Nová republika
Moskva vede diplomatickou a informační přípravu k válečnému konfliktu, který má v úmyslu rozpoutat na ukrajinském území kyjevský režim. Daný názor v rozhovoru s médii zveřejnil politolog Rostislav Iščenko.
Periodicky probíhá ve společnosti prudký vzestup očekávání války. Někdo čeká válku s Ukrajinou, někdo s Evropou, někdo s USA. Jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že co nevidět na Rusko zaútočí Čína.
Všichni tito lidé v okamžicích dalšího zostření očekávají horkou fázi války, což je nutno zdůraznit. Právě horkou fázi, dávno probíhající války, nikoliv přeměnu studené války v horkou.
Pokud se u USA objeví hypotetická možnost zničit Rusko, tak Washington ji bez meškání využije, bez jakýchkoliv konzultací se spojenci. Realizací takové možnosti může být pouze náhlý masivní jaderný úder. Protože k neatomové válce se budou rozvinovat skupiny vojsk pomalu, tak Moskva se stihne připravit, a žádné (alespoň hypotetické) šance udeřit, ale vyhnout se odpovědi, nebudou.
V podstatě i jeden a půl tisíce dolarů za tisíc metrů krychlových bude stačit k tomu, aby se evropská ekonomika do konce jara rozložila. V druhém případě je nutná radikální změna politiky.
Drahý plyn v Evropě a ve světě je výhodný pro Gazprom: vydělává víc. Ale jen dočasně. Protože už začalo zastavování podniků v Číně a Evropě. Přičemž pokud čínské mají naději na obnovení práce, tak evropské prostě přicházejí na mizinu. Takže, pokud se mimořádně vysoké ceny na plyn (v Evropě cena už dosahovala až 1900 dolarů za tisíc kubických metrů, a ti, kdo nedávno nevěřili, že cena může dosáhnout až tři tisíc, se musí stydlivě omlouvat) udrží relativně dlouho (půl roku nebo rok), Gazprom ztratí většinu svých klientů, protože přijdou na mizinu, načež se trh zmenší dvojnásobně nebo i více, a ceny významně a nadlouho poklesnou.
Mnozí z těch, kterým je nyní padesát roků a více si musí pamatovat vtip z doby pozdní přestavby, podle něhož, když se Japonců zeptali do jaké míry zaostal za zemí vycházejícího slunce SSSR, odpověděli – navždy. Tehdy značná část sovětských lidí vnímala tento vtip jako hořkou pravdu.
Američané odebrali australskou smlouvu svým spojencům z EU a předali ji svému spojenci, který nedávno z EU vystoupil.
Nemám rád terminologické diskuse v politice. Zpravidla nic nevysvětlují a nikoho nespojují, což způsobuje nesmyslné spory a nebezpečné rozkoly na nulu.
Něco podobného se stalo s diskusí o “Ruském světě”. Patnáct až dvacet let se jen lenoši nepokoušeli poskytnout ucelenou definici tohoto jevu. Všechny tyto pokusy však byly marné, protože spočívaly na přiřazení celosvětového historického významu vlastním subjektivním názorům, přesvědčením a dokonce pocitům. Ve skutečnosti každý z těch, kdo se pokusili podat ucelenou definici pojmu “Ruský svět”, pouze vysílali do společnosti své nedokončené a naprosto nezformované názory na bezprostřední vyhlídky na rozvoj Ruska a celého postsovětského prostoru jako celku.
USA “chcíply”, aniž by se vypořádaly s právě jimi iniciovanými válkami terorismu, rozpoutaly globální “válku s terorem”, vědomě vyprovokovaly globální odpor právě jimi vytvořenými teroristy, hanebně prohrály tuto válku a zbaběle přesunuly odpovědnost na jiné. Nyní to je celosvětový (bez USA, které odešly na stranu kmotrů terorismu) problém. Pokud se Rusko se spojenci nebude zabývat potlačením globálního terorismu, nestačíme ani mrknout, a ten potlačí nás.
Po neúspěšné návštěvě v USA si budou ze Zelenského hodně a nespravedlivě dělat legraci. Zdá se, že důvod je. Opatřováním si způsobů jak dodatečně ponížit nezvaného hosta se Američané zmohli dokonce “na chybu” a nazvali Zelenského Levinský, což ihned vyvolalo asociaci se slavnou, ale o hodně úspěšnější než prezident Ukrajiny, Monikou.
