Může se člověk změnit?

Ve středu 23. 4. 2025 zveřejnil na Prvních zprávách Zdeněk Ertl článek „Kdo dnes nepochopí Kantovo varování, ten nepřežije“[1].  Článek dokládá tezi, že člověk je nevyvíjející se tvor mimo jiné slovy: „Svět se zrychlil, zpřetrhal vazby, rozvrátil staré jistoty a místo odpovědí nabízí technologické iluze. Jedna z nejnebezpečnějších iluzí současnosti je ta, že člověka lze „napravit“, „vylepšit“ nebo dokonce „přeprogramovat“ jako stroj. Stačí prý dost dat, dost kontroly, dost pravidel – a lidské slabosti zmizí. Jenže nic není vzdálenější pravdě.“

Tato teze je v současné české společnosti poměrně častá. Jaké jsou příčiny rozšíření této teze.

1. V současnosti zastává ve společnosti dominantní postavení dle mé generační typologie normalizační generace. V osmdesátých letech jsem byl na konferenci v Brně požádán o stručnou charakteristiku tehdejší mládeže – nynější normalizační generace. Charakterizoval jsem ji jako pragmatickou a sociálně adaptabilní. Tyto vlastnosti se staly její generační výbavou a ta ji také charakterizuje a tu také proklamuje. Typický člen normalizační generace Petr Pavel ve svém vystoupení v Evropském parlamentu prohlásil. „Kdo se nepřizpůsobí, nepřežije“. A sám je živým příkladem permanentního přizpůsobování. Podle současných kritérií jsou velmi úspěšní vysocí svazáčtí funkcionáři*, příslušníci normalizační generace. Uvedené charakteristiky normalizační generace doplňuje modifikovaná hodnotová orientace, v níž jsou utlumeny mravní a duchovní hodnoty a valorizována hodnota majetku, která určuje společenskou prestiž.
2. Současnou společnost lze eufeministicky charakterizovat jako společnost nemocnou, brutálněji jako společnost zločineckou, ovládanou mafiemi. Je otázkou, zda exponenti této společnosti mají svědomí? Pravděpodobně ne, ale přesto zřejmě nemají ze sebe dobrý pocit a hledají racionalizaci, proč jsou takoví, jací jsou. Výsledkem je teze, že člověk je prostě takový a nemůže se změnit. Proto je v pořádku, jací jsou.

Dilematem mezi přizpůsobením se materiální úspěšností a věrností duchovní podstatě jsem se zabýval v článku „Marián Čalfa či Jan Hus“. Historie společnosti popírá pravdivost teze Zdenka Ertla. Kreativita, inovace se téměř vždy prosazují v konfliktu, navzdory společnosti, a právě tito nepřizpůsobiví posouvají společnost (Janáček, Beethoven, Ježíš, Buddha, Marx, Masaryk). Existovalo by Československo bez nepřizpůsobivého T. G. Masaryka. Vzpomeňme jen dvou kauz, kdy se postavil proti celé společnosti, rukopisy a hilsneriáda, kdy studenti dokonce hlukem mu zabránili přednášet.

Existuje však také teoretická příčina vylučující tezi Zdenka Ertla. Podstatou projeveného vesmíru, jsoucna je pohyb, vývoj.  Proto slavná teze o „konci historie“ byla nesmyslná od samého počátku. Popřením Ertlovy teze je dosavadní vývoj života na Zemi. Člověk se vyvinul z několika buněčného organizmu a tato vývojová vzdálenost je mnohem, mnohem delší než případný další vývoj člověka. I když někteří lidé zůstanou gangstery, jiní se budou dále vyvíjet a vzdalovat těmto přizpůsobivým gangsterům, podobně jako se homo sapiens vzdaloval primátům. Pokud by se všichni lidé ztotožnili s tezí, Z. Ertla, lidstvo by nepřežilo. Právě proto, že člověk překračoval limity, nejsou zde primáti, ale lidé.

*

[1] https://www.prvnizpravy.cz/sloupky/kdo-dnes-nepochopi-kantovo-varovani-ten-neprezije/

*

doc. PhDr. Petr Sak, CSc.

*) Autor má pravděpodobně na mysli exempláře jako jsou poslanec Pavel Žáček či šéf “neziskovky” Člověk v tísni Šimon Pánek