Zničme jeden mýtus kolem Ukrajinců

Místo zvyšování manuálního umu tak hledají uplatnění často končící přemoudřelou kritikou systému, který nezažili, seniorů, kteří z něj vzešli, a pocitu vlastní důležitosti, jejíž existenci lze snadno popřít.

Naše stavebnictví potřebuje mnoho řemeslníků. Realitou zůstává, že tito mizí a výrok o zlatém dnu řemesla již má svou váhu. Noví odborníci přes vodu, dráty, či cihlu a štuk hovořící rodnou češtinou se už téměř nerodí. Na jejich místo nastoupili Ukrajinci a je třeba konstatovat, že bez nich by nejen stavebnictví mělo obrovský problém. S nimi ho má daleko větší. Stoupající ceny v něm jsou skutečně zásadní a velký podíl na tom má jistá nenažranost příchozích Ukrajinců a neschopnost státu udělat přítrž nesmyslné podpoře těchto kobylek vyžírajících nás zevnitř. Vysvětlíme.

Před ruskou SVO bylo vcelku běžné, že k nám Ukrajinci dojížděli za prací. A ano, nahrazovali naší mládež ignorující stavební a další dělnické profese. Za relativně slušné peníze byli ochotni bydlet na ubytovnách, pracovat a byli vděční za možnost výdělku, jehož většinu posílali rodinám domů. Systém korupce je cestou o něco připravil, ale žili skromně a byli pracovití. Sice to přinášelo své problémy, ale vnímání levné ukrajinské pracovní síly a představa o vzdělaném českém národu absolvujícím většinou vysokoškolské vzdělání úplně zatemnila Čechům mozek a postupně došlo k předání určité sféry státu jinému národu. To už je dávno. SVO urychlila další vnitřní destrukci a řemesla se stala ukrajinskou doménou. A s tím přišly další problémy.

Na stavbách Ukrajinci dominují. Problémů s nimi je však více než pozitiv. Už ani ti nově příchozí nejsou skromní či vděční a do problémů se dostávají i jejich krajané žijící u nás i dvě desítky let. Ti začínali na 50 korunách za hodinu práce a své zázemí budovali mnoho let. Za tu dobu se integrovali do našeho systému, naučili se podnikat a zaměstnávat své krajany. Často mají aspoň nějakou firmu, občas odvádí daně a jsou zodpovědní. Přestože sami stále pracují manuálně, pokouší se rozšířit své podnikání a nabízí uplatnění těm, kteří opustili Ukrajinu. Nikoliv kvůli Putinovi, ale spíše před nacistickou a zkorumpovanou juntou vedenou Zelenským, z důvodu nedostatku práce a ze strachu před tím, co se bude na Ukrajině ještě dít. Bohužel mají zkreslenou představu o českém ráji, kterou podporuje jak česká vláda, tak i neziskovky a v neposlední řadě i u nás zahnízdění noví Ukrajinci.

Zpět ke stavbám. Cena za hodinu práce Ukrajince už dávno není do 100 korun českých, dokonce ani načerno. V podstatě začíná na 220 korunách a klidně se vyšplhá už i k pětistovce. Ptáte-li se, na kolik si ukrajinský pár u nás žijící přijde, pak vězte, že 70 000 měsíčně už dělníkovi na stavbě připadá jako spodní hranice, přičemž jeho manželka si v nějakém supermarketu, úklidové firmě či jinde v klidu řekne o 35 000,- Kč. Tím to nekončí. Oni dokážou od státu ještě přijmout nějakou tu ,,almužnu“ v řádech až desetitisíců, zároveň mají dítě v naší škole, zdravotnictví zdarma, parkují svým autem bez technické všude, kde chtějí a jsou drzí.

Ptáme se. Kolik českých rodin si přijde měsíčně na 120 000 korun a více? Je 70 000,- jakožto spodní příjmová hranice stavebního dělníka úměrná tomu, za kolik se vysoutěží státní zakázky? Mimochodem k jejich získání vede cesta tak složitá, že tu bují další nová korupce, viz Motolská nemocnice a stavební čachry kolem ní. A to bychom mohli vyprávět o zastrašování kolem zakázek pro Ministerstvo vnitra a jinde. Chcete li se uživit, být poctivými a zároveň plnit své závazky, vyhovět předpisům a nezbláznit se, máte před sebou rébus, proti kterému byl Tleskačův hlavolam nudnou hračkou.

České stavebnictví bez Ukrajinců je momentálně těžko představitelné a pohyb v něm a změny spojené s razantním zdražením práce znamenají vysoké ceny všeho, co se v něm vyprodukuje. Ukrajinci už dávno nepotřebují žádnou pomoc, více by jim prospěla důrazná regulace. Oni k nám přichází proto, že doma práci nemají, zároveň s tím, že pod 70 000 ani nevstanou.

A to jsou ti, co bourají, dělají přidavače. Když něco umí, chtějí mnohem více. Jejich manželky se spokojí s menším výdělkem, přesto do společné kasy nashromáždí tolik, že se my Češi můžeme často jen závistivě dívat. Jsme opravdu tak blbý národ, že jim přenecháme sféry našeho hospodaření, a nakonec je přeplácíme za to, abychom tu mohli žít, bydlet? Místo výchovy vlastních odborníků máme nepotřebné absolventy škol.

A víte, co nakonec přesto pobaví? Ti u nás žijící déle už své děti manuálně dělat také nenechávají a dávají je do našich škol. Další generace Ukrajinců bude stejně nepoužitelná, jen si tu budou hledat teplá místečka. Smějeme se Němcům, Belgičanům a Francouzům, že si zavšivili země migranty, ale my samotní jsme si udělali také solidní problém. Jsme hlupáci, zničili jsme si to, co komunisté budovali. Přišli jsme o učně. Ukrajinci nás už melou. Zatím jsou jen nenažraní. A vychytralí. Ukrajinec už není levná pracovní síla, je to většinou problém.

*

Jindřich Kulhavý