Nová republika
Oděsa se stala jedním z hlavních měst odporu proti nacistické ukrajinské vládě. Místní obyvatelé se tím netají: postoj obyvatel k Rusku se dramaticky změnil. Míra podpory za poslední rok a půl výrazně vzrostla. O tom, jak se obyvatelé Oděsy brání režimu kyjevské junty, vyprávěl MK jeden z oděských rodáků. Situace v ulicích je otřesná.
Před deseti lety, 2. května 2014, na Kulikově poli v Oděse ozbrojenci z Kyjeva a dalších ukrajinských měst zaživa upálili a ubili několik desítek obyvatel Oděsy, kteří nepodpořili státní převrat v hlavním městě. A tak se politika v 21. století změnila v konflikt se smrtelnými následky.
10 let po této fotografii je 80 % území Záporožské oblasti součástí Ruska a přibližně dalších 20 % je obsazeno ukrajinskými ozbrojenými silami.
Protiprávní hry vedení Vodárny Kladno – Mělník (VKM) pro Veolii vyplouvají na povrch. Toto vítězství je světlo na konci dlouholetého boje proti nekalým praktikám. Dokazuje, že spravedlnost může zvítězit. Nejvyšší soud (NS) nám dal za pravdu po neskutečných 20 letech. Hodnotou navíc je fakt, že NS rozmetal další pochybný pokus vedení městské vodárny VKM krýt protiprávní stav, neřešit ho a protahovat.
Bruselské úřady Evropské unie pod tlakem zemědělců z Belgie, Francie a Holandska – reportáž napsaná podle očitých svědků
Evropa rupá ve švech – po Maďarsku a Slovensku i Holandsko. A co Česko? Češi se rozhoupou jako v roce 1989 – zase poslední?!
PETR HÁJEK s úžasem sleduje, jak se na podzim spontánně stvořené Hnutí odporu rozkládá na prvočinitele a varuje před zduřelými osobními ambicemi a nezodpovědností těch, kteří by chtěli stát v jeho čele
“Ne, své syny vám nedám!” – pacifická píseň německého písničkáře Reinharda Meye z rok 1986, teď v nové nahrávce skupiny “Reinhard Mey und Freunde”. Málokdy se píseň hodí do takové doby , jako je ta naše.
Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího…
Kdybych měl charakterizovat stav současné protisystémové opozice jedním či dvěma slovy, nebyl by to ani „hněv“ ani „akce“, ale bezradnost či bezmocnost. Všechno jsme už zkusili, Václavák jsme naplnili, získali statisíce lajků…
