Zelenskyj ve Velké hře. Proč se po skandálu v Bílém domě vydal právě do Londýna?

Proč tedy po Washingtonu Londýn?

Velká Británie je považována za zemi tradic. Tradicemi je prošpikován nejen každodenní život a kultura, ale také politika, přesněji řečeno politické vědomí vládnoucí třídy. A nejde jen o monarchii, ale také o představy ve vztahu k roli Británie ve světě. Přesvědčení, že Londýn je středem světa, je v britské mentalitě hluboce zakořeněno. Navíc právě tímto městem prochází nultý poledník, který rozděluje planetu na východní a západní polokouli. Proto je pro Brity západem Amerika a východ začíná kontinentální Evropou a končí Japonskem.

Historicky je hlavním soupeřem Británie v boji o nadvládu na euroasijském kontinentu na východě Rusko. Navíc – dlouho před ruským eurasianismem – si mlžný Albion vytvořil vlastní koncepci britské Eurasie od Londýna po Singapur, jejímž klíčovým článkem byla Indie. Proto se celá britská východní politika od počátku 19. století točila kolem zabránění vlivu jiných cizích mocností, především Ruska, na Indii. Z tohoto postoje vyvodil obratný britský zpravodajský důstojník Východoindické společnosti Arthur Connolly[1] koncept Velké hry, později celé britské geopolitiky jako vědy o konfrontaci námořních a pozemních mocností.

Jedním z klíčových postojů britské politiky Velké hry je politika bránění Rusku v přístupu k Indickému oceánu a Středozemnímu moři. V souladu s tím Britové systematicky vystupovali proti „poslednímu výpadu na jih“ (Jižní koridor) i proti ruské kontrole nad Konstantinopolí (Bosporská a Dardanelská úžina). S posledním tématem souvisí i závěrečná epizoda klasické fáze Velké hry jako konfrontace britského a ruského impéria o Eurasii, totiž ruská revoluce v roce 1917. Tato epizoda není mnoha lidem známa a v historické literatuře jsem se nesetkal s žádnou zmínkou o ní. Zmínil se však o ní A. F. Kerenskij v rozhovoru pro Radio Canada (1964). Sdělil nám, že:

„Několik dní před vojenským převratem bolševiků jsme prostřednictvím Švédska obdrželi návrh ministra zahraničí rakouského císaře Karla, že jsou připraveni uzavřít mír s Ruskem a jeho spojenci bez souhlasu Německa.“

To znamenalo, že v případě takové dohody by Rusko patřilo mezi vítěze války a podle předběžných dohod se spojenci by získalo Konstantinopol a kontrolu nad úžinami. Což samozřejmě nemohla dovolit Británie. Podle Kerenského se měla delegace třetí koaliční vlády v čele s generálem Golovinem vydat 10. listopadu (28. října SEČ)do Paříže a Londýna na mírovou konferenci, jejíž začátek byl naplánován na 16. listopadu (3. listopadu SEČ). Tři dny před odjezdem ruské delegace do Evropy však došlo v Petrohradě ke státnímu převratu, v jehož důsledku byla vláda Kerenského svržena.Otázka průlivů tím byla uzavřena. Stejně jako otázka připojení rozsáhlých území v Zakavkazsku a střední Evropě k Rusku, což bylo rovněž předem dohodnuto se Spojenci.

Po druhé světové válce a rozpadu britského impéria přešla většina jeho geopolitických aktiv do rukou Spojených států. A spolu s nimi – i samotná logika britské geopolitiky, jejíž apologeti viděli v Rusku/SSSR hlavního konkurenta v boji o globální dominanci. Ne náhodou je za kmotra studené války považován Winston Churchill, horlivý zastánce globální britské velikosti.

Americké analytické myšlení je „tělem a duší“ britské. Je to dáno nedostatkem širokých mezinárodních zkušeností amerických politiků a diplomatů až do poloviny 20. století a jejich závislostí na autoritě Britů jako starších bratrů v anglosaském myšlení. Odtud pramení kurz USA izolovat Rusko od přístupu ke Středozemnímu moři prostřednictvím blokády černomořského pobřeží: připojení Rumunska, Bulharska, Ukrajiny a Gruzie k NATO. Jak řekl známý americký ekonom Jeffrey Sachs, myšlenka Brzezinského – odtrhnout Ukrajinu od Ruska – byla diktována ministerstvem zahraničí a jako nezávislá analýza zazněla až ve Velké šachovnici (1997). Sachs vidí přímou provázanost anglosaského geopolitického myšlení po linii Palmerston[2] – Mackinder[3] – Brzezinski[4].

Ukazuje se, že Britové, kteří ztratili své globální politické prvenství, pokračují ve své Velké hře o kontrolu nad Eurasií americkýma rukama. Američané pokračují v britské politice kontroly zejména nad Blízkým a Středním východem a také nad Střední Asií – tradičním regionem ruského vlivu. Nazývá se to Nová velká hra, jejímž hlavním specifikem není ani tak boj o skutečnou kontrolu nad fyzickými územími, ale o výhodné kontrakty, trasy plynovodů, tankerů atd.

A teď si představte, že lví podíl všech těchto příjmů je uložen v britských offshore bankách, které řídí členové stejných šlechtických rodů, jež kdysi spravovaly britské kolonie po celém světě. To je Nové britské impérium, British Rule. A nikdo zvenčí sem nesmí. Volná místa se rozdělují výhradně prostřednictvím rodinných vazeb. Jazyk účetnictví je takový, že mu nerozumí žádný odborník zvenčí. Je to jakási finanční šifra. Britské offshorové jurisdikce, nazývané také „tajné jurisdikce“, jsou spojeny s londýnskou City – finanční čtvrtí v centru britského hlavního města, na jejíž území má panovník právo vstoupit pouze v postavení soukromé osoby, nikoli však jako hlava státu. Taková je tradice.

Více než polovina všech mezinárodních transakcí připadá na britské offshore. Jaký je důvod této exkluzivity? V soukromém rozhovoru mi to řekl jeden finanční analytik:

„Pokud se dolar zhroutí, Wall Street zkrachuje, protože operuje výhradně v dolarech. Ale City se to příliš nedotkne. Protože City je zvyklé operovat ve všech měnách a kolaps některé z nich na tom nic nezmění“!

Politické intriky, finance a zpravodajství jsou oblasti, kde Brity stále ještě téměř nelze přehrát. Ale časy se mění. Spojené státy si stále více uvědomují, že jsou autonomní entitou, která se vymanila z kulturních a politických vlivů evropských tradic, včetně britských. To je patrné zejména s nástupem týmu Donalda Trumpa, který demonstrativně prohlašuje, že éra Spojených států hájících a prosazujících evropské zájmy skončila.

Samozřejmě to není tak jednoduché a pouta globální anglosaské solidarity jsou velmi silná, ale pro historické nepřátelství mezi Američany a Rusy neexistují žádné závažné důvody. Spíše je mezi nimi mnoho společného. Oba národy spojuje z hlediska kulturního dědictví jejich „antitradicionalismus“, postavený na odmítání aristokratických forem vlády a na vstřícnosti k budoucnosti. Zatímco britskou tradicionalistickou myšlenku lze vyjádřit slovy jednoho životopisce Windsorů:

„Lidé, kteří sní o změně světa, nepatří do britské královské rodiny“.

Jinými slovy, tito lidé neuvažují jako standardní Britové, „nechápou“ podstatu britské kultury jako té jediné pravé. V této souvislosti si lze připomenout slova bývalého britského premiéra Davida Camerona, která pronesl v předvečer referenda o brexitu při komunikaci s jedním z lídrů EU:

„Nedovedu si představit, že by mi dával rozkazy někdo, kdo má špatnou angličtinu“!

Je třeba říci, že běžní Britové nesdílejí protiruské nálady své vládnoucí třídy. Všimněte si, že ideologie komunismu a světové solidarity pracujících vznikla na březích Temže, nikoli na březích Sprévy nebo Něvy.

Stejně tak se v anglosaském světě objevili první antiglobalizační aktivisté, kteří vystupovali proti světovému řádu, v němž chudí chudnou a bohatí bohatnou. Nejedná se však o „levičáky“, jak je dnes líčí média placená mocnostmi. Jsou snad Clintonovi, Biden, Scholz nebo Baerbocková levičáci? Ne, jsou to obvyklí zmocněnci globálních financí, kteří působí jako zkušení „nanajští chlapci*“. Koneckonců levicová idea spočívá v decentralizaci moci a demonopolizaci podnikání, nikoli naopak.

*

Vladimir VIDEMANN,  UKRAJINA.ru (14:38 01.03.2025), pro Novou Republika vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

***

[1] Arthur Conolly (1807 – 1842) – britský rozvědčík, cestovatel a spisovatel. Autor pojmu „Velká hra“. Popraven v Buchaře za špionáž.

[2] Henry John Temple, 3. vikomt Palmerston (1784 – 1865) – anglický státník, dlouhá léta vedl obrannou, poté zahraniční politiku státu, premiér Velké Británie v letech 1855-1858 a 1859-1865.

[3] Sir Halford John Mackinder (1861-1947) – anglický geograf a geopolitik, člen Tajné rady, zakladatel teorie „Heartland“, klasik britské geopolitiky.

[4] Zbigniew Brzezinski (1928-2017) – americký politolog, sociolog a státník polského původu. Poradce pro národní bezpečnost 39. prezidenta Spojených států Jimmyho Cartera.

Jeden ze zakladatelů Trilaterální komise. Spolupracovník Centra pro strategická a mezinárodní studia na Univerzitě Johnse Hopkinse.

*Nanajci jsou etnikum žijící v povodí Amuru na jihovýchodě Ruska a na severovýchodě Číny. Malá část jich žije na Ukrajině. Vyznávají šamanismus s prvky animismu. Sousloví“boj nanajských chlapců“ vzniklo podle stejnojmenného tanečního čísla v roce 1970, v němž si herec obléká speciální kostým a představuje dva bojovníky – tedy předstíraný boj.

Současný přenesený význam slova: boj mocenských struktur s oligarchy – třídní boj nanajských chlapců.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, ale vždy s odkazem na náš web.

*