Odpudivý pan Pudil a pudl-páter Jandourek aneb bláznivá dekarbonizace

Pan miliardář Petr Pudil poskytl novinám Seznam Zprávy rozhovor, v němž sděluje, že zrušit fantasmagorické cíle EU známé pod jménem Green Deal by prý byla obrovská chyba. Evropě prý hrozí, že by jí v oblasti „zelených“ technologií USA i Čína „ujely o takový parník, že už to nepůjde doplavat“. Také prý v Evropě není dost tzv. fosilních paliv, takže obnovitelné zdroje znamenají energetickou nezávislost. Této myšlenky páníčka se ihned jako pudlík chytá páter Jandourek v novinách Forum24 a coby rusofob z povolání doplňuje, že jde o energetickou nezávislost na Rusku. Tím vlastně přiznává, že celý nesmysl s oxidem uhličitým a „ochranou klimatu“ byl vymyšlen z důvodu politických. Uškodit Rusku, ať to stojí, co to stojí. A lidi strašit oteplováním ba upečením se v „klimatické krizi“.

Protože pan Pudil podniká mj. ve výrobě baterií a v provozu slunečních a větrných elektráren, jde o obyčejné propagační články, pravděpodobně zaplacené. Klimatickou eurodiktaturu je nutné udržovat v chodu proto, že by mohl hrozit pokles poptávky po produktech firem pana Pudila. Čili žádná svoboda rozhodování, žádná nabídka a poptávka, ale směrnice a nařízení Green Dealu. Občané budou donuceni přestavět své domy, izolovat, zateplovat, kupovat drahá a energeticky náročná tepelná čerpadla, měnit životní styl atd., jen aby pan Pudil mohl dál nerušeně vydělávat.

Stále však existuje – byť malý – paprsek naděje, že to nakonec dobře dopadne. Že celý „klimašvindl“ bude odhalen jako naprostá dezinformace a spiknutí alias konspirace miliardářů Pudilova typu. Že o drahé „zelené“ technologie nebude zájem a že tudíž USA i Čína v nich klidně mohou ujet i o několik parníků. Že budou dál jezdit auta na benzín a elektřina se dál bude generovat i v uhelných elektrárnách.

Oxid uhličitý a voda jsou totiž základními stavebními kameny živé hmoty (viz fotosyntéza a dýchání). Každý atom uhlíku v těle pana Pudila byl někdy v minulosti součástí molekuly oxidu uhličitého a po miliardářově smrti se dříve či později takovou součástí zase stane. V případě pohřbu žehem tento proces proběhne téměř okamžitě. Pokusy zasahovat do koloběhu uhlíku jsou pošetilé a nebezpečné. Prohlásit životodárný plyn CO2 za škodlivinu je neuvěřitelná drzost. Lež lží. Drzost miliardářů, kteří pomocí závislých médií dokáží distribuovat sebevětší lež jako pravdu.

Vždyť vyšší obsah CO2 v ovzduší má za následek zvýšení rostlinné produkce, tedy zvýšení výnosů plodin i přírůstku dřeva v lesích. Blahodárné oteplování podnebí, které ovšem ani náhodou nezpůsobuje oxid uhličitý, vede ke zkrácení topné sezóny a prodloužení vegetační a rekreační sezóny. Každý ledovec, který roztaje, znamená vítězství života nad věčným mrazem, v němž žádný život není možný. Bude všeobecně uznáno, že člověk nemůže klima měnit a že klimatické působení oxidu uhličitého, kterého jsou nyní v ovzduší pouhé čtyři desetitisíciny (!!!!!), je zcela zanedbatelné. Lidé budou opět věřit školním učebnicím biologie a fyziologie rostlin a nikoli akademickým grantožroutům, kteří se za účelem získání grantu usnesou třeba i na tom, že voda je suchá. (Páter Jandourek zde zřejmě zůstane výjimkou, jelikož na katolické teologické fakultě se předmět fyziologie rostlin neučí).

Aby se to mohlo stát, je třeba reagovat pokud možno na každý lžižvást o „klimatické krizi“, „ochraně klimatu“, „dekarbonizaci“, „emisích CO2“ apod. Upozorňovat na lež o údajné škodlivosti oxidu uhličitého a na lži o škodlivosti oteplování klimatu. Netrpět opakování těchto lží ve svém nejbližším okolí. Bojkotovat firmy, které tyto nesmysly používají ve své reklamě (např. LIDL). Potírat klimalháře všemi dostupnými legálními prostředky a volit strany, které vyhlásí klimašvindlu boj. V tomto boji je nynější konání staronového presidenta USA obrovskou vzpruhou. Kéž by Česká republika, která se po Spojených státech dlouhá léta opičila, nyní také co nejdříve svůj podpis pod pošetilou a domýšlivou pařížskou dohodou stáhla.

Pavel Křivka