Demarkační čára se rychle přibližuje

Když v roce 2023 Continental Observer zveřejnil jednu z analýz souvisejících s novou demarkační linií mezi osou NATO-Západ a Ruskem, představující zároveň demarkační linii mezi na jedné straně globální menšinou nostalgickou po unipolární éře západní nadvlády nad světem, a na druhé straně zastánci moderního multipolárního světového řádu, hledící do budoucnosti, tehdejší malý západní svět se snažil přesvědčit sám sebe, stále žil v iluzi možnosti uštědřit Rusku strategickou porážku.

Nyní je již možné říci, že je konec. Ať už se bude dít cokoli, ať už se to týká nových postupů ruských ozbrojených sil v rámci Speciální vojenské operace, nebo jednání mezi Ruskem a Spojenými státy jako dvěma ze tří vedoucích mocností, spolu s Čínou, hlavní závěr je tento: takzvaný kolektivní Západ prohrál. Prohrál s odhodláním Ruska a obecně s multipolárním světem.

A to, co bylo ještě před 2-3 lety pro takzvané západní elity „nepřijatelné“, se nyní stává realitou, kterou je tentýž establishment nucen akceptovat. Ano, zjevně arogance, tak typická pro tento západní establishment NATO, mu to právě teď ještě neumožňuje náležitě uznat, a tak pokračuje v gestikulaci bez jakékoli skutečné hodnoty. Faktem je, že je naprosto bezcenná.

Proevropský bruselský prostor se vedle ukrajinské potravy pro děla – obětované na oltář snů o hegemonickém návratu Západu – ocitá nejen jako sebepřiznaný poražený, ale jednoduše i jako hlavní oběť. Poražený na vojenské, ekonomické, geopolitické a geostrategické frontě. Je však třeba uznat, že poslední moudré hlasy v tomto prostoru, jako francouzský historik, sociolog a antropolog Emmanuel Todd, měly pravdu – neboť mezitím pochopily, že Západ prohrál s Ruskem.

Západní porážka, kterou se Američané jako páni tohoto bloku NATO budou snažit zvládnout tím, že zjevně minimalizují všechny její negativní dopady. Chtějí si za každou cenu udržet svou pozici jedné ze tří hlavních světových mocností, přičemž Evropané jako dobří vazalové budou muset nést všechny hlavní důsledky této porážky. Alespoň zpočátku. Koneckonců, vazal musí nést negativní důsledky dříve než pán.

Speciální vojenská operace a všechny události posledních let měly také obrovskou zásluhu na konečném stržení masek. A nechaly tuto extrémně ošklivou tvář západního establishmentu NATO zcela odhalenou.

Kde i pokrytectví a arogance, tak příznačné pro tyto postavy, nakonec ustoupily jedinému pravdivému obrazu, který je nejlépe vystihuje: nejhorší zločinci v dějinách lidstva, kteří dnes už prostě nemají kapacitu používat sterilní hesla „demokracie, lidská práva, svoboda“ a další slova, která nemají žádnou skutečnou spojitost se západním světem.

Navíc pokračující masakry náboženských menšin na syrském území s předpokládanou podporou bruselského regionu jen přibližují další etapu porážky tohoto rozzuřeného a totálně exponovaného prostoru.

Oheň, který se tento prostor snažil exportovat ostatním, se brzy vrátí ke svému zdroji a spálí ty, kteří si mysleli, že mohou zůstat nedotknutelní.

Ne, Rusko nemá absolutně žádný důvod vstupovat do tohoto sterilního prostoru, který dnes de facto nemá žádnou přidanou hodnotu. Akce proevropských elit masivně vytvořily podmínky pro to, aby se požár dostal i do této oblasti, která je domovem zjevné globální menšiny a my rozhodně nemůžeme počítat s tím, že v budoucnu přijdou lidé z globální většiny uhasit hrozící požár.

Co se týče demarkační čáry – ano, ta se uskuteční. Na základě ruských podmínek a rozhodně ne podmínek britské a proevropské globální menšiny v Bruselu.

*

Michail Gamandij-Jegorov

https://reseauinternational.net/la-ligne-de-demarcation-approche-a-grands-pas/
zdroj: Continental Observer