Nová republika
Rok po vypuknutí bojů na Ukrajině se Čína náhle rozhodla zapojit do budování míru. Nemyslím si, že bude úspěšná. Pro USA je příliš nevýhodné, aby Ukrajina přistoupila na mír, který vyhovuje Rusku, a tak rozvázala Moskvě ruce na Dálném východě.
Bojové akce na Ukrajině trvají již rok. Západ přijal rozhodnutí aktivně podpořit kyjevský režim dodávkami vojenské techniky, zbraní a spotřebního materiálu někdy ke konci března-začátku dubna 2022, kdy bylo jasné, že původně prudce se rozvíjející ruský útok začíná prokluzovat kvůli nedostatku vyhrazených sil a prostředků, a že kyjevský režim získá čas na mobilizaci a rozvinování milionové armády, kterou je jen třeba vyzbrojit.
Při hodnocení výsledků každoroční Mnichovské konference pro bezpečnost, která se konala od 17. do 19. února, kam poprvé za tři desetiletí nebylo pozváno Rusko, je možné říci, že v tomto nepozvání spočíval smysl události.
USA vypracovaly vynikající plán války s Ruskem. Plán spočíval v tom, že Moskva bude nucena – za stálých provokací – válčit s některou z postsovětských zemí (kromě Ukrajiny se uvažovalo o Gruzii, Ázerbájdžánu, Moldavsku, Kazachstánu a dokonce i o Bělorusku, kdyby se puč v roce 2020 podařil).
Ruské ministerstvo obrany hlásí hluboký průlom ukrajinské obrany v LNR. To znamená, že kromě Bachmutu, kde Kyjev drží frontu za cenu neuvěřitelných obtíží a velkých obětí, vzniká další příhodný bod, který je potenciálně připraven pohltit zbývající ukrajinské rezervy se stejnou účinností jako Bachmut.
Absolutní cynismus je jak silnou, tak i slabou stránkou západní politiky. Naprostý nedostatek reflexe umožňuje bývalým “přátelům a partnerům” konat v souladu s následujícím rčením: „ Lžičky byly nalezeny, ale zbytky zůstávají.“ Mám na mysli provádění chemických útoků pod cizí vlajkou, organizování teroristických činů, přičemž vlastní zločiny jsou vydávány za zločiny někoho jiného.
Systematické odmítání USA jednat o kompromisním řešení na Ukrajině není rozmar nebo hra chorých mozků. Pro USA je boj o Ukrajinu stejnou nutností jako pro Zelenského pokračování v bitvě o Bachmut, kterou Ukrajina již prohrála, a která je z vojenského hlediska zbytečná.
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že vítězství prezidenta Putina na Ukrajině by bylo tragédií pro Ukrajince a nebezpečným vzkazem pro diktátory po celém světě, kteří se rozhodli, že mohou za pomoci vojenské síly dosáhnout svých cílů.
(Na obrázku Blnken a Stoltenberg)
I přes neúspěšné zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině většina států světa zaujala proruský postoj. Kromě “kolektivního Západu” se k sankcím téměř nikdo nepřipojil, ačkoli USA tlačily ze všech sil, požadovaly a vyhrožovaly.
Bývalá polská ministryně zahraničí Anna Fotyga nedávno vyzvala v Evropském parlamentu k rozdělení Ruska a zaměřila se především na ruské zdroje. Podle jejího názoru neexistuje ruská ropa, plyn, uhlí atd. Všechny zdroje jsou “tatarské, baškirské, sibiřské, karelské, burjatské, sachské, uralské”.
