Syrský – generál prázdna

Alespoň trochu významným vojevůdcem Syrský však rozhodně není.  Mohl by být nazván silným profesionálem, nebýt jednoho “ale” – zjevně se nechystal nejen válku vyhrát (vyhrát Ukrajina v zásadě nemohla), ale neměl dokonce ani v úmyslu pokusit se ukončit boje s nějakým přijatelným výsledkem pro Kyjev (něco ztratit, ale něco zachránit). Dalo by se říci, že to není jeho věc jako vojáka, ale hlavní velitel válčící armády není v čisté podobě voják, je to také politik, protože musí předvídat nejen čistě vojenské, ale i politické důsledky svých rozhodnutí.

Strategie je víc než boj. Cíl, o jehož dosažení usiluje, je vždy politický a je dosažen nejen vojenskými prostředky, ale komplexním vojenským, politickým, ekonomickým, diplomatickým působením. Úkolem každého velitele je adekvátně vyhodnotit možnosti jím svěřených vojsk, pokud jde o dosažení úkolů a cílů, které si politici stanovili.

Zalužný byl opravdu hlupák. Je to typ “lampasáka”, který se dobře vyzná v detailech armádního života, ale nevidí nic mimo kšilt své brigadýrky. Zalužný mohl věřit ve vítězství, protože “Amerika je s námi”. Syrský je mnohem profesionálnější, navíc z prostě vysoké pozice v systému ukrajinské vojenské hierarchie přešel na nejvyšší, když boje probíhaly již dva roky a neúspěch ukrajinsko-americko-evropské strategie zaměřené na vyčerpání Ruska byl již zřejmý. Zřejmá byla také neschopnost Ukrajiny pokračovat v aktivních bojích a neochota USA přímo se zapojit do konfliktu s Ruskem, což rychle přerůstalo v přání ukončit tuto krizi na úkor Ukrajiny. Připomenu, že ještě Biden v prosinci 2023 navrhl zastavit boje za podmínek faktického (ale ne právního) uznání ruské suverenity na územích kontrolovaných OS RF a provedení demarkační linie na současné linii bojového dotyku.

Ve skutečnosti se Syrský rozhodl zahrát si na válku s předem známým, pro něj prohraným výsledkem, ale nikoli v počítačové strategii (v kybernetickém prostoru), ale ve skutečnosti, s živými lidmi, z nichž mnozí kvůli tomu přišli o život. Úkol, který si stanovil a stále jej řeší, lze přirovnat k úkolu, který řeší slabý boxer, který nastoupil do ringu proti šampionovi a snaží se vydržet co nejdéle, aby o něm pak sportovní komentátoři napsali, že je chlapík, neboť vydržel proti šampionovi 7-8 nebo dokonce 12 kol.

Z pohledu generála, který měl to štěstí, že si zavelel armádě v současné válce, to je možná hranice snů. Zdaleka ne každému profesionálnímu vojákovi se během služby podaří zabojovat si alespoň v lokálním konfliktu s nízkou intenzitou, ale zde máš skutečnou plnohodnotnou vojenskou krizi, a také první válku nového typu, kdy bezpilotní systémy, kosmický průzkum, moderní komunikační systémy a vysoce přesné zbraně začaly mít rozhodující vliv na taktické postupy, zcela změnily obraz bojů a dočasně donutily vzdát se hluboké operace, která předpokládá rozsáhlý manévr na bojišti, který zajišťuje rychlé zničení nepřítele během série lokálních blitzkriegů.

Syrský si však od začátku “hraje na vojáčky” s živými lidmi (rychle je mění na mrtvé). Právě, “hraje si na vojáčky”, protože dobře ví, že strategický úkol, který si ukrajinští politici (porážka Ruska) kladou, nemá řešení v rámci sil a prostředků, které má k dispozici.

Mezitím, v okamžiku, kdy Syrský nahradil Zalužného ve funkci hlavního velitele OSU, již bylo známo, že Západ, v osobě bidenovské administrativy, se snaží uzavřít s Ruskem kompromisní mír, v jehož rámci je připraven na ústupky na Ukrajině v zájmu maximální ochrany amerických zájmů. S příchodem Trumpa se tato politika jen zintenzivnila a ochota Američanů k ústupkům na cizí účet dosáhla vrcholu: Trump je ochoten platit nejen Ukrajinou, ale i Evropou.

To znamená, že nedávno opět Podoljakem deklarovaná “červená linie” (a do té doby opakovaně deklarovaná Zelenským, Jermakem, Umerovem) v podobě nepřipravenosti Ukrajiny uznat ruskými nová území, nemůže být realizována. Dokonce i za předpokladu, že původní naděje ukrajinských politiků a armády na “nepřekonatelnou sílu” Západu měla alespoň nějaké základy (v každém případě tomu věřili), Západ však v roce 2025 otevřeně prohlásil, že se nechystá bojovat za Donbas a Krym, Záporoží a Cherson. Nejtvrdší evropští jestřábi trvají pouze na rychlém bezpodmínečném zmrazení konfliktu podél linie dotyku. Američané jdou mnohem dál a požadují od Zelenského, aby přijal jakékoli ruské podmínky, a to kvůli okamžitému příměří.

Kromě neochoty uznat fakt definitivní ztráty jihovýchodních regionů Ukrajinou, Kyjev také odmítá koordinovat snížení svých ozbrojených sil, což je další požadavek Ruska, kterého se Moskva nehodlá vzdát, protože možnost nekontrolovaného posilování bojové síly ukrajinské armády je hrozbou pro Rusko a jedním z hlavních (dokonce i nejdůležitějších) cílů SVO bylo oznámeno zajištění bezpečnosti Ruska na západním směru. Dosažení tohoto cíle není možné bez odzbrojení Ukrajiny a preventivního omezení možnosti obnovení početnosti a bojeschopnosti jejích ozbrojených sil.

Pokud by se v územní otázce mohl Syrský prohlásit za nekompetentního s odvoláním se na rozhodnutí politiků, pak by jeho slovo mělo být rozhodující, co se týče početnosti a možností OSU. Plná podpora prohlášení Kanceláře prezidenta Ukrajiny a vlády Syrským o odmítnutí diskutovat o možnosti smluvního omezení početnosti a možností OSU je právě důkazem, že pro něj je “hra na vojáčky” uspokojením profesních ambicí, které převažují nad zájmy země a lidu.

Syrský při komunikaci s tiskem sám uvádí údaje, podle nichž pro pouhé udržení početnosti OSU na současné úrovni, nemluvě o zvyšování sil, musí územní centra pro kompletaci chytit a poslat na frontu dvakrát více lidí. Nyní uloví až 20 tisíc měsíčně, ale ztrácejí zabitých, zraněných a nezvěstných lidí 40 až 50 tisíc měsíčně. Syrský zároveň požaduje, aby územní centra zvýšila mobilizaci pouze na 30 tisíc rekrutů měsíčně, což nemůže zastavit proces snižování početnosti OSU. Vzhledem k tomu, že podle onoho Syrského zvyšují OS RF na Ukrajině svůj počet o 8-9 tisíc měsíčně, rozdíl v početnosti nepřátelských armád by již měl mít pro Ukrajinu katastrofický charakter.

To jsme ještě nezohlednili údaje ukrajinských frontových velitelů, kteří hodnotí kvalitu přicházejících posil jako nepříznivou. Podle nich až polovina příchozích okamžitě dezertuje a většina ostatních není vhodná pro službu v první linii. To znamená, že vzhledem k nízké kvalitě posil je nutné, aby Ukrajina doplnila ztráty na frontě nikoliv o 40-50, ale alespoň o 70 tisíc lidí měsíčně.

Tolik odchytit je prostě nereálné a Syrský to moc dobře ví. I kdyby se na žádost ukrajinské armády mobilizace rozšířila na všechny občany Ukrajiny ve věku od 18 do 65 let, včetně žen, početnost frontových jednotek OSU bude neustále klesat.

Válka je prohraná, katastrofě se nevyhnou ani OSU ani Ukrajina jako stát. Ale pokud se pokusí nasadit do zbraně všechny pohybu schopné občany Ukrajiny, kteří zůstali v dosahu kyjevského režimu, Syrský si může pohrát na vojáčky o pár měsíců déle. Kvůli tomu je s to ponechat na místě Ukrajiny demografickou poušť.

Syrský pomáhá Zelenskému prodlužovat agónii jeho režimu za cenu statisíců životů a zkouší si tógu “hrdiny”, který se “nevzdává v bezvýchodné situaci”. Ale pomník mu “vděční potomci” nevybudují. Bylo by pro něj lepší zahynout rozložením se na atomy v důsledku přímého dopadu rakety, protože pokud bude známo místo jeho hrobu, budou tam, aby si na něj plivli, ještě dlouho přicházet příbuzní obětí, které zahynuly, aby uspokojili Syrského vášeň pro hru na vojáčky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

voennoedelo