Z Královských Vinohrad – 3 jednohubky

Zašlapané projekty 

Opovrhování minulým režimem se stalo módou sezóny. Proto ČT po slouhovsku pojmenovala svůj seriál „Zašlapané projekty.“  To aby vyniklo, že zlí komunisté zašlapali do země vše na co přišli. Jeden z dílů se týkal práce skupiny konstruktérů, která v polovině šedesátých let sestavila funkční model elektroauta označený jako EMA-1. Divák se dozvěděl o zajímavém řešení pohonu zadní nápravy dvěma elektromotory, napájení blokem standardních autobateriíi s maximální rychlost 50 km/hodinu a dojezdu 30-50 km. Pak se na obrazovce mihly nějaké záběry Husáka, doprovázené komentářem, že jsme mohli být Number One, ale projekt byl „zašlapán.“ To místo informace, že ne každý projekt je vhodný pro další rozvoj o masové produkci ani nemluvě.

V té době stát fungoval v rámci RVHP.  Existovala nejrůznější vnější omezení politická, licenční i patentová. Na druhé straně existovala snaha o pokud možno rovnoměrné rozdělení průmyslové výroby mezi jednotlivé členské státy. EMA-1 byla postavena v době, kdy do šílenství elektomobility zbývalo nějakých 40 let.

S odstupem času mi připadá, že zašlapané bylo naopak to, co jsme kdysi uměli a dosáhli. Uměli jsme stavět jaderné elektrárny a teď se musíme trapně doprošovat Jihokorejců, abychom mohli alespoň cosi vybetonovat a něco dovnitř namontovat. Kolik naše společnost vlastní patentů, které tvoří podstatnou část generovaného bohatství?

PS Můj kanadský známý si kdysi zhotovil elektromobil. Koupil na vrakovišti dvě Toyoty, jednu zbořenou na předek, druhou zezadu, rozřízl je a nenabourané poloviny svařil. Pak nainstaloval baterie, elektromotor a měl v kupě vozítko s dojezdem 30 km, postačující na popojíždění po našem maloměstě. To bylo tak v roce 2005. Zůstalo u jednoho prototypu. Možná ho zašlapala samotná Toyota.

Poznámka Nové Republiky:

Snahy zkonstruovat komerčně úspěšný elektromobil se v českých zemích datují již od roku 1899. Křižík (1899), Škoda – Křižíkova konstrukce (1908), Škoda náklaďáček (1944), dětský elektromobil Škoda Puk. Mezi zajímavé pokusy patřila i ejpovická Škoda Elcar (začátek 90. let). Podle pokroucené a aktivizmem postižené „logiky“ České televize zašlapalo projekt elektromobilu postupně zpátečnické Rakousko-Uhersko, pak je zašlapal Masaryk a jeho parta za První republiky, další slibně se rozvíjející protektorátní elektromobily zašlápli Spojenci tím, že vyhráli válku a dávali přednost motorům spalovacím a nakonec zašlapal ejpovický projekt Škodovky sám Havel s Klausem a touhle partou. Uf.

Pojítko všech neúspěchů elektromobility na silnicích je stále stejné: neuspokojivé skladování elektrické energie v autobateriích. Plná nádrž nafty nebo benzínu má v sobě podstatně víc energie v menším objemu a na delší cestu a s větším komfortem než akumulátorové auto. Dnes se elektromobily drží nad vodou jen díky masivním dotacím z veřejných peněz. Dotace do výzkumu, propagace, výroby, distribuce, do dispoziční elektřiny pro dobíjení, dotace na stavbu a provoz dobíjecích stanic atd. atd. To vše se děje odkláněním prostředků z našich daní. Momentální rozšíření elektromobility je dáno masivním vnucováním ideologie Green Dealu, která stojí na vylhaném předpokladu, že člověk, a dokonce i dobytek, svou činností ovlivňují podnebí.  (-vd-)

Hledám odpověď 

Kde se někdo ptá, tam nikdo neodpovídá a kde by někdo odpověděl, tam se nikdo neptá. Edward Albee
V naší společnosti platí bez výjimky první část zmíněného bonmotu.

Moje otázka je jednoduchá: Jaké ochranné mechanismy má demokratická společnost v situaci, kdy současní mocipáni okrádají národ o jeho minulost i budoucnost? Pomlouvají minulost a zbrojením poznamenají budoucí generace. Možnost, že někdo úmyslným omylem vyvolá válku je reálná. Na světě je hodně generálů, kteří by si rádi práskli. Současná moc byla zvolena díky triku ÚS „demokraticky.“ Těch několik poslanců navíc má kontrolu nejen nad Sněmovnou, ale i nad Senátem, státními žalobci a možná i ÚS. K tomu se stali slouhy světových mocných, kteří se již dávno povýšili nad Boha a lidské životy. Mocní si dávno koupili vědecké, sportovní i kulturní elity. Ty z nich, kteří nebyli k mání, se podařilo odsunout mimo dosah hlavních medii. U nás jsou dehonestováni jako dezoláti, chcimírové a agenti bůhví koho. Mimochodem, našlápnuto je k jejich trestnímu postihu pod záminkou „neoprávněné činnosti pro cizí moc.“ Ta se může týkat i shromažďování informací z veřejných zdrojů. Možná bude zahrnovat i pomoc známé odpudivé lidské bytosti, která se dostala do Bílého domu.

Našim slouhům nevadí pojmenování pražské ulice po odpudivé lidské bytosti, pro níž byl půlmilion předčasně zemřelých iráckých dětí přijatelnou cenou za odstranění Husseina. Stála za smlouvou z Rambouillet. Tlačila na Kosovo, aby ji podepsalo, jinak nebude bombardování Srbska. (Kdyby jen to. Krvavá bába Albrightová do návrhu smlouvy v Rambouillet na poslední chvíli vložila paragraf, že Jugoslávie na svém území bude hostit armády NATO, které budou mít neomezené právo pohybu a zásahů. To by znamenalo dobrovolné přijetí okupace země armádami NATO. Jugoslávská strana na tuhle drzost z dílny krvavé Madly nepřistoupila, neúspěch z jednání mohla svést na Jugoslávii a ne na skutečné viníky – albánské teroristy z Kosova. Humanitární bombardování mohlo začít. – pozn. red. NR -vd-)

Mocní mohou začínat a vést války, protože mají kolem sebe dostatek slouhů. Havel a jeho pohrobci nikdy neprotestovali proti akcím Západu byť mnohým je jedno, co postihlo Panamu, Srbsko nebo Sýrii. O Kubě ani nemluvě. Biden prohlásil, že každý stát má právo svobodně rozhodnout s kým chce jít. Zapomněl dodat „pokud to budeme my.“  Jsme v moci držitelů dvojího metru, kteří si za odpudivou lidskou bytost našli náhradu v Evropě. Jsem pouhý glosátor jemuž nikdo neodpoví. Jenže otázka položená tím nezmizí.

Parodie na demokracii

Opozice navrhla svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny na středu 26.3. 2025. Jejím cílem mělo být projednání armádní koncepce do roku 2035. Protože koalice se drží zásady neschválit žádný návrh opozice, mohlo to být jako vždy: Program schůze by nebyl schválen. Jenže do hry se zamotal prezident Petr Pavel, který vyslovil přání na schůzi promluvit. Tim odpadla možnost vyřešit problém prostým neschválením programu schůze. Náhradní řešení bylo nalezeno v utajnění jednání a rozhodnutím nepořizovat stenografický ani jiný záznam jednání. ANO i SPD se takové komedie odmítly účastnit.

Nová totalita má ve Sněmovně různé podoby. Nedávno přišly dva totožné poslanecké návrhy k jistému zákonu. Ó hrůzo hrůz: Ten opoziční byl v systému zaregistrován dřív než koaliční a podle zvyklostí se hlasuje v pořadí v jakém byly zaregistrovány. Hrozilo tedy, že opozice vyhraje hlasování, protože by přece jenom vypadalo blbě, kdyby koalice hlasovala proti, když podala stejný návrh.

A tak vypukla panika. Schůze byla přerušena a právníci hledali řešení. Pak přišel spásný výrok že nad zvyklostmi stojí předsedkyně, která může určit pořadí. Svůj úkol splnila svědomitě a tak bylo po ptákách. Nově totalitní je popření zásady, že poslanci hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Koaliční poslanci totiž hlasují v jednom šiku podle signálů Marka Bendy, který během hlasování tajtrlíkuje před poslaneckými lavicemi s palcem dolů a packou nahoru podle potřeby. Tato inovace má výhodu v tom, že koaliční poslanci nepotřebují vědět o čem je v sále řeč. Mohou odejít „pracovat“ nebo na pivo. Jedinou povinností je doběhnout do sálu za příčinou hlasování včas. A tak, když se k mikrofonu blíží opozice, koaliční poslanci masově vyklízejí sál, aby dali najevo, že je opozice nezajímá. Několik jich tam zůstane a žvaněním mezi sebou narušují klid. Vidět nejsou protože oficiální kamera je nezabírá. Za buranství je občas napomene předsedající a vyzve aby šli diskutovat do předsálí. Tento výrok dehonestuje jednání, protože naznačuje, že na tom, co se odehrává v sále vůbec nezáleží. Stejně buransky se chovají ministři, kteří ostentativně vyklízejí svoji lavici. Musí zůstat alespoň jeden, aby parodie na demokracii mohla pokračovat.

*

Jiří Jírovec, Kosa Zostra