Diktát Bruselu: Srbové mají zákaz oslavit vítězství s Ruskem. Porážka Třetí říše je zjevně proti hodnotám EU. Myši z Pobaltí s Němkou Lejnovou doufají v revanš v Říši čtvrté. Kdo je tu skutečný fašista? Fico vystihl přesně “demokratické” poměry

Vzhledem k tomu, že středoevropské země, jako je Slovensko, jsou stále více nespokojené s nedemokratickým postupem Bruselu, zvyšuje Evropská komise tlak na aspirující členy EU, jako je Srbsko, aby přerušili spolupráci s Ruskem a místo toho zavedli sankce. To pro politické poměry v unii nevěstí nic dobrého.

Slovenský premiér Robert Fico a srbský prezident Aleksandar Vučić plánují zúčastnit se přehlídky ke Dni vítězství 9. května v Moskvě u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války. Rozdíl je v tom, že zatímco Slovensko je členským státem EU, Srbsko je již dlouho jen kandidátskou zemí.

Pobaltské myši vyhrožují

Kaja Kallasová, představitelka Bruselu pro zahraniční politiku a bezpečnost, po zasedání ministrů zahraničních věcí EU 14. dubna prohlásila, že „jakákoli účast na prvomájových průvodech nebo oslavách 9. května v Moskvě nebude z unijní strany tolerována vzhledem k tomu, že Rusko skutečně vede v Evropě válku v plném rozsahu“.

Ministryně zahraničních věcí Lotyšska Baiba Bražeová rovněž zvážněla a poukázala na „diskusi o hodnotách a sladění Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně sankcí a ve vztahu k “pokynu” členským států EU, aby se jejich reprezentanti neúčastnili průvodu v Moskvě, protože by to nebylo v souladu s hodnotami EU“.

Jonatan Vseliov, generální tajemník estonského ministerstva zahraničí, byl přímější: “Musíme zajistit, aby [Srbsko] pochopilo, že určitá rozhodnutí mají svůj důsledek. A to ten, že nevstoupí do Evropské unie.”

Buď a nebo

V rámci “demokratických” praktik Evropské unie se hrozby a vydírání staly normálním postupem. Od roku 2020 změna v přístupovém procesu EU znamená, že jednotlivé členské státy mohou kandidátskou zemi zablokovat v každé fázi procesu. Snaha Srbska pokročit v rámci třetího klastru přístupového procesu – konkurenceschopnost a růst podporující začlenění – se na několik let zasekla, přestože má zjevně dobré institucionální předpoklady k zahájení jednání.

Pokus Maďarska o zahájení jednání o klastru 3 v prosinci 2024 byl zablokován sedmi zeměmi EU, včetně obvyklých psychoticky antiruských – Estonska, Lotyšska a Chorvatska. Ostatně jde o země, které kdysi vítaly hitlerovce – podobně jako ukrajinští banderovci. Proto je v rámci této “logiky” pochopitelné, že jako důvod blokace uvedly odmítnutí Srbska uvalit hospodářské sankce na Rusko, „nejasná geopolitická orientace Srbska“ a vztahy s (ukradeným) Kosovem.

Vyvážená linie, kterou Srbsko zaujalo mezi vztahy s Evropou a vztahy s Ruskem, bude v Bruselu hlavním kamenem úrazu, dokud bude prezident Vučić u moci. Ten často také vyzýval k dialogu a k mírovému řešení války na Ukrajině.

To neznamená, že s Moskvou ve všem souhlasí; Krym neuznává jako ruský ze stejných důvodů, jako Srbsko neuznává nezávislost Kosova. Jak však zdůrazňuje, vztahy mezi státy na Balkáně a v bývalém sovětském prostoru jsou složité a dialog je nesmírně důležitý, a to i přes rozpory v některých oblastech.

Je hloupostí tvrdit, že všechny aspekty srbské zahraniční politiky jsou proruské. Přesto, a stejně jako v případě Gruzie, válka na Ukrajině přiměla eurokraty v Bruselu vnutit Srbsku černobílou volbu – „buď jsi s námi, nebo s Ruskem“.

Lejno(vá) v cestě

Srbsko prostě hodlá udržovat rozumné vztahy s Ruskem. Zároveň dlouhodobě usiluje o vstup do EU – o členství poprvé požádalo v roce 2009 a v roce 2012 získalo status kandidátské země. Bylo období, kdy se zdálo, že se Srbsko stane členem roku 2025, tedy v letošním roce. Dokonce má ministerstvo pro evropskou integraci. Srbský hospodářský růst, pomineme-li pandemický propad v roce 2020, je svižný, země podnikla významné kroky k otevření své ekonomiky.

Prezident Vučić však dal nedávno najevo, že Srbsko pravděpodobně nevstoupí do EU dříve než v roce 2030. Možná i to je příliš ambiciózní. I kdyby na Ukrajině zavládl mír, jen velký optimista by vsadil na úplné zrušení sankcí EU vůči Rusku. Přitom Ursula von der Leyenová a Kaja Kallasová mají ve svých funkcích setrvat až do poloviny roku 2029. Postoj Srbska k sankcím tak způsobí, že přístupové rozhovory budou po celou tuto dobu zmrazeny.

Nic z toho však nemění Vučićův plán navštívit 9. května Moskvu. Srbská vojenská jednotka se zřejmě zúčastní přehlídky vítězství na Rudém náměstí, aby si připomněla památku milionu obyvatel Jugoslávie, kteří zahynuli během druhé světové války.

Vyděrači

Srbská ministryně pro rodinu a demografii Milica Đurđević-Stamenkovski v nedávném rozhovoru uvedla: “Neustálé trvání EU na sankcích a konfrontaci s Ruskem, vyhýbání se racionálním řešením ohledně konfliktu na Ukrajině a neochota uznat vážný deficit demokratické legitimity vlastních institucí – to vše vážně podkopává autoritu a atraktivitu evropského projektu.

Nadšení Srbska pro členství v EU tak možná ochladne, protože si uvědomuje, že pokud se nepřizpůsobí Bruselu a znepřáteleným členským státům, nikdy nebude do bruselského “kotle národů” přijato.

Politici EU navíc arogantně podpořili rozsáhlé protivládní protesty, které v březnu vedly k pádu srbské vlády. Stalo se tak po obviněních z korupce a nedbalosti po tragédii na nádraží v Novém Sadu v listopadu 2024, při níž zahynulo 16 lidí.

V Srbsku také rezonují znepokojivé ozvěny obrovského tlaku, který byl vyvíjen na Gruzii v době před koncem funkčního období bývalé prezidentky, kdy EU a Bidenovy USA aktivně usilovaly o změnu režimu v Tbilisi.

Fico k věci

Vzhledem k tomu, že Slovensko je již členem EU, cítil se stále víc rozhořčený premiér Robert Fico méně omezený než Vučić. V reakci na vydírání z Bruselu ohledně jím ohlášené návštěvy Moskvy 9. května ve svém příspěvku na X poznamenal:

“Do Moskvy 9. května pojedu. Je varování paní Kallasové formou vydírání nebo signálem, že budu po návratu z Moskvy potrestán? Nevím. Vím však, že se píše rok 2025, nikoli 1939.

Varování paní Kallasové však ukazuje, že v rámci EU potřebujeme vést diskusi o podstatě demokracie. O tom, co se stalo v Rumunsku a ve Francii v souvislosti s prezidentskými volbami. O Západem organizovaných „Majdanech“ v Gruzii a v Srbsku a o tom, jak bylo ignorováno zneužívání trestního práva proti opozici na Slovensku.”

S tím nelze než souhlasit.

*

Zdroj, český překlad a grafika Protiproud

Autor Ian Proud je bývalý britský diplomat a analytik, který působil v Rusku; specializuje se na geopolitiku a kritiku západní zahraniční politiky.