Nejnovější kniha významného sociologa Prof. PhDr. Jana Kellera, CSc. je psána čtivě a velmi živým jazykem bez zbytečně složitého pojmového aparátu, jak jsme u autora zvyklí. Nepostrádá množství vtipných metafor, ironii a nadsázku, když se vyrovnává s pokrytectvím, přetvářkou a arogancí politiků a rádoby učenců. Bystrý čtenář bude mít pocit, že mnohé z popisovaného vlastně zná, ale nedovedl by to tak přesvědčivě a ve zkratce vystihnout bez nadbytečných slov.
Profesor Keller ale není jen teoretik. Jako přemýšlivý a citlivý člověk přetrpěl jedno volební období v Evropském parlamentu, který je bizarním a smutným místem, v němž lze v krystalické podobně pozorovat hloupost, korupci a cynismus velké většiny europoslanců. Ti usilovně pracují na degradaci svých zemí, jsou lobbyisté nebo nosiči vody nadnárodních korporací a při tom se tváří jako nositelé zářivého pokroku.
Jádrem díla je popis téměř nekonfliktní souhry neomarxistů a neoliberálů v posledních desetiletích, kterou autor nazývá „hybridní politikou“. Neomarxisté, kteří bývají klasifikováni jako levice, se nestarají o sociální práva a budoucnost národů ve svém pojetí, ale zabývají se individuálními nároky příslušníků domněle utlačovaných menšin. Neoliberálové opustili fikci samoregulujícího se trhu a zaměřují se na odstraňování překážek co největšího růstu nadnárodních korporací pomocí privatizace zisků a přenesení ztrát na daňové poplatníky.
Neomarxisté a neoliberálové společně vnímají státy a národy, jejich hranice, demokracii a kulturu jako bariéry, které je třeba odstranit ve jménu vyššího dobra. Nejde o teorii spiknutí, ale o praxi, kterou lze pozorovat například při bližším zkoumání institucí Evropské unie.
Kniha je doplněna výkladovým slovníkem skutečného významu v této souvislosti často užívaných pojmů a „stručným slovníkem hybridní novořeči.
Jako ukázku uvádím jaký význam má podle autora v novořeči pojem „liberální demokracie“: „Systémy, ve kterých voliči nemají vliv na politiku a politici nemají vliv na ekonomiku. Tak jsou společně uchráněni nutnosti rozhodovat o skutečně zásadních věcech.“
