Nová republika
Trump je člověk, který žil dlouhý bouřlivý život, byl zvyklý bojovat a vyhrávat a stále vykazuje vynikající bojovné vlastnosti (alespoň o tom svědčí jeho návrat do Bílého domu, po demokraty ukradených volbách a čtyřech letech pronásledování snícího ho uvěznit týmu Bidena, který uvěznil mnoho jeho příznivců). A právě tento člověk poněkud podivně mdle a poddajně jedná s Ruskem o otázce ukrajinského urovnání.
V moderní společnosti nebo dokonce v moderních společnostech je běžná myšlenka, že humanismus je vždy dobrý. Lidé rádi citují Erenburga “Vlkodav má pravdu, ale lidojed ne”, aniž by počítali s tím, že tato myšlenka byla vyjádřena v konkrétním článku z roku 1942 na konkrétní téma, kterým byla Velká vlastenecká válka, v níž náš národ bojoval proti konkrétním lidojedům, kteří ohrožovali jeho existenci.
Naše vnímání vlastní minulosti do značné míry určuje naše jednání v přítomnosti a naše plány do budoucna.
Když se Trump snažil Zelenskému vysvětlit, že “máte šanci jen s námi, bez nás nemáte žádné trumfy”, říkal absolutní destilovanou pravdu. Rusko se chystá vyjednávat o krásném novém světě právě s USA (Čína také). Evropa v současné západní boudě jsou statisté. Ukrajina je žebrák u vchodu do boudy a “loudí” u publika jako ze škatulky drobné mince a nedojedené chlebíčky. Pro USA byla Ukrajina zajímavá jen jako nepotřebná věc, kterou bylo možné přenechat Rusku a dostat za to něco na oplátku.
Úsilí Donalda Trumpa začalo přinášet první výsledky. Na rozdíl od jeho pokusů o navázání vztahů s KLDR během minulého prezidentství jsou tyto výsledky pozitivní.
Poté, co pominula možnost prohlásit se druhým ruským státem (což by nezrušilo soupeření a dokonce ani nepřátelství s Ruskem, jen by mu dalo jiný charakter), poté, co ponechala formulaci myšlenky nové státnosti v rukou negramotných jeskynních haličských nacionalistů, Ukrajina téměř od prvního dne své nezávislosti otěhotněla válkou.
Ukrajina de facto členem NATO je, de jure se jeho členem nestane.
Nyní se hodně mluví o možném (nebo nemožném) přijetí Ukrajiny do NATO. Zelenský tvrdí, že pouze přijetí Ukrajiny do NATO může být důstojnou zárukou bezpečnosti, která vykompenzuje Kyjevu nutnost podepsat mír s Moskvou ve formátu faktického zřeknutí se území, které se stalo součástí Ruské federace.
Ruský pohled na Trumpa, mírová jednání, Zelenského a
K realizaci programu koncentrace na vnitřní problémy, který navrhl Trump Americe již v roce 2016, Washington potřebuje vyřešit extrémně obtížný úkol, a sice pozastavit (nezastavit, ale právě dočasně pozastavit) konfrontaci na třech hlavních platformách (evropské, blízkovýchodní a tichomořské) tak, aby to nevypadalo jako vítězství amerických odpůrců, aby byly zachovány důležité pozice a po obnovení americké ekonomické dominance (kterou Trump vidí jako svůj hlavní úkol) bylo možné se vrátit k agresivní zahraniční politice za podmínek pro USA příznivějších, než jsou ty současné.
Jak skončí ukrajinská krize a jaký bude osud Zelenského? Kolik Ukrajinců ještě odejde “za Banderou” a co z Ukrajiny zbyde? A v čím zájmu je mír a v čím válka? – otázky, na které odpovídá ruský komentátor, který má blízko ke Kremlu – Rostislav Iščenko.
Rusko může na Ukrajině zafixovat situaci, která bude vyhovovat jak jemu, tak Spojeným státům. Ale i když se na něčem dohodneme, ukrajinský problém to nevyřeší. A pokud se problém nevyřeší a boj bude pokračovat, začátek druhé ukrajinské války bude velmi rychlý, domnívá se publicista agentury Rossijasegodňa Rostislav Iščenko.
