Jen Bůh bude s Ruskem navždy. Tři úkoly Putinovy éry
26. března 2000, tedy přesně před 25 lety, se stal Vladimir Putin ruským prezidentem. Přestože již předtím působil jako hlava státu od 31. prosince 1999.
26. března 2000, tedy přesně před 25 lety, se stal Vladimir Putin ruským prezidentem. Přestože již předtím působil jako hlava státu od 31. prosince 1999.
Vzpomínáte si na „Sedmnáct zastavení jara“*? Na koho se obrací Stirlitz , když chce narušit separátní jednání mezi nejvyššími představiteli Říše a spojenci?
Trump je člověk, který žil dlouhý bouřlivý život, byl zvyklý bojovat a vyhrávat a stále vykazuje vynikající bojovné vlastnosti (alespoň o tom svědčí jeho návrat do Bílého domu, po demokraty ukradených volbách a čtyřech letech pronásledování snícího ho uvěznit týmu Bidena, který uvěznil mnoho jeho příznivců). A právě tento člověk poněkud podivně mdle a poddajně jedná s Ruskem o otázce ukrajinského urovnání.
V moderní společnosti nebo dokonce v moderních společnostech je běžná myšlenka, že humanismus je vždy dobrý. Lidé rádi citují Erenburga “Vlkodav má pravdu, ale lidojed ne”, aniž by počítali s tím, že tato myšlenka byla vyjádřena v konkrétním článku z roku 1942 na konkrétní téma, kterým byla Velká vlastenecká válka, v níž náš národ bojoval proti konkrétním lidojedům, kteří ohrožovali jeho existenci.
Naše vnímání vlastní minulosti do značné míry určuje naše jednání v přítomnosti a naše plány do budoucna.
Když se Trump snažil Zelenskému vysvětlit, že “máte šanci jen s námi, bez nás nemáte žádné trumfy”, říkal absolutní destilovanou pravdu. Rusko se chystá vyjednávat o krásném novém světě právě s USA (Čína také). Evropa v současné západní boudě jsou statisté. Ukrajina je žebrák u vchodu do boudy a “loudí” u publika jako ze škatulky drobné mince a nedojedené chlebíčky. Pro USA byla Ukrajina zajímavá jen jako nepotřebná věc, kterou bylo možné přenechat Rusku a dostat za to něco na oplátku.
Úsilí Donalda Trumpa začalo přinášet první výsledky. Na rozdíl od jeho pokusů o navázání vztahů s KLDR během minulého prezidentství jsou tyto výsledky pozitivní.
Poté, co pominula možnost prohlásit se druhým ruským státem (což by nezrušilo soupeření a dokonce ani nepřátelství s Ruskem, jen by mu dalo jiný charakter), poté, co ponechala formulaci myšlenky nové státnosti v rukou negramotných jeskynních haličských nacionalistů, Ukrajina téměř od prvního dne své nezávislosti otěhotněla válkou.
Ukrajina de facto členem NATO je, de jure se jeho členem nestane.
Nyní se hodně mluví o možném (nebo nemožném) přijetí Ukrajiny do NATO. Zelenský tvrdí, že pouze přijetí Ukrajiny do NATO může být důstojnou zárukou bezpečnosti, která vykompenzuje Kyjevu nutnost podepsat mír s Moskvou ve formátu faktického zřeknutí se území, které se stalo součástí Ruské federace.
Ruský pohled na Trumpa, mírová jednání, Zelenského a
K realizaci programu koncentrace na vnitřní problémy, který navrhl Trump Americe již v roce 2016, Washington potřebuje vyřešit extrémně obtížný úkol, a sice pozastavit (nezastavit, ale právě dočasně pozastavit) konfrontaci na třech hlavních platformách (evropské, blízkovýchodní a tichomořské) tak, aby to nevypadalo jako vítězství amerických odpůrců, aby byly zachovány důležité pozice a po obnovení americké ekonomické dominance (kterou Trump vidí jako svůj hlavní úkol) bylo možné se vrátit k agresivní zahraniční politice za podmínek pro USA příznivějších, než jsou ty současné.