Nová republika
Na první pohled se to může zdát zvláštní, ale především kvůli narůstající katastrofě ukrajinské armády na frontách a dezintegraci ukrajinské moci v týlu se nenamáhají USA, které tento konflikt rozpoutaly, ale Evropa, která se tradičně k Americe připojila s předpokladem získání svého dílu kořisti po americkém vítězství.
Jedním z hlavních problémů USA a Západu jako celku po zjištění, že Rusko nemohou porazit ani na bojišti, ani ekonomickým nátlakem, dokonce ani rozvrátit zevnitř, byla až dosud nemohoucnost přistoupit na mír za ruských podmínek kvůli ztrátě tváře.
Armáda Spojených států, ukrajinští politici a dokonce i někteří ruští experti tvrdí, že se ukrajinská ofenzíva v Záporožské oblasti rozvíjí pomalu. To není pravda. Nevyvíjí se vůbec. Žádná ofenzíva se totiž nekoná a nikdy se ani nekonala.
V posledních měsících se v ukrajinském mediálním prostoru objevilo prohlášení o brzkém možném svržení Zelenského, které odtud rychle migrovalo do Ruska, a to za pomoci zkušených banderovských politologů a politechnologů, kteří náhle /jakoby/ prozřeli a přešli do opozice vůči režimu.
Kdyby se další sabotáž na Krymském mostě odehrála v předvečer nebo dokonce v době summitu NATO ve Vilniusu, bylo by možné téměř bez pochyb tvrdit, že byla zorganizována v zájmu Vladimira Zelenského. Otázka americké spoluúčasti na této události by pak zůstala otevřená.
Během skončeného summitu NATO ve Vilniusu byla přijata dvě rozhodnutí, která dramaticky přiblížila svět k rozsáhlému střetu rusko-čínského a amerického bloku. Nemluvím o střetu NATO s Ruskem a Čínou, protože aliance vytvořená Američany přesahuje její hranice a zahrnuje (kromě členů NATO) takové země jako jsou Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a Korejská republika.
Na summitu NATO ve Vilniusu bylo učiněno několik postupných kroků k vyostření globálního napětí. Většinu z nich jsme již analyzovali v předchozích článcích.
Summit NATO ve Vilniusu se blíží ke konci. Závěrečné prohlášení bylo schváleno. Účastníci se loučí. Můžeme shrnout výsledky.
Výsledkem cesty Zelenského do Turecka bylo, že Kyjev získal: 1. Další prohlášení o podpoře územní celistvosti Ukrajiny ze strany Ankary. 2. Další Erdoganovo prohlášení, že Ukrajina by měla být přijata do NATO. 3. Čtyři nebo pět bývalých příslušníků Azova, kteří měli do konce války sedět v Turecku, bylo předáno Zelenskému.
V ruské společnosti, stejně jako v expertním společenství, existuje názor o nutnosti provádění agresivnější politiky Ruska vůči USA a jejich spojencům v NATO. Z nějakého důvodu zastánci tvrdých opatření pravidelně uvádějí jako příklad Čínu, přičemž zcela ignorují fakt, že de facto Čína provádí politiku podobnou té ruské, jen ještě opatrnější.
