Nová republika
Z přednášky známého přírodovědce jsem odcházel s informací, že v Rusku jako by zázrakem dosud žijí lidé, kterým na dům kdosi připevnil cedulku, že tady a tady bydlí zrádce. Dva dny nato jsem podobnou cedulku uviděl – v jednom českém krajském městě na hlavních dveřích vysokého panelového domu: „V tomto domě bydlí Z. Ž. ruský dezolát a trol.“
Žádnou zlodějnou si nikdy nikdo nepomohl k historicky dobrým okolnostem. Ukradeno už bylo ledasco: dobré časy, lidé nebo jejich důvěřivost a naděje, kusy krajiny i celé země, sladký výpotek pracovitosti i dluhy se už kradly! Nebo poklady panovnických dvorů. Ovoce myšlenkových pochodů celých pokolení. Děti rodičům, a to i ve smyslu, že se mládež učila obzory rodičů i předky samotné považovat za přítěž. To celé už bylo ukradeno nejednou.
Myslím si to špatně, když povím, že ministerstvo vnitřních věcí má být výlohou státu? Na budově ministerstva vnitra se v pátek 28. října rozpínala textilie s vyobrazením prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina v pytli na mrtvoly. Jeden politicky vlivný člověk si zkusil, co to je, moci svou moc násobit vahou svého úřadu. Potřebu zemního plynu a ropy pro desetimilionový zadlužený stát tím zcela jistě poslal “do kelu”… Vybavil jsem si arabské přísloví: „Kde zemře lev, vládnou hyeny.“
Je to hrozně zvláštní, a zvlášť na slovo hrozně kladu důraz. V Praze se konalo setkání představitelů Evropské unie. Slečna z televize si před honosnou budovou našla jednoho z našich organizátorů schůzky a zeptala se, co dobrého vzejde ze zasedání pro Českou republiku. Muž hovořil ve smyslu, že je to naopak. Že si celá léta, než získáme unijní předsednictví, děláme reklamu na ono předsednictví. A potom je ten správný čas věnovat se celounijním záležitostem.
„Zdražování, inflaci, nic z toho neovlivníme…“ říká začátek reklamy na jistou pojišťovnu v nejisté době. A dobu dělají lidé. Lidé mohou ovlivnit mnohé. Jakoby zkrácené slovo člověk odhaluje naše možnosti v ruském čelo-věk, neboli ten, kdo stojí čelem k věkům. Přinejmenším mohou lidé procitat i prohloupit. Nevím, v jaké kvalitě se u nás na Zemi uskutečňuje spravedlnost.
Podle mého mínění je třeba žalostné, že „naše“ média podávají ruské žáky, kteří udali svou učitelku za nezávislé řeči o válce na Ukrajině, jako „malé smrady“. Zároveň ovšem podají naše „malé smrady“, co udali svoji vyučující za osmnáct minut jinak nezávislých řečí o téže válce na Ukrajině, jako bdělou mládež. Naše paní učitelka přišla o práci, je možné, že i ta ruská. Tu naši čeká soud.
Vím, že existuje skupina, píše se o ní jako o bezpečnostním centru Evropské hodnoty, a ta třeba sleduje, jak v parlamentu hlasují poslanci Hnutí za přímou demokracii, a kdy už, podle jakýchsi vnitřních schémat této skupiny, hlasují prorusky, potažmo pročínsky. Prosím vás, bezpečnostní centrum… Dávno již tomu, co se občanská sdružení musela přejmenovat na zapsané spolky. Spolky bývají různé…
Jistě by to bylo ovoněné znalostí dějin, kdyby se řeklo, že predispozice k soudobé střelbě na Ukrajině neuvedla až ruská speciální operace. Svá závaží mají už v letech 2013 i 2004 včetně staletých zápletek. Stav nepohody zároveň zesiluje skutečnost, že jde o horký výron studené války, otevřené na široké frontě.
21. listopadu 2013 začal v ulicích Kyjeva převrat, jehož násilí narůstalo. Účinkoval rovněž ve prospěch vřazení Ukrajiny do západních struktur. Ty převrat podpořily poradou i pomocí (penězi, později zbraněmi a vojáky). Demokraté ctí vlády, ale vlády vzešlé z voleb lidu, ne poměry vyvolané v pracovnách poraděnků a dobouřené v ulicích.
Kdo dlouho žije, hodně ví. Tatík rukoval v první polovině padesátých let k ostravské posádce. Ve vojsku se vypracoval na redaktora časopisu Voják na šachtě. Jako výtvarník, typograf a autor psaného slova vlastně pomáhal budovat železné srdce republiky, Novou huť Klementa Gottwalda. Vítkovické železárny začaly se stavbou závodu už v roce 1942.
