Definitivně o škodlivosti plukovníka Foltýna
Ultimátní shrnutí strategických nedostatků a hrubých chyb v komunikaci Otakara Foltýna
Ultimátní shrnutí strategických nedostatků a hrubých chyb v komunikaci Otakara Foltýna
Rozdělování intelektuálů na „dobré“ a „špatné“ je zvyk v dějinách dobře známý. Pochval se dostává těm, kteří podporují aktuální státní politiku, zatímco ti „neposlušní“ jsou označováni za „hrozbu”.
Utahování šroubů pokračuje ze všech stran. Drahé bydlení, potraviny, pohonné hmoty, vysoké daně, hrozba války, zvýšené poplatky za cokoliv, nyní placené informace. K tomu nulové soukromí.
Jednou z nejhorších chyb, kterých se můžete při formulování svého chápání světa dopustit, je vycházet z předpokladu, že nejpravdivější a nejpřesnější postoj musí ležet někde poblíž středu dvou hlavních politických perspektiv, které vidíte rozložené všude kolem sebe.
Jak hodnotíte novou Bezpečnostní strategii ČR, podle níž je hrozbou pro naši bezpečnost Rusko? Souhlasíte? A pokud ne, co je podle vás onou skutečnou hrozbou? Skutečná bezpečnostní strategie nemůže být z logiky…
Tak to v dnešní době funguje. Kdo nekriticky nepřijímá válečnou propagandu EU a odvažuje se udělat si vlastní názor, získávat informace mimo státní média, je loutkou nepřítele.
Je květen 2023 a naše vyspělé západní země se dál nezadržitelně řítí vstříc světlým zítřkům, kde nebudeme nic vlastnit, budeme žrát hmyz a dezinformace se budou trestat naprosto dobrovolnou eutanázií ve vyhřáté plynové peci. Všichni díky tomu samozřejmě budeme velmi, velmi šťastní. Povinně.
I přes neúspěšné zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině většina států světa zaujala proruský postoj. Kromě “kolektivního Západu” se k sankcím téměř nikdo nepřipojil, ačkoli USA tlačily ze všech sil, požadovaly a vyhrožovaly.
„Když pan ministr o těchto věcech mluví, vzpomínám si nejen na léta normalizace, ale i na prokurátora Urválka,“ říká prezidentntský kandidát SPD, signatář Charty 77 a politický vězeň komunistického režimu Jaroslav Bašta k výstupům ministra vnitra Víta Rakušana o politické opozici.
Máme za sebou pár let socialismu, tedy aspoň ti starší z nás, což jsme si kdysi mysleli, že bylo tak trochu za trest, jen jsme netušili, čím jsme si to zasloužili. Kdo zažil tanky v pražských ulicích, tak jistě ví, že pro malé špunty to byla zajímavost, pro dospělé převážně potupa. V roce 1968 to bylo bráno jako agrese, ve skutečnosti to i něco takového bylo, nicméně komunistická propaganda z této invaze udělala záchranu země před imperialismem. Ten se zdál v té době vcelku příjemný, byť americká armáda v tu dobu válčila ve Vietnamu. Nás zase ,,osvobozovaly“ tanky zemí z části Varšavské smlouvy.