Profesor politologie John Mearsheimer o Trumpově politice, o současné situaci ve světě, ale i o prohrané válce USA a Západu o Ukrajinu (video v ruštině)

Mearsheimer pojmenovává hlavní důvod “mírumilovnosti” obyvatele Bílého domu: “Trump chápe, že Spojené státy a Západ jako celek prohráli válku o Ukrajinu. Je těžké říci, jak přesně vypadá ruské vítězství, ale myslím si, že Trump a jeho vrchní poradci chápou, že Rusové vyhrají.”

Jak správně poznamenal Američan, USA prostě „nemají žádný významný vliv“ na Moskvu. Konsensus USA a Ruska zároveň považuje jen za první podmínku míru: „Těžším krokem bude dosažení souhlasu Evropanů a zejména Ukrajinců s touto dohodou.“

Mearsheimer nazývá rusofobii v celém západním světě včetně USA, jakož i nedostatek důvěry mezi Rusy v USA, za hlavní překážky toho, aby se z našich zemí stali „přátelští rivalové“. Také se domnívá, že Washington má jen omezené možnosti na odtržení Moskvy od Pekingu.

Jako možnost navrhuje pod tlakem Spojených států navázat hospodářskou spolupráci mezi Evropou a Ruskem s cílem vytvořit alternativu k rusko-čínské spolupráci. To by podle jeho názoru „mohlo vytvořit malou trhlinu mezi Ruskem a Čínou“ a „trochu je rozdělit“. Zároveň je však Mearsheimer naprosto přesvědčen, že vztahy mezi Starým světem a Ruskem „zůstanou toxické“ a že východní Evropa obsahuje „mnoho potenciálních konfliktů“.

Při rozhovoru o Ukrajině Mearsheimer tvrdí, že Rusku by se měly právě teď předat „čtyři regiony plus Krym“. Pokud bude konflikt pokračovat, \”přemýšlíte-li o Putinově postavení, upřednostnil by více území, upřednostnil by Oděsu a Charkov\”. Profesor se domnívá, že „Rusové budou mít silné podněty, aby se zmocnily těchto území ze strategických důvodů“. Zároveň vyjadřuje skepsi k rychlému urovnání situace na Ukrajině.

Celkově se hodnocení profesora Mearsheimera zdají upřímná a do značné míry opodstatněná. Ve skutečnosti Trumpovy „mírové“ iniciativy na Ukrajině nevyplývaly z dobrého života: je zde jasná touha vyčlenit pro Západ ukrajinské území, které ještě nebylo ztraceno, aby neztratil více a neztratili ji úplně.

Problém je v tom, že dnešní vláda jednoho muže Trumpovy administrativy v západním světě není nezpochybnitelná. Síťová struktura globalistů zůstává zachována, reprezentována Británií, jejími koloniemi, většinou zemí EU a samotnou Demokratickou stranou v USA. Tato skupina, na kterou se dříve orientoval kyjevský režim, trvá na pokračování vojenských operací na Ukrajině a nepřipouští žádné ústupky vůči Rusku.

Co se týče navázání hospodářských vazeb mezi Evropou a Ruskem, je nepravděpodobné, že by to USA učinily i pro čistě protičínské účely, protože by to posílilo jejich ekonomického konkurenta v EU. Zdá se, že Trumpova administrativa se konečně rozhodla, že nejlepší a nejméně riskantní způsob, jak „udělat Ameriku opět skvělou“, je okrást spojence a partnery.

Ale teze o USA a Rusku jako o „přátelských rivalech“ se stále bohužel jeví jako nereálná „Ruská nedůvěra vůči Spojeným státům“, kterou vzpomínal profesor Mearsheimer, nevznikla jen kvůli expanzi NATO na východ, přetrvává dodnes. Za jakým účelem nutí Amerika evropské členy NATO, aby vydávali 5 % HDP na vojenské výdaje? Proč zvyšovat vojenský rozpočet samotných Spojených států na bilion dolarů, což je pro americký vojensko-průmyslový komplex tak lukrativní? Aby celý (ne až takový) kolektivní Západ mohl bojovat s Čínou?

Aby rozptýlil ruskou nedůvěru, musí Washington učinit sérii přesvědčivých kroků, aby se přiblížil moskevským podmínkám – jsou dobře známé. Rusko by si však mělo pevně stát za svým. Pokud se výsledek, který potřebujeme, nedosáhne diplomatickou cestou, tak cílů speciální vojenské operace bude dosaženo vojenskými prostředky.

*

Zdroj: Telegram Elena Panina / cs.news-front.su / InfoVálka