Jan Campbell: Hodina pravdy…

Nemohu lépe popsat pocit, než ho vyjadřuje citát z díla Karla Čapka, který mám z toho mála, co vím, co předpokládám, že vím a to, co s pravděpodobností hraničící s jistotou se v představitelné budoucnosti stane. Poté, co západními věštci a médii ohlašovaná invaze ruských vojsk nezačala a co profesor politologie Bostonské univerzity Joshua R. I. Shifrinson (jris@bu.edu) našel dokumenty – protokoly a diplomatické depeše v Národním archivu Velké Británie potvrzující lži představitelů NATO o neexistenci důkazu příslibu o nerozšíření NATO za Odru a na východ, za předpokladu, že se nejedná o zfalšované a podsunuté pro jeho práci. Poté, co byla předána 17. února 2022 reakce RF na dříve obdrženou odpověď z USA a NATO na požadavek RF z prosince roku 2021. Poté, co se událo před zahájením a co se děje v Mnichově na bezpečnostní konferenci, o které jsem psal před týdnem (12.02 – 15 let od projevu Putina na Mnichovské bezpečnostní konferenci). Vše potvrzuje, že hodina pravdy se blíží mílovými kroky bez ohledu na to, co NATO, EK a vláda české kotliny dělá, myslí a plánuje dělat. Vše je jinak a bude jinak, jak praví modifikované židovské rčení.

Velvyslanci USA J. Sullivanovi předanou reakci RF na dříve obdrženou odpověď ze strany USA na ruský návrh smlouvy mezi Ruskou federací a Spojenými státy o bezpečnostních zárukách, která je mj. na webu MZV RF a obsahuje 11 stran, lze shrnout do jedné věty: Neustoupíme ani o centimetr. V diplomatickém jazyce Rusů to zní mírněji: Trváme na stažení všech amerických ozbrojených sil a výzbroje umístěných ve střední a východní Evropě a Pobaltí. Jsme přesvědčeni, že národní kapacity v těchto oblastech jsou dostatečné. Jsme připraveni o tomto tématu jednat na základě článků 4 a 5 ruského návrhu smlouvy.

V Bílém domě a Pentagonu nečekali na odpověď. Proč? Protože jsou dávno rozhodnuti pokračovat v realizaci svých staroznámých záměrů a tzv. nevídané sankce budou, protože kdo se psa bít, hůl si vždy najde. Britové, milovníci psů, se proto rozhodli pro jiný trest: Kam nemůže čert, tam pošle bábu. Na tomto principu se uskutečnila nedávná návštěva ministryně zahraničí Liz Trussové (1975) v Moskvě. Tato dáma je v žebříčku důležitosti kabinetních pozic na čtvrtém místě (za premiérem, vicepremiérem a ministrem financí). Má za sebou obdivuhodnou kariéru: V roce 2016 byla jmenována ministryní spravedlnosti a lordem kancléřem, čímž se stala první ženou v tisícileté historii tohoto úřadu (vyjma Eleonory Provensálské z roku 1253). V roce 2017 hlavní tajemnicí ministerstva financí, v roce 2019 státní tajemnicí pro mezinárodní obchod, předsedkyní Rady pro obchod a ministryní pro ženy a rovné příležitosti. V roce 2021 převzala funkci ministryně zahraničí, 19. prosince 2021 se stala hlavní vyjednavačkou britské vlády s EU a předsedkyní britské Rady partnerství EU a Spojeného království, kde vystřídala lorda Frosta. Proč se zmiňuji o této dámě, absolventce Oxfordu (Merton College), ex-prezidentce Oxford University Liberal Democrats a náměstkyní ředitele think-tank The Reform (Research Trust), funkci, kterou převzala v roce 2008?

Za prvé: Think-tank Reform byl založen v roce 2001 a zaregistrován v 2004. Jeho zakladateli jsou Baron, od roku 2020 Lord Nick Herbert (1963) a Andrew Haldenby, absolvent Corpus Christi College, Cambridge. Jeho podporovatele a sponzory představuje elita transnacionálního byznysu. Za druhé: srovnání znalostí absolventky Oxfordu s vystoupením v Moskvě během oficiální návštěvy indikuje, že buď kvalita vzdělání v Oxfordu je mizerná, nebo že umožňuje absolventům dělat si z veřejnosti a profesionálů, ke kterým nepochybně patří ministr zahraničí RF Sergej Lavrov, idioty. Za třetí: Černínský palác by mohl začít s přípravou kurzu na zvýšení kvalifikace s cílem získat návyky nutné pro jednání s paní ministryní Jejího Veličenstva, rozhodne-li se navštívit Prahu a MZV nebude chtít podporovat nápady a příklady české komiky. Ze zkušenosti, historie konání britských politiků a diplomatů a hodnocení funkcí paní ministryně se přikláním k druhé interpretaci, vyloučím-li určité patologie. Proč?

Za předpokladu, že paní ministryně ví o stupních účinnosti zbraní (násilí je nejslabší, protože působí krátkodobě a nehodí se pro řešení globálních úkolů, konceptuální je nejsilnější, protože působí dlouhodobě s nenávratnými následky) očekávám, že řetězec provokací na Ukrajině s cílem poškození RF v zahraničí a zvýšení napětí doma v RF bude dlouhý a dvojitě spletený řetěz. Upletli ho mistři ve Washingtonu a Londýně, používajíc mj. v minulosti prověřené genocidní, hospodářsko-finanční, faktologické a chronologické zbraně. Co mám na mysli?

První část odpovědi na otázku představuje nedávný projev prezidenta Bidena k ruskému lidu. Již povrchní analýza projevu a překladu, který se podle mého hodnocení v některých částech liší od obsahu originálu, což samo o sobě není legrace, představuje vměšování se do vnitřních záležitostí RF, pokrytectví vysoké kvality a úrovně a plnohodnotný odchod od tradiční diplomacie na ulici s předáním úkolu mladým nacistům. Jejich vychovatelům totiž se mezitím podařilo dostat do hlavy jednu z Goebbelsových rad: obviňovat nepřítele z toho, co sám děláš.

Druhou část odpovědi na otázku představuje pravděpodobnost hraničící s jistotou, která vyplývá z hodnocení obviňování RF v kontextu probíhajících 24/7 informačních, politických, propagandistických a vojenských akcí, medializace tzv. informací tajných služeb a zpětné vazby debilizované části společnosti, trpící již deformací kognitivních funkcí mozku. Jinými slovy: Kdo vylučuje provokace s pomocí speciálního jedu, malé kybernetické údery, jaderné neštěstí v areálu Černobylu, uzavřeného pro veřejnost od 19. února a kde se (prý) náhodou nacházejí speciální jednotky NATO potřebující zotavení a klid nebo, kdo vylučuje, že příkaz k boji na Ukrajině může přijít z Washingtonu nebo Londýna a vůbec ne z Kyjeva, je podle mého hodnocení faktů naivní člověk a idiot, se kterým si bude paní ministryně zahraničí Truss dobře rozumět i po telefonu.

Třetí část odpovědi na otázku představují dvě skutečnosti. 1) Následky konání ruské diplomacie za tři desetiletí. 2) Příběh s obviňováním, provokacemi a vměšováním se do vnitřních záležitostí cizích států, bude-li pokračovat, a nic nedovoluje věřit, že tomu bude jinak, vede nevyhnutelně podle zákonů logiky a historické zkušenosti vstříc katastrofě.

Konání ruské diplomacie posledních desetiletí charakterizuje princip jít navstříc Západu v naději udržet si jeho přízeň a mír. Tato skutečnost vždy představovala výraznou ztrátu pro Rusko jako takové a RF specificky. Jít navstříc Západu vedlo doposud a vždy k objevení většího idiota ve formální funkci USA kontrolovaných organizací, včetně NATO. Idiota ve smyslu ignoranta, který se nezajímá o život občanů, nýbrž jen o věci vlastní a svého pána. V žádném případě ne ve smyslu první části osudu hlavního hrdiny románu Idiot spisovatele F. M. Dostojevského (1821 – 1881). Kníže Lev Nikolajevič Myškin, po návratu z léčení je zprvu kvůli své nemoci označován za idiota. Svým chováním ale rychle odstraní a vyvrátí předsudky. Svou lidskostí, nesobeckou ušlechtilostí a zdánlivě až naivní dobrotivostí výrazně vyniká, stane se pro své okolí téměř nepostradatelným, aby mohl být nakonec společností pohlcen.

Co se týče Mnichovské bezpečnostní konference (MSC) nemám pochyb, že kompetentní novináři nám sdělí podrobnosti o jejím průběhu, diskuzích na téma Ukrajina, Rusko a NATO a výsledcích konference. Za sebe si dovoluji připomenout následující:

1) Hned na začátku Mnichovské bezpečnostní konference (MSC) odcházející předseda Wolfgang Ischinger odmítl obvinění, že využil svého postavení pro své vlastní finanční výhody. Der Spiegel a Politico uvedly, že poradenská firma Agora Strategy Group, kterou Ischinger spoluzaložil v roce 2015, nabízí schůzky a kontakty s účastníky MSC k prodeji v rámci takzvaných doprovodných akcí. Ischinger podle Der Spiegel předal svůj 30% podíl ve společnosti správci, ale dodnes stále těží z obchodních aktivit. Ischinger označil obvinění v rozhovoru pro Bayerischer Rundfunk za zcela absurdní, z bezpečnostní konference osobně vůbec neměl žádný prospěch. Vedení konference se pro něj vyvinulo v absolutní práci na plný úvazek, za kterou dostává příspěvek na výdaje, ale žádný plat, řekl 75letý bývalý diplomat. Chudák MSC a pan diplomat. Doufám, že MSC a NATO začaly pro něj organizovat sbírku.

2) Kancléř Schulz ve třech rolích. V první roli hraje jako Němec Němce a bude zcela určitě bojovat v rámci svých možností a schopností za Nord Stream. Ve druhé roli mu nebude lépe. Jako Evropan ve hře o Ukrajinu, i když prakticky o ni vůbec nejde, se bude muset přetvařovat, lhát a vymlouvat. Ve třetí roli, jako evropský kovboj ve hře se sankcemi USA a EU to nebude mít o nic lepší. Proč? Protože všechny tři role obsahují následky a vliv nejenom na Ukrajinu, ale i na vztah SRN s ČLR a otázku sjednocení Tchaj-wanu s ČLR. Otázka čeká na odpověď. Tu napoví konání Kremlu a ukrajinského komika. Osobně kancléře nelituji, již pro jeho chápání genocidy a reakci na tvrzení prezidenta Putina výrokem – směšné. Vím od lidí z Doněcka své. Neodpovídá to zprávám západních médií a asi ani svodce, kterou dostal kancléř od bezpečnostních služeb. Proto souhlasím s reakcí MZV RF: Němečtí lídři by si neměli dělat legraci z otázek týkajících se genocidy. Jinak stále platí: Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Paní viceprezidentka USA Kamila Harrisová na MSC bude potvrzovat sliby a ochotu Washingtonu mluvit a jednat s Kremlem, ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken bude hřímat vyhrůžkami a nevídanými sankcemi a rádoby bankéř bez odpovědnosti, Stoltenberg bude vyhrožovat rozšířením NATO a zpochybňovat pravdivost protokolů objevených v Britském národním archivu americkým profesorem Shifrinsonem, O objevu protokolů z jednání politických ředitelů MZV USA, UK, Francie a SRN ze dne 6. března 1991 na téma Bezpečnost ve střední a východní Evropě psal německý týdeník Der Spiegel.

Zástupci Francie, Británie, USA a SRN se v březnu 1991 v Bonnu shodli, že přijetí východoevropských zemí do NATO je neakceptovatelné. Dal to najevo německý zástupce Jürgen Chrobog, budoucí velvyslanec v USA. V depeši stojí: potřebovali (jsme) nové nápady, jak zajistit bezpečnost středoevropských a východoevropských zemí. Dali jsme jasně najevo během jednání ve formátu 2+4, že bychom neměli rozšiřovat NATO za Labe. Neměli bychom proto nabízet členství v NATO Polsku a dalším. Tím jsem opět u prezidenta Putina. Ten již před 15 roky v Mnichově požadoval pro RF to samé, co obsahuje požadavek z prosince roku 2021. Po prvé byl podobný požadavek RF vznesen v roce 1993.

Ve světle zmíněného objevu protokolů se mi jeví, že prezident Putin věděl o jejich existenci a nechal NATO, loutky a jejich loutkovodiče věřit ve své pravdy. Dnes, kdy pracuji na příspěvku, MSC diskutuje o RF bez ní. Nedává to žádný smysl. V kontextu zmíněného v příspěvku se nabízí lepší varianta, než je válka v Evropě: zrušení NATO. Povzdych ministryně Annaleny Charlotte Alma Baerbockové (1980) během prvního dne jednání MSC, které v Moskvě během její návštěvy přistřihly křídla do velikosti umožňující ji přistát v realitě, dávají tušit, že výsledek se bude rovnat smyslu německého přísloví: nic, než výdaje (außer Spesen nichts gewesen).

Prezident Putin se ještě před začátkem integrovaných manévrů vojenské triády zcela určitě seznámil s výsledkem první zkoušky rakety Kinžal v Sýrii. Ta se uskutečnila včera 18.2 s účastí MIG-31K, doprovázejících stíhaček a tankovacího letounu. Jsem přesvědčen, že po analýze zkoušky v Sýrii, když ne NATO, tak alespoň Paříž a Berlín si uvědomí, že klíčová část Středozemního moře se tím prakticky pro lodě NATO uzavírá nehledě na skutečnost, že RF tam má pouze jednu vojenskou bázi v Sýrii. Po ukončení manévrů vojenské triády se 140 vojenskými loděmi, stovkami letadel a mně neznámého počtu zbraní, typů a jednotek je představitelné, že k podobnému hodnocení dojde minimálně Paříž a Berlín i co se týče síly a možností Severní a Černomořské flotily, že povel Washingtonu k pochodu na východ Ukrajiny nepřijde a komik Zelenskyj bude skřípat zuby, protože nebude chtít kopírovat Saakašvilovo kousání kravaty. Část západní veřejnosti se bude ptát: Co se to děje, že se nic neděje? Co bude dál? Na čem je založena Putinova trpělivost? Proč nedrží Slované pospolu, apod.? Odpovědi se dovíme po příchodu hodiny pravdy. Ne té v soutěži, vysílané televizní stanicí ČT1.

Hodina pravdy se blíží pro všechny. Proto i Kreml bude muset rozhodnout jak dál s diplomacií, s pátou kolonou, vysvětlením pojetí evropské bezpečnosti a jakým způsobem přejít do nové reality, protože: Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne (Franz Kafka) a Pravda může počkat, neboť má před sebou dlouhý život (Arthur Schopenhauer). Souhlasu netřeba.

Zdroj Vaše věc