Nová republika
Rekapitulace vývoje končící první svobodné demokratické desetiletky. Po vzorném a demokratickém majdanu, kdy se konečně vláda lidu k Tobě slavná Ukrajino navrátila, začali konečně Tvé světlé zítřky.
Krátký válečný úvodník:
Novinky včera uspořádaly anketu, zda jejich čtenáři věří americkým informacím, že Rusko v nejbližší době vpadne na Ukrajinu. 75% dotázaných tomu nevěří. Tolik o důvěře ve vždy pravdomluvné médium, které neochvějně stojí na straně dobra a svým čtenářům vždy přináší výhradně pravdivé a nezkreslené informace.
Krátký válečný úvodník:
Tak co, probudili jsme se ještě do míru? Nebo to fakt začalo? Něco jak rádio Jerevan:
Otázka: Je pravda, že dneska zaútočily síly Ruské federace na Ukrajinu?
Opověď: V podstatě ano, až na to, že zaútočily síly Ukrajiny na Donbas.
Pokud je mír, můžeme se věnovat dnešnímu textu. Pokud není, pokusím se co nejdříve reagovat.
Tak nám na Ukrajinu už ani nelítají civilní lety. K tomu si s Putinem telefonicky pokecal celý špalír státníků a někteří s ním pak ještě měli separátní rozhovory. Ukrajinská média spekulují o útoku “každou chvíli” a předhánějí se v konkrétnějších číslech. Americké tajné služby veřejně do éteru vyhlašují vlastně totéž. Bloomberg má už připravené titulky a nedávno to dokonce jaksi předvedli veřejně.
Hele, neznáte někdo nějakého toho Ilumináta, který to všechno tady v Evropě řídí? Nebo nějakou tu jejich tajnou radu, Bilderberg, Římský klub, Rotariány, Jezity, Rozenkruciány, Zednáře, židovské či židobolševické spiknutí, Sorose, nebo co já vím ještě.
Tak jsem si včera se zájmem přečetl rozhovor s pirátským ojroposlancem Mikulášem Peksou o henté skvělé zelené budoucnosti. Článek se včera objevil několikrát v diskusi a protože opravdu stojí za to, zde ho máte: …
Přátelé, musím se vám k něčemu přiznat. Já být Putin, tak asi opravdu neodolám vábení svých imperiálních pudů a prostě na tu Evropu zaútočím.
V minulém týdnu, když jsem psal o nové strategii vlády, aby z našeho starého, hloupého a ošklivého zemědělství udělala ten mladý, krásný a chytrý svět, tak jsem se dotkl nepoměru dotací mezi malými farmami do padesáti hektarů a většími zemědělci, kteří skutečně produkují, ale jsou nově považováni za agrobarony, kteří jen ničí naší půdu a v deagrofertizovaném světě se s nimi už nepočítá, protože naší produkci zachrání šťastní farmáři se svými padesáti hektary.
V posledních týdnech jsem se zde několikrát vracel k naší nové vládě a její zemědělské politice zaměřené na malé zemědělce do padesáti hektarů. Mnohokrát jsem upozorňoval, že v dnešní zemědělské realitě se na pěstování obilí může uživit někdo, kdo má alespoň 500 hektarů a všichni co mají menší výměry, tak to dělají víceméně jako koníček a musejí se živit i jinak, protože by si nevydělali.
Pražákům nedošlo, že sice tu a tam někoho s angličtinou vytáhnou nahoru, ale většina se bude muset po angličtině doučit jak správně míchat maltu.
