Když si ze zemí drogových kartelů přivezete tisíce zlých hochů a pak se strašně divíte, že si ty kartely vezmou sebou. Aneb Francie už zase hoří.

Zapalovaly se auta poblíž, střílelo se z kalacha, vězni měli uvnitř divoký mejdan s vybavením. Když jsem viděla to video opálených hošanů, fakt bych nechtěla být ten dozorce. A nechtěla bych ani aby kdokoliv z mé rodiny byl mezi těmi dozorci. Ta agrese a nenávist byla tak hmatatelná, že to bylo opravdu děsivé. Ty věznice jsou narvané k prasknutí, drogoví bossové z nich nerušeně řídí svůj byznys, cokoliv co potřebují jim tam dopravují drony, ostraha je bezmocná, případně se bojí. Kdo by se nebál. Na předměstích je spousta kámošů, co to vzpurnému dozorci vysvětlí.

Podle mnohých je Francie už ztracená a osobně jsem mluvila s pracovníkem diplomatických služeb, který se regulérně málem rozbrečel, když mluvil o tom, co se tam děje. Obávám se, že tito lidé mají pravdu a Francie už opravdu nemá šanci. Netuším, co vede politiky všech zemí vystavovat svůj národ takové formě destrukce. Tohle slučování neslučitelných kultur nefungovalo nikdy a nikde. A taky nikdy a nikde nevede k ničemu jinému, než k zániku kultury slabší, byť rozvinutější. Je převálcována a zlikvidována agresivními „kmeny“, sama zjemnělá, bez pudu sebezáchovy a neschopná se účinně bránit.

A co vede obyvatele těch zemí, že poslouchají tyto šílené politiky a nechají se ohrožovat násilím, které jejich předci i za cenu svých životů vyhnali z Evropy tam, kam patří. Ke svým. Co je vede k tomu, že mlčky přihlížejí vzrůstajícímu pouličnímu násilí, znásilňování svých žen a dcer, šikaně svých dětí na školách, že si zvykli na každodenní útoky v míře, že by se to dalo už nazvat válka. Že podřizují své zvyky, oblékání i místa, kam už raději ve městech ani nechodí. Že se sami dobrovolně nechávají odzbrojit a s holýma rukama stát proti všudypřítomnému násilí.

Jak je možné, že i my dovolíme podepsat Rakušanovi Migrační pakt, když to všechno kolem sebe vidíme. A jak je možné, že on se nás na to podepsání ani neptá. Uvědomme si, že ekonomické škody se dají napravit, ale tyhle „populační škody“ jsou nevratné. Jakmile je sem jednou vezmeme, a ono už tu cizinců opravdu není málo, už se jich nikdy nezbavíme. A oni to moc dobře vědí. Tady totiž přesně platí podej čertu prst, peklem se ti odmění.

*

Jana Marková, Litterate