Nová republika
Takže vážení, opět se dezinformace mění ve skutečnost během pár týdnů. Všímáte si, jak se ta doba zkracuje? Jak to hrotí až na samotnou hranu možného i nemožného? Jak nám bezostyšně lžou a vůbec si s tím nelámou hlavu?
Okamžitě po napadení dvou Ukrajinek, které prý s dětmi seděly jen tak na obrubníku u silnice a poklidně čekaly na příchod Luny či Perseidů, se rozjelo proukrajinské fanatické liberální peklo.
Včera jsem četla několik zajímavých článků a postřehů o aktuální situaci na Ukrajině, tak se s vámi o ně chci podělit. Nejsem vojenský analytik, a tak to prosím berte jen jako moje osobní zamyšlení.
Upřímně řečeno ne se vším, co Poláci dělají souhlasím, ale tohle na nich obdivuju. Mají pořád národní hrdost, dokáží si hájit své zájmy a na ostatní kašlat, chlapi tam povětšinou nejsou…
Občerstvení pro ministerské páníčky nás stojí desítky milionů a naše komické předsednictví EU nás celkově stálo dokonce 2,3 miliardy. Tak hlavně, že nám Markéta nechává velkoryse posílat do potravinových bank zbytky ze sněmovny.
Vlezlost současnému režimu nepomohla, holt už je nepotřebuje. Takže poslední konference, úsměv do kamery, a sorryjako Kubo.
Jak nazvat českého premiéra, který opět popřel sám sebe a šel by na ruku Bruselu podle známého rčení „jako slepice po flusu“?
A tím asociální myslím to, že se tu hází klacky pod nohy těm, co pracují a státní moc se je jen začíná snažit podojit až na kost. Že střední třída pomalu končí a malých podnikatelů ubývá jako hub po dešti.
Zase budeme mlčet a případně humanitárně válčit jako za starých dobrých časů?
– Úředníci a zaměstnanci byli vyvedeni a do budovy přišly neidentifikované osoby, které úředníky nahradily. Místní samospráva je totiž to poslední, co si smí srbská menšina spravovat sama. Tedy přesněji, do teď…
