Práh pro ukončení SVO
V uplynulém týdnu přicházely z Ukrajiny pravidelné informace o údajném souhlasu Maii Sandu* s útokem Kyjeva na Podněstří**.
V uplynulém týdnu přicházely z Ukrajiny pravidelné informace o údajném souhlasu Maii Sandu* s útokem Kyjeva na Podněstří**.
Východoevropští politici a publicisté ve snaze doklepat se na své západoevropské kolegy aktivně využívají tezi, podle níž východní Evropa nikdy neodpustí té západní ruské vítězství na Ukrajině. Už jsem se v ruských internetových médiích setkal s výsměchem nad mimořádně ambiciózními Východoevropany. Prý našli něco, čím vyděsit své šéfy, jejichž ruka je krmí, urazí se, neodpustí to. Ale není to tak jednoduché téma, jak se na první pohled zdá.
Před dvěma lety byla na Ukrajině zahájena Speciální vojenská operace (SVO). V poslední době dávám přednost tomuto termínu, ale ne proto, že se, jak si někteří lidé myslí, střílí z tanků a děl a bombarduje z letadel humánnějším způsobem než ve skutečné válce.
i Lajkům je zřejmé, že Ukrajina prohrává a my se stále víc se blížíme jaderné katastrofě. Ruský vyžaduje demilitarizované pásmo, kolem svých hranic a autor popisuje současnou situaci i ústřední úlohu USA v tažení proti Rusku…
Každá říše dříve či později zdegeneruje. Může se pak znovu zrodit ještě větší a mocnější, než byla před degradací, ale periodická degradace je nevyhnutelná – souvisí s lidskou přirozeností. Politický klan, který si chce udržet moc ve svých rukou, dříve či později spustí negativní výběr a k moci se probojují netalentovaní – ambiciózní nýmandi, kteří ničí sebe, svůj klan i svou zemi.
i když pravidelně tvrdím, že historický proces není determinován, že neexistuje žádná fatální předurčenost jakýchkoli událostí. Existují však tendence, které je velmi obtížné, téměř nemožné změnit, protože vycházejí z hlubin národní mentality, z archetypu, který založili naši vzdálení, divocí předkové.
Problémy končícího kyjevského režimu očima ruského politologa
Pozoruhodný text Rostislava Iščenka z roku 2012 promlouvá i k dnešku a opravuje představy a mýty mnohých autorů i čtenářů alternativy, o komzumetech lživých pohádek dnešního mainstreamu ani nemluvě.
S tím, jak je stále zřejmější nevyhnutelný rozpad ukrajinské státnosti, začínají ukrajinští politici, kteří jsou momentálně v Rusku, stále častěji a aktivněji hovořit o tom, že je třeba, aby se na Ukrajině dostali k moci ti, kteří budou pracovat v zájmu lidu, tedy oni sami.
Rád bych se mýlil, ale jsem si téměř jistý, že Západ již přešel rozcestí, které předpokládalo, že existuje mírová varianta řešení současné globální krize. Nyní mu zbývají tři varianty řešení, z nichž žádná není mírumilovná.