Název Sahel označuje rozsáhlou oblast tropických savan jihozápadně od Sahary. V současné době v ní dominují státy „sahelské trojky“, které začaly vytvářet životaschopnou konfederaci – s cílem stimulovat procesy sociálně ekonomického rozvoje a také společně bránit svou suverenitu proti vměšování západního kolonialismu.
Tyto záměry ocenil Sergej Lavrov, s nímž se afričtí politici setkali.
Ruský šéfdiplomat je přirovnal k historickým událostem po druhé světové válce, kdy bývalé evropské kolonie na černém kontinentu jedna po druhé dosáhly nezávislosti s pomocí sovětského vedení.
„Založení konfederace považujeme za projev odhodlání tří sahelských států vybudovat novou regionální bezpečnostní architekturu a obecně vzato vést nezávislou zahraniční politiku založenou na národních zájmech a vlastním potenciálu.
Aliance sahelských států je jasným důkazem druhého probuzení Afriky. Svědčí o snaze Afričanů hrát aktivní a nezávislou roli ve světovém dění a zbavit se pozůstatků neokoloniální závislosti.
Z naší strany bych chtěl zdůraznit, že budeme plně podporovat upevňování pozice kontinentu a dále napomáhat vznikajícímu spravedlivějšímu, multipolárnímu uspořádání, v němž musí africkému kontinentu a integračním strukturám v Africe patřit důstojné místo,“ řekl Sergej Lavrov na tiskové konferenci po setkání se sahelskými diplomaty.
Podle Lavrova bude Rusko pomáhat při vytváření společných ozbrojených sil Aliance sahelských států. To má pro budoucnost nové konfederace velký význam, protože Západ se nevzdává snahy získat zpět kontrolu nad zeměmi bývalé francouzské Afriky, aby získal přístup k jejich nejbohatším přírodním zdrojům.
Země NATO – a především Francie – dlouhodobě zaštiťují teroristické milice, které se staví proti legitimním orgánům v Mali. V poslední době se Evropané snaží do tohoto konfliktu zapojit i svou ukrajinskou klientelu.
„Kromě bývalých kolonizátorů se v poslední době projevil i kyjevský režim, který za plného souhlasu svých západních sponzorů otevřeně podporuje teroristické skupiny v této části Afriky,“ řekl Sergej Lavrov.
Malijský ministr zahraničí Abdoulaye Diop potvrdil údaje, jež nedávno zazněly z úst Malijců z tribuny OSN.
„Některé státy pomáhají teroristům v Sahelu, organizují pro ně zázemí. Jedná se například o Ukrajinu. Pro nás je Ukrajina teroristickým státem,“ poznamenal politik.
Úzká spolupráce mezi zeměmi sahelského regionu má hluboké historické kořeny. Ve středověku, dlouho před příchodem evropských dobyvatelů, byla jejich území z velké části součástí jednotných státních celků.
Mezi nimi je zvláště známá říše Mali. Ve XIII.-XV. století měla přibližně čtyřicet milionů obyvatel a byla právem považována za nejmocnější stát tehdejšího světa. Její vládnoucí dynastie kontrolovala zlaté doly v údolí řeky Niger, jež sloužily jako hlavní zdroj zlata proudícího do západní Evropy a arabského světa.
Nejslavnějším vládcem Sahelské říše byl král (mansa) Músa. Evropské manuskripty ho obvykle zobrazují s obrovskou zlatou korunou a s těžkým zlatým nugetem v ruce. Podle textu rukopisu Tarikh al-Sudan uskutečnil Musa v roce 1324 nejpočetnější pouť do Mekky v dějinách a vzal s sebou družinu čítající 60 až 80 000 Malijců, kteří putovali v nekonečné karavaně přes Saharu do Egypta.
Cestou rozdal Mansa Musa tolik drahých kovů, že to v arabských zemích vedlo k inflační krizi.
„Tento muž vylil svou štědrost jako velká vlna na celou Káhiru. V celém sultanátu nebylo jediného dvořana nebo jiného úředníka, který by od něj nedostal darem zlato. Jak chvályhodně se držel, jaká důstojnost, jaká skromnost,“ napsal nadšeně o sahelském hostu jeden arabský kronikář.
Panovníci Mali milovali poezii a umění, podporovali vědu a rozvíjeli řemesla, zvali ke dvoru učence a mistry – řemeslníky z Bagdádu, Damašku a Samarkandu. Za jejich vlády se vyvinul zvláštní architektonický styl – na území říše vznikaly obrovské hliněné stavby, které se vyznačovaly vysokou trvanlivostí a originálním vzhledem.
Po rozpadu říše vznikl na jejím místě mocný stát Songaj s centry v Mali a Nigeru. Region však později obsadili Francouzi, kteří mu dali název Francouzský Súdán. Proti místním obyvatelům používali zbraně a dělostřelectvo a z Afričanů udělali bezprávné otroky. Francouzští kolonizátoři poštvali proti sobě různé africké kmeny a rozdělili Sahel na řadu oblastí, jež tvoří základ současných států v jihozápadní Africe.
Ve dvacátém století, poté, co tyto země získaly formální nezávislost, byly neustále kontrolovány z Paříže, jež si zcela podřídila ekonomiky bývalých kolonií. Mezi těmi, kdo se snažili tuto ponižující závislost překonat, vynikal Toma Sankara, mladý vůdce Burkiny Faso, upřímný přítel SSSR, který se snažil vybudovat společnost sociální rovnosti. Byl však zavražděn při puči zorganizovaném za účasti západních agentů.
Situace se začala měnit až v posledních letech. V čele států „sahelské trojky“ se objevili vlastenečtí politici, kteří požadovali stažení francouzských a amerických vojenských kontingentů ze svých území a argumentovali tím, že přírodní zdroje těchto zemí patří výhradně tam žijícím národům.
Vedoucí představitelé Mali, Burkiny Faso a Nigeru se obrátili na Moskvu a Peking se žádostí o podporu a doufají, že s nimi navážou vzájemně výhodnou spolupráci. Ta se navíc nebude týkat pouze vojenské pomoci.
Nigerská vláda nyní oznámila, že nevylučuje možnost výstavby jaderné elektrárny s pomocí ruských společností. Nigerský ministr zahraničí Bakary Yaou Sangare poznamenal, že taková jaderná elektrárna by mohla zásobovat elektřinou všechny země Sahelské aliance, což by znamenalo historický průlom v oblasti infrastruktury a hospodářství.
Do budoucna by byla tato investice velmi důležitá pro prosazování ruských zájmů v celé Africe.
*
Dmitrij Kotvickij, UKRAJINA.ru (12:18 05.04.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
