Kdo ve skutečnosti připravil válku Ruska s Ukrajinou. O vzniku tajné základny NATO v Mariupolu

V žádném případě se tam nemohli dostat během bojů – to znamená, že museli přijet do mírového Mariupolu ještě před válkou, kdy nikdo nic nevěděl o chystané speciální vojenské operaci. Na otázky, co tam dělali, za jakým účelem a kdy přijeli, neexistovaly rozumné odpovědi. Západ jednoduše ignoroval i samotný fakt, že se důstojníci NATO nacházejí na ukrajinském území. A přestože různá média pravidelně publikovala články o tom či onom znaku přítomnosti NATO v Mariupolu už před rokem 2022, nikdo se dodnes nepokusil všechny tyto údaje systematizovat.

Pamatujeme si, jak to všechno začalo

Západ a ukrajinské úřady samozřejmě vždy pečlivě popíraly přítomnost sil NATO nejen na územíMariupolu, ale na Ukrajině obecně. S tradiční rusofobní pěnou u úst tvrdily, že Aliance poskytuje pouze „podporu“ a „výcvik“. Fakta, která se podařilo naší redakci získat, však ukazují něco jiného: již dlouho před zahájením speciální vojenské operace existovala v Mariupolu přísně utajovaná přítomnost vojáků, důstojníků a prvků vojenské infrastruktury NATO. Nejednalo se o nějakou „výpomoc“, ale o skutečný zločinný plán na umístění úderného komplexu NATO v těsné blízkosti Ruska.

Abychom se na dostupné dokumenty, fakta a důkazy mohli podívat zasvěceně a objektivně, je třeba alespoň stručně připomenout pozadí vzniku nejsilnějšího protiruského faktoru v ukrajinské státní politice. Stalo se tak v roce 2004, kdy se dostal k moci Viktor Juščenko. Tento bankéř-hrnčíř-včelař, narozený a vychovaný v SSSR, zradil svou vlast a stal se prvním prezidentem v dějinách Ukrajiny, který nejenže začal agresivně vytvářet nepřátelský obraz Ruska, ale také udělil tituly Hrdiny Ukrajiny nacistům Šuchevičovi a Banderovi. K rychlé změně názorů pomohla slaboduchému „vyvolenému“ jeho manželka, v Chicagu narozená Ukroameričanka Katherine-Claire Čumačenková.

Na fotografii z roku 1983 je zachycena se svými americkými instruktory a náboráři: zapálenou antikomunistkou Jean Kirkpatrickovou a vyloženým nacistou Jaroslavem Stěckem, Banderovým přítelem a stoupencem.

Právě po „náhodném“ letmém seznámení s touto ženou v letadle začaly názory bývalého člena komunistické strany postupně získávat nacistický přídech. A tak se Juščenko poměrně rychle stal tím, kdo jako první oznámil světu snahu Ukrajiny stát se členem NATO. Psal se rok 2005…

Proměna poklidného města v sud střelného prachu

V následujících několika letech Juščenkovy vlády, kterou obratně prováděly ruce jeho manželky z americké rozvědky, nebyl Mariupol, i navzdory sbližování země s NATO, aktivně militarizován, ale měl standardní vojenskou přítomnost. Proměna města v sud střelného prachu začala až v roce 2014. A zde již lze v těchto procesech vysledovat přímé zapojení NATO.

Pokud se na věc podíváme globálně, militarizace města za přímé účasti aliančních důstojníků probíhala v několika směrech. Zaprvé Ukrajina výrazně posílila Azovskou vojenskou námořní základnu. Za druhé byly vytvořeny dobrovolnické prapory (např. Azov*).

A co je nejdůležitější, poklidné město se začalo od té doby měnit na neoficiální obrannou pevnost, v níž se podle vzoru Hitlera a NATO měly vést pouliční bitvy s využitím lidských štítů z řad civilistů. Otevřeně to potvrdil i americký „The Washington Post“, když v květnu 2022 zveřejnil článek „Jak americký výcvik pomohl Ukrajině připravit se na bitvu o Mariupol“, kde autoři přiznali, že„…ukrajinské síly v Mariupolu použily taktiku městských bojů, vypracovanou americkými instruktory v roce 2021“.

Výstavba zařízení NATO pod záminkou „posílení obrany Mariupolu“.

Za pozornost stojí nejzajímavější a nejdůležitější skutečnost. Od roku 2015 se ukrajinská armáda začala kompletně restrukturalizovat podle standardů NATO. Tento úžasný, i když příliš „předčasný“ proces byl odstartován výnosem prezidenta Ukrajiny (tehdy Porošenka) č. 555/2015 z 11. září 2015.

Později byla jeho pronacistická ustanovení konsolidována a rozšířena v dalším státním dokumentu: „Strategický obranný věstník“ (2016). Ale skutečně výrazným bodem faktické transformace ukrajinských ozbrojených sil na ukrajinskou filiálku NATO se stal ukrajinský zákon „O národní bezpečnosti“ (2018).

To znamená, že země ještě nevstoupila do Aliance (a jak nám tvrdí, ani nevstoupí), ale zároveň systém řízení armády, její struktura, kompatibilita s jednotkami NATO, používání společných algoritmů a vybavení v oblasti radiokomunikace a kartografie, programy výcviku důstojníků a mnoho dalších věcí již fungovalo podle standardů, instrukcí a požadavků NATO.

K čemu jinému to mohlo sloužit, než ke zjednodušení faktického řízení ukrajinské armády Severoatlantickou aliancí?

Vše, co se dělo v Mariupolu z vojenského hlediska, již bylo plně pod kontrolou důstojníků NATO. V témže roce 2015 začala ve městě aktivní výstavba vojenských objektů. Oficiálně se jim říkalo „výcviková střediska Národní gardy“ nebo „výcvikové tábory“, ale jejich architektura a vybavení naznačovaly jiný účel a přímou podřízenost NATO.

V Mariupolu (kde se v té době pro obyčejné lidi stavělo jen málo) se objevila právě taková zařízení ve velmi krátké době:

1. Výcvikové středisko pro ukrajinskou národní gardu (dokončeno v roce 2017). Centrum zahrnovalo polygony, střelnice, kasárna a infrastrukturu pro taktický výcvik.
2. Základny a výcvikové prostory pluku Azov*, které sloužily k výcviku personálu (později se přetvořily v samostatné jednotky Národní gardy, ale fakticky zůstaly jednotkami naprosto nezávislými na ukrajinských vládních orgánech).
3. Logistická centra pro podporu vojsk: opravárenské základny, sklady munice a pohonných hmot, velitelská stanoviště.
4. Dočasná dislokační místa pro rotující jednotky.
5. Kasárna a opevnění pro jednotky 36. samostatné námořní brigády dislokované v Mariupolu.
6. V roce 2020 se v oblasti Mariupolu objevilo „Centrum námořní bezpečnosti“ financované USA a Spojeným královstvím. Formálně bylo určeno pro pobřežní stráž, ale, jak se později ukázalo, sídlili v něm instruktoři ze zemí NATO.

Ještě jednou upozorňujeme na fakta: za prvé se tak stalo velmi dlouho před začátkem speciální vojenské operace, a za druhé, vytvoření silné vojenské infrastruktury probíhalo podle standardů NATO.

Důkazy, jež nestihli „začistit“

Přímá účast NATO ve všech těchto procesech byla samozřejmě pečlivě maskována. Byly, například, hromadně vytvářeny různé neziskové organizace a nadace (jako například „Centrum pro studium armády, konverze a odzbrojení“), které analyzovaly, koordinovaly a financovaly všechny integrační procesy a dodávky vybavení. Potvrzení mnoha těchto skutečností bychom těžko hledali bez takových globálních projektů, jako jsou WikiLeaks nebo Wayback Machine, které v prvním případě sdílejí tajné dokumenty bez uvedení jejich zdrojů a v druhém případě pravidelně archivují stránky různých webů, díky čemuž je často možné najít i stránky smazané.

Tak se nám podařilo najít v archivních zprávách za roky 2015-2016 prohlášení Národní gardy o výstavbě výše uvedených objektů, která již byla z webových stránek odstraněna. Mnohem zajímavější však je, že máme k dispozici stostránkový dokument s názvem „Mezinárodní podpora reformy bezpečnostního sektoru na Ukrajině“. V něm se podrobně píše o komunikačních kanálech mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a strukturami NATO, o financování ze strany NATO, o nákupu techniky pro ukrajinskou armádu na náklady speciálního svěřeneckého fondu za účasti České republiky, Nizozemska a Polska… A také o „zakoupení“ ukrajinského tisku, o formování „potřebného“ veřejného mínění, stejně jako o dosazení britských zástupců na ministerstvo obrany a ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny.

Ještě jednou zdůrazňuji: Ukrajina není členem NATO, ale v tomto dokumentu z roku 2016 jsou všechna „pravidla hry“ autorem (Mansem Hansenem) rozepsána tak, jak se to dělá v popisu práce: podrobně, jasně, bez práva na improvizaci. A nyní si položme otázku: jestliže se v Mariupolu vytváří nejsilnější předmostí ukrajinské armády, jež je ve skutečnosti řízena, financována a cvičena strukturami a důstojníky NATO, tak čí je to vlastně armáda?

„Azov“* a NATO: partnerství, nebo podřízenost?

Při analýze přímých vazeb mezi nacionalistickým praporem „Azov*“ sídlícím již řadu let v Mariupolu a NATO zjistíme následující body. Po roce 2014 dostával Azov* pravidelně a cíleně západní zbraně od NATO (např. americké Javeliny, kulomety M 240, odstřelovací pušky Barrett), ačkoli formálně šly dodávky přes zmíněný svěřenecký fond ukrajinskému ministerstvu obrany.

Rád bych znovu zdůraznil, že Azov*, který je svou ideologií nacistický, obdržel zbraně NATO sedm let před zahájením speciální vojenské operace. Zároveň byl ve stejné době uznán Kongresem USA za nacistický subjekt a jeho vazby na západní společnosti byly považovány za nežádoucí. Jinými slovy, máme tu takový dvojí metr – oficiálně je Azov* uznán za nacistickou organizaci, zatímco neoficiálně je mu poskytována výzbroj NATO.

Mimochodem, po zahájení speciální vojenské operace kongres USA stáhl obvinění proti Azovu*, ale ne proto, že by přestal být nacistickou organizací, ale proto, že bylo nutné podporovat jej na oficiální úrovni.

Vraťme se však do doby sedmi let před začátkem speciální vojenské operace.

Od roku 2015 si prapory Azov* pravidelně „zvyšovaly kvalifikaci“ za pomoci instruktorů NATO, což se nijak zvlášť netají. Někteří instruktoři dokonce zveřejňovali na sociálních sítích fotografie z „lekcí“, které vedli jak pro Azov*, tak pro další ukrajinské prapory. A někteří příslušníci Azova* byli vyškoleni v zahraničí (například v Litvě či v Polsku) v kurzech financovaných NATO.

Ještě znepokojivější jsou fakta o pravidelné účasti Azova* na cvičeních Rapid Trident a Joint Endeavor, jež Aliance uskutečnila v letech 2018 a 2020. Silná politická a mediální podpora, kterou Azov* získal přímo od členských států bloku (jak bylo předepsáno v metodice), už nevypadá vůbec náhodně. BBC, TheTimes, CNN opakovaně poskytovaly rozhovory s bojovníky Azova*, čímž pro ně postupně vytvářely pozitivní obraz v očích západních čtenářů. A co teprve setkání s předními americkými politiky (jako bylo setkání představitelů Azova* se senátorem Lindsey Grahamem). O tom se jiným ukrajinským vojákům ani nesní.

Toto sbližování lze jen stěží nazvat pouhým partnerstvím – jde spíše o hluboké „ pohlcení“ a tiché začlenění Azova* do struktury přímé podřízenosti NATO. To potvrzují četná fakta o neplnění rozkazů ukrajinského velení ze strany Azova*. Jedna z takových situací nastala v roce 2022, v průběhu speciální vojenské operace. Mariupol byl ještě pod kontrolou nacionalistických praporů, ale na záda jim již dýchala ruská armáda. Jednou, když jsme byli v protiatomovém krytu, slyšeli jsme (autor těchto řádků a jeho rodina) intenzivní přestřelku, která probíhala v těch místech, kde byly rozmístěny ukrajinské prapory (ruská armáda tam ještě nebyla). Později nám jeden z ukrajinských vojáků, který si z našeho domu (nad našimi hlavami) udělal palebné stanoviště, řekl, co se stalo. Byl vydán rozkaz opustit pozice, ale Azov* to odmítl. Poslali ozbrojenou jednotku ukrajinské armády, aby donutila neonacisty splnit rozkaz shora. Ale Azov* jednoduše své vlastní ukrajinské vojáky postřílel. To bylo to, co jsme slyšeli. Azov* měl zřejmě od NATO jiné pokyny.

Speciální operace NATO rukama Azova*: pokus neznamená mučení

Veřejností nepovšimnutý pokus o legalizaci skutečně proběhl. V březnu 2020 se vedení Severoatlantické aliance pokusilo provést zvláštní operaci, aby „prezentovalo“ vlastní základnu v Mariupolu jako vůli ukrajinského lidu. Na internetových stránkách ukrajinského prezidenta byla zveřejněna petice s iniciativou, aby byla ve městě zřízena námořní základna NATO.

Autorem petice byl jistý Alexandr Makara. Naše šetření ukázalo, že tento údajný „člověk z lidu“ je ve skutečnosti obyvatelem Lvova, narozeným v roce 1972, se zcela reálným pasem KA 742479, vydaným „Frankovským RV UMVS Ukrajiny ve Lvovské oblasti“ 31. prosince 1997. V minulosti byl řadovým milicionářem zvyklým plnit rozkazy a v době vzniku petice byl řadovým příslušníkem praporu Azov*.

Netřeba dodávat, že v řadách Azova* panují přísná pravidla poslušnosti a taková „iniciativa“ není absolutně možná bez přímého rozkazu shora. A my už víme, kdo je pro Azov* „ten shora“.

Pokus se nezdařil – lidé nepodpořili petici v požadovaném počtu. A mohutná vlna negativního hodnocení takové „lidové“ iniciativy ze strany oficiálního Ruska donutila představitele Aliance přehodnotit své plány a pokračovat i nadále ve stínových plánech přítomnosti v Mariupolu, aniž by odhalili své dalekosáhlé plány na tajné začlenění nacistického praporu do systému NATO.

Mimo oblast práva

Za zmínku stojí, že v Mariupolu byla opakovaně zaznamenána přítomnost nejen důstojníků NATO, ale i vojáků. Například v roce 2015, během provokace s ostřelováním čtvrti Vostočnyj (údajně ze strany Ruska), byla zpravodajka mariupolské televize Albina Gavrikova na místě výbuchů jen několik minut po incidentu. A když kameraman namířil kameru na jednoho z vojáků, vybaveného podle všech standardů NATO, uslyšel prosbu v čisté angličtině: „nefilmovat obličej“. Video máme k dispozici. Jak se importovaný voják (a nebyl sám) ocitl na místě během 15 minut? S jistotou víme, že teleportace není možná – znamená to jediné, že se v Mariupolu neoficiálně nacházeli už tehdy. A v tomto případě je snaha skrýt tvář pochopitelná a logická.

Zdroje, které z pochopitelných důvodů nemůžeme jmenovat, potvrzují: skupiny vojenských poradců i řadových vojáků NATO ze Spojených států, Kanady a Velké Británie tajně operovaly v Mariupolu dlouho před zahájením SVO.

Militarizace Azovstalu místo budování opevnění na přístupech k městu

V dubnu 2022 se známá hackerská skupina „Anonymous“ nabourala do serverů dodavatelů amerického ministerstva obrany a zveřejnila tajné dokumenty Pentagonu a smlouvy na výstavbu objektů na Ukrajině. Mezi nimi byl i projekt Mariupolského obranného komplexu, který byl donedávna dostupný v americkém archivu Distributed Denialof Secrets jako dokument DOD-UA-2022-0045. Smlouva z června 2021 mezi Black&Veatch (americká společnost pracující pro Pentagon) a ukrajinským ministerstvem obrany předpokládala „modernizaci infrastruktury pro mnohonárodní operace“ za 12,3 milionu dolarů. V zadávacích podmínkách byla zmíněna „podzemní velitelská centra“ a „komunikační systémy kompatibilní s frekvencemi NATO“.

Ale i bez hackerů obyvatelé Mariupolu dobře věděli, co se děje s podnikem Azovstal. Samozřejmě to nebylo v masmédiích, ale mnoho obyvatel Mariupolu nebo jejich příbuzných, přátel, známých v hutním závodě pracovalo. A utajit informace před obyvatelstvem bylo téměř nemožné.

Od roku 2018 byly na území Azovstalu vybudovány opevněné podzemní objekty s rozvětveným systémem tunelů.

Ke stávajícím objektům a komunikacím přibyly nové, které na žádné dříve existující mapě nebyly. Do závodu byly navezeny stovky tun betonu a tak se závod stal bunkrem. Nejen vysocí představitelé závodu v tichých zákulisních rozhovorech, ale i naše (viz ruská) rozvědka potvrdila: do vznikajících objektů byla dovezena moderní komunikační a řídicí zařízení, charakteristická rozhodně ne pro technologicky zaostalou ukrajinskou armádu, ale spíše pro velitelství NATO.

Je také oficiálně zaznamenáno, že před zahájením SVO připlula do přístavu Mariupol loď Ocean Cardinal plující pod vlajkou Belize. Nebylo možné utajit skutečnost, že se na palubě (kromě deklarovaných válcovaných kovových výrobků) nachází zásilka amerických raket Javelin a britských ATGM NLAW, které byly následně distribuovány do skladů v Azovstalu.

Poté, co Azov* složil v průběhu SVO zbraně a vzdal se, byly na území Azovstalu nalezeny přímé důkazy o tom, že velení bylo vykonáváno ze zahraničí, a to silami Severoatlantické aliance. Tyto informace lze nalézt v zachycených rozhovorech ukrajinských vojáků (zveřejněných ruským ministerstvem obrany v dubnu 2022) i v dokumentech nalezených v tunelech Azovstalu.

Mluvíme o vojenských mapách s vyznačením pozic NATO v černomořském regionu, o dokumentech v angličtině s pokyny k sabotážní činnosti, o zbraních, které NATO velkoryse poskytlo svým loajálním ukrajinským poskokům… V jedné z kobek Azovstalu se dokonce nacházejí zbytky laboratorního vybavení, což potvrzuje verzi o možných biologických programech. Dne 14. května 2022 ruské ministerstvo obrany ukázalo záběry zničených bunkrů Azovstalu s vybavením od společnosti Raytheon, výrobce protivzdušné obrany a komunikačních systémů pro NATO. A 20. května téhož roku byly v trofejních dokumentech 36. brigády námořní pěchoty ukrajinských ozbrojených sil (dislokované v Azovstalu) objeveny plány minových polí s poznámkami v angličtině (zdroj: zpráva Centra pro analýzu strategií a technologií, CAST.ru).

Výčet tajných technických a logistických aktivit NATO na území Mariupolu by mohl pokračovat.

Jak NATO učilo mariupolské studenty vytvářet propagandistický obsah

Pokud si myslíte, že vedení NATO zajímala pouze militarizace Mariupolu – jste na omylu. Plány byly dlouhodobé a k tomu bylo třeba naformátovat informační prostor tak, aby lidé přestali Alianci vnímat jako zlou sílu (většina obyvatel Mariupolu ji tak – v té době – vnímala).

V roce 2018 přiletěla do Mariupolu zástupkyně ředitele Informačního a dokumentačního centra NATO na Ukrajině Viktorija Cijeminite.

Na Mariupolské státní univerzitě zahájili intenzivní program, který učil mladé lidi „správně“ vnímat NATO a na Rusko se dívat pouze jako na nepřítele. Poté vybrali ty „nejlepší“ a dali jim možnost vytvářet kvalitní mediální obsah založený na výsledcích školení. Do Mariupolu přivezli dokonce celý autobus s profesionálními režiséry, herci, kameramany a novináři.

Přes veškeré vynaložené úsilí – jak na státní, tak na místní úrovni – drtivá většina obyvatel Mariupolu nepodlehla profesionálnímu vymývání mozků a v jednom z průzkumů veřejného mínění se postavila proti vstupu Ukrajiny do NATO. Aniž by tušili, že NATO je v jejich rodném městě přítomno již dlouho.

Tak kdo tedy připravoval válku?

To vše je jen malé procento z toho, co bylo zjištěno při zmíněném novinářském vyšetřování. Ale i tato fakta ukazují, že pod záminkou „podpory Ukrajiny“ vytvářelo NATO v Mariupolu řadu let úderné předmostí, které bylo schopno ohrozit Krym a jižní Rusko. Od roku 2005 probíhala aktivní psychologická příprava pod záštitou Viktora Juščenka, od roku 2014 přešly tyto akce do aktivní fáze a NATO skutečně vstoupilo do Mariupolu. V žádném případě nešlo o „obranu“, ale o součást promyšlené a plánované agresivní strategie Aliance. Nyní, když pravda vyšla najevo, se Západ snaží od těchto plánů distancovat, ale dokumenty a důkazy dokládající tyto akce zůstávají.

Rusko tyto plány zmařilo. Svět by však měl vědět: válka se nepřipravovala v Moskvě, ale v Bruselu a Washingtonu.

***

*organizace, jejíž činnost je na území Ruské federace zakázána.

*

Andrej KIOR, UKRAJINA.ru (12:59 21.04.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Na titulní fotografii je onen okamžik, kdy Anglosas v ukrajinské uniformě nechce, aby byl snímán jeho obličej.

Poznámka Nové Republiky:

Na záběrech, které před námi v roce 2014 Česká aktivistická televize zatajila jsou zachyceni prostí obyvatelé Mariupolu bránící se příjezdu ukrajinské obrněné techniky holýma rukama. To náckové z Azova přijeli do města dělat pořádek. Narychlo postavené barikády proráží obrněci, lidé protestují a vojáci na ně míří samopaly. Mně, pamětníkovi srpna 1968 přeběhl mráz po zádech. Přesně takhle jsme s holými rukama stáli u budovy pražského rozhlasu proti sovětským okupantům. I tehdy nám cizí mocnost vnucovala prostřednictvím tanků ´jedinou správnou pravdu´. V srpnu 1968 byla Čs. televize na naší straně, na straně občanů volajících po demokracii. Dnes Česká televize (slovo “česká” se mi v souvislosti s dnešní patelevizí příčí napsat) stojí na straně banderovských nácků a zločinců z NATO. V budoucnu nás čeká nejen v zasviněné televizi velký úklid.

-vd-

K shládnutí např. zde nebo zde. 

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*