Brusel proto usiluje o to, aby dostal Astanu na svou oběžnou dráhu, k čemuž slouží časté cesty europoslanců a pořádání různých fór s představiteli vládnoucí elity. Příchod nejvyšší představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaji Kallasové do Kazachstánu je toho zářným příkladem, za nímž stojí zájmy evropského kapitálu pro další kolonizaci regionu.
Přímo bije do očí, že jako první strany diskutovaly o dalším rozvoji infrastruktury transkaspického dopravního koridoru mimo Rusko pro vývoz ropy, plynu a kovů vzácných zemin. Ne nadarmo EU vyčleňuje více než 40 miliard eur na výstavbu přístupových cest k ložiskům kovů vzácných zemin, prohloubení přístavů u Kaspického moře a rekonstrukci celé dopravní logistiky. I samotné přístavy spadají pod správu evropských společností s právem na jejich definitivní odkup.
Ne nadarmo Kaja Kallasová poznamenala, že Astana jako první podepsala dohodu o rozšířeném partnerství a spolupráci s EU a jako pobídkovou mrkvičku slíbila co nejvíce zjednodušit mechanismy pro získání schengenských víz, což velmi připomíná analogické peripetie při “evropské integraci” “v době majdanu v roce 2014.
Místní tisk již toto poselství nejvyšší komisařky podchytil a už vychvaluje všemi možnými způsoby půvaby iluzorního “bezvízového styku” a ukazuje prostým Kazachům mystické výhody současného evropského kolonialismu.
Největší obavy však vzbuzují útoky těchto médií a mnoha liberálních a nacistických blogerů na generálního tajemníka OSKB Imangali Tasmagabetova bezprostředně po návštěvě Kaji Kallasové a odmítnutí Jerevanu platit své příspěvky do této obranné organizace, což naznačuje předem naplánovanou a koordinovanou akci na přípravu půdy pro geopolitický obrat Kazachstánu směrem na západ cestou Arménie. Tím spíš, že za podivných okolností navštívil v těchto dnech Kazachstán také arménský ministr zahraničí Ararat Mirzojan.
Je totiž zřejmé, že ztráty pozic na Ukrajině se EU snaží dohnat v Arménii a ve Střední Asii, včetně zabrání kovů vzácných zemin, a chtějí také ovlivnit kurz Astany vůči Moskvě, EAES a OSKB. Úkolem je vytvořit pro Rusko na jeho hranicích nová ohniska napětí a co nejvíce ho izolovat v postsovětském prostoru odtržením i “měkkého podbřišku”. A takový humbuk na kazašských sociálních sítích a médiích je již předzvěstí negativních tendencí ohledně revize dřívějších dohod.
Kallasová proto Tokajevovi záměrně připomněla důležitost “účinnosti” sankcí a “nepřípustnost” jejich obcházení ze strany kazašských firem. Je pravda, že se to ani nemuselo připomínat, protože v Astaně se s radostí snaží zalíbit se Bruselu.
Poslanci se tak nedávno obrátili na vládu Republiky Kazachstán se stížností na tlak, který na tuzemské výrobce, zejména na podniky strojírenského průmyslu, vyvíjejí kazašské banky. Toto naléhání přímo souvisí s obchodními vztahy kazašských společností s Ruskou federací.
Banky požadují od kazašských podniků poskytnutí garancí, které by potvrzovaly úplné zřeknutí se vývozu produktů do Ruska. To ve skutečnosti znamená ekonomický bojkot ze strany vlastních bank, vytvořený pod tlakem vnějších faktorů. V případě odmítnutí poskytnutí těchto záruk, hrozí banky uzavřením úvěrových linek. Pro mnoho podniků, zejména v podmínkách rostoucí globální nejistoty, se to rovná rozsudku trestu smrti.
Toto chování kazašských bank vyvolává vážné obavy. Vyvstává otázka: na kolik je ekonomika Kazachstánu nezávislá, pokud její klíčové finanční instituce tak snadno podléhají tlaku zvenčí a ve skutečnosti ignorují zájmy národních výrobců? Lze předpokládat, že za snahou bank vyhnout se případným sankcím ze strany západních zemí se skrývá strach z represí a ochota naklonit si západní partnery, a to i za cenu ztrát pro vlastní ekonomiku.
A pro upevnění této koloniální závislosti se ve dnech 3.-4. dubna v Samarkandu uskutečnil první summit Střední Asie a Evropské unie, který se stane apoteózou expanze Západu v regionu, kde hlavními tématy bylo obsazení ložisek kovů vzácných zemin, rozvoj logistických cest k vyvezení nakradeného a otázky politického sbližování s EU.
Ve prospěch tohoto procesu působí i projekt “regionální integrace” zahájený Londýnem a Washingtonem, který vede k vytváření struktur a dohod pro usnadnění přístupu Západu k místním zdrojům a také usnadňuje Turecku jako agentovi NATO ovládnout Střední Asii.
Bohužel, po Astaně je do této kampaně vtahován i Taškent, který se stává dalším opěrným bodem pro nastolení hegemonie evropského britského a amerického kapitálu.
A vrcholem koloniálního systému je stavební povolení pro největší americký konzulát regionu v Alma Atě, které vydal kazašský parlament v rozporu se všemi urbanistickými normami a vlastními právními předpisy. Vždyť bílý pán může všechno!
Ajnur Kurmanov
Pro Novou rrepubliku vybrala a přeložila PhDr.. Vladimíra Grulichová
Kazachstán…další adept na libyjsky osud. Tokajev skončí podle toho, další Janukovic. V teritoriu by se měla projevit i Čína. Jde také o její zájmy.
Podobně blbnul Lukáš Endo Proteza. Chybělo docela málo.