Uprostřed strašlivého zneužívání cizinců ze strany USA prostřednictvím cel a vynucování imigračních kontrol ze strany policejního státu je snadné zapomenout, že vláda USA zneužívá cizince i jinými způsoby, jako jsou sankce, embarga, invaze, okupace, útočné války, mučení, zadržování na dobu neurčitou a státem podporované vraždy.
Snad nejdéle trvajícím a nepřetržitým příkladem tohoto syndromu zneužívání cizinců je strašlivé zacházení americké vlády s kubánským lidem, které trvá již více než 60 let. Vzhledem k tomu, že pro hrubé zacházení s kubánským lidem neexistuje žádný dobrý důvod – a nikdy žádný neexistoval -, bylo by dobré začít s dlouhodobou a pokračující politikou USA v oblasti hrubého zacházení s cizinci přestat.
Stojí za to zdůraznit, že Kuba nikdy nezaútočila na Spojené státy, ani tím nevyhrožovala. Od kubánské revoluce v roce 1959 byla vláda USA vždy agresorem vůči Kubě, nikoli naopak.
Již více než 60 let vláda USA vůči Kubě uplatňuje a prosazuje kruté a brutální hospodářské embargo. Cílem embarga je způsobit kubánskému lidu co největší hospodářské škody s cílem jej ožebračit a dokonce zabít hladem.
Cílem tohoto embarga je cíl, který je v rámci amerického impéria standardní již po mnoho desetiletí: změna režimu. Od kubánské revoluce jsou američtí představitelé posedlí snahou svrhnout komunistický režim, který ovládá Kubu, a nahradit jej proamerickým diktátorským režimem – tedy takovým, který bude loajálním a poslušným služebníkem amerického impéria, podobně jako současný diktátorský režim v Salvadoru. Vždy šlo o to, aby kubánský lid, aby předešel smrti hladem, povstal a násilně se vzbouřil proti svému režimu.
Strategie embarga se velmi podobá myšlení, které je základem terorismu. Teroristé zabíjejí nevinné lidi jako způsob nátlaku na režim, aby změnil svůj politický systém nebo chování. To je to, co americké embargo vůči Kubě dělá rovněž.
Stojí však za zmínku, že americké embargo není jediným způsobem, jakým americké impérium Kubánce týrá. Na počátku 60. let 20. století se Impérium rovněž dopouštělo skutečných teroristických činů proti obchodním zařízením uvnitř Kuby.
To ale není všechno. Američtí představitelé se ve spolupráci s mafií zapojili také do tajných, státem podporovaných pokusů o atentát na prvního kubánského prezidenta Fidela Castra. Američtí představitelé tvrdili, že tyto pokusy o atentát jsou morálně ospravedlnitelné, protože Castro byl komunista. Je však těžké pochopit, jak by to mohlo morálně ospravedlnit vraždu. Stojí také za zmínku, že podle americké ústavy je nezákonné, aby američtí představitelé vraždili kohokoli, včetně cizinců.
Netřeba dodávat, že americké embargo vůči Kubě nikdy nefungovalo. Za prvé, mnoho Kubánců vládu USA nenávidí. Navíc mnoho Kubánců, kteří nenávidí kubánský komunistický a socialistický systém, ještě více nenávidí myšlenku, že by byli pod kontrolou vlády USA. Za další, na Kubě existuje přísný systém kontroly zbraní, což znamená, že Kubánci nemají prostředky k násilnému svržení své vlády. Jediné, čeho tedy americké embargo za posledních šest a půl desetiletí dosáhlo, je extrémní ekonomické utrpení kubánského lidu.
Zastánci embarga se snaží vyhnout osobní odpovědnosti za toto záměrné způsobování utrpení nevinným lidem tím, že se zaměřují výhradně na škody způsobené kubánským socialistickým systémem. Vyhýbají se však konfrontaci s tím, že embargo vlády USA je druhou stranou ekonomického svěráku, který v kombinaci s kubánským socialistickým systémem úspěšně ždímá z kubánského lidu krev. Tito zastánci embarga rovněž opomíjejí skutečnost, že kubánský socialismus sice kubánskému lidu škodí, ale je to škoda způsobená omylem. Škoda způsobená embargem je zcela záměrná a úmyslná.
Nakonec je třeba poznamenat, že embargo vůči Kubě přispělo ke zničení základních práv amerického lidu, jako je ekonomická svoboda, smluvní svoboda, svoboda cestování a svoboda sdružování. Ve skutečně svobodné společnosti mají lidé právo cestovat, kam chtějí, utrácet své peníze, jak chtějí, prodávat, co chtějí, komu chtějí, a sdružovat se, s kým chtějí. Pokud však Američan prodává věci Kubáncům, kupuje věci od Kubánců nebo cestuje na Kubu a utrácí tam peníze, je po návratu do své země okamžitě zatčen, stíhán a uvězněn americkými úředníky. Američtí úředníci ho také odsoudí jako „špatného člověka“ za to, že uplatňuje svá základní práva.
Ubližování cizincům nedělá zemi velkou. Dělá to pravý opak. Vytváří slabou, vystrašenou a opovrženíhodnou zemi. Velká země se chová ke všem, včetně cizinců, slušně a s úctou. Skvělým způsobem, jak by se Amerika mohla začít znovu stávat velkou, by bylo zrušení desítky let trvajícího krutého, brutálního a neospravedlnitelného amerického embarga vůči kubánskému lidu.
*
Jacob G. Hornberger
Jacob George Hornberger je americký právník, spisovatel a politik, který byl v letech 2000 a 2020 kandidátem libertariánů na prezidenta. Je zakladatelem a prezidentem nadace Future of Freedom Foundation.
*
Přetištěno se svolením nadace Future of Freedom Foundation, překlad Deepl
**
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.
*
Zajímavý článek, i když poněkud formovaný americkým viděním: “kubánský socialismus sice kubánskému lidu škodí”. O jaké škody se jedná a proč vznikají – je to záměr systému nebo nedokonalost systému (např. omezení lemplové v hospodářských a společenských funkcích jen pro svou politickou příslušnost) nebo přírodní podmínky nebo…?