Zazněl skutečný startovní výstřel: Čtyři proti mafiím. Velká poklona především Okamurovi. Přepíše to dějiny naší zkoušené země? Ticho v oku uragánu dlouho nevydrží. Jak dopadne Kateřina? I Babiš bude mít problém. Motoristé jsou bublina korporátu

Konečně!, zvolali nepochybně mnozí nepodvolení poté, co v pátek SPD se třemi opozičními neparlamentními stranami podepsala “Memorandum o spolupráci”.

„Spojili jsme se, aby už nikdo nemohl s lidi zametat,“ řekl Tomio Okamura.

„Chtělo by se mi říci, přepište dějiny!“ prohlásil předseda PRO Jindřich Rajchl.

“Zatímco americký prezident Donald Trump mluví o míru, premiér Petr Fiala šturmuje do války,” prohlásila při této příležitosti předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová.

„Nesmí propadnout ani jeden hlas. Spojili jsme síly proti zelenému šílenství,“ konstatoval předseda Svobodných Libor Vondráček.

Řečeno toho bylo samozřejmě mnohem víc. Tyto čtyři výroky však v podstatě vyjadřují základní étos toho, co se stalo. V tuto chvíli si přesto jen nemnozí uvědomují, o jak přelomový okamžik jde.

K převratu stačilo pár “Chvilek”

Téměř úplné ticho na fialové straně barikády probíhající “studené občanské války” to dosvědčuje nad jiné názorně. Někteří vládní “politologové” (čti skvěle placení propagandisté s trafikami na univerzitách, v agenturách či příznačně i v bankách) jen tiše pípli, že tím na “straně odporu” opravdu “hrozí” efekt sněhové koule. Prostě, že to, co přivedlo nečekaně k moci současnou pětikolku (Hřibovi Piráti jsou stále její součástí, ač je z vlády vykopli), se už asi nemůže opakovat.

Připomeňme, že před minulými volbami organizoval spolek zřízený a financovaný Bruselem, Sorosem a fondy USAID (říkal si Milión chvilek pro demokracii – čili pro likvidaci jejích zbytků), položil nůž na krk hasnoucím bruselským politickým stranám.

Poté, co svolal několik úspěšných demonstrací pro pražskou a brněnskou Kavárnu a její údy kariérně i existenčně životně závislé na „neziskovkách“ a globalistických firmách „dočasně umístěných na našem území“, je vyzval, aby se do voleb spojily. Jinak prý nemohou počítat s jeho „podporou“.

Pak nastoupil Rychetského takzvaný ústavní soud (spolek nevolených najmenovaných politiků zamaskovaných do soudcovských talárů), který úpravou volebního zákona uprostřed probíhajícího zápasu změnil pravidla přesně na míru zkorumpované politické mafii “gangu Pěti”, která se na příkaz “chvilkařů” skutečně spojila do dvou volebních koalic.

Výstřel v oku uragánu

A současně covidismem a Babišovou vládní vakcinační tyranií rozlícená veřejnost začala produkovat jako houby po dešti malé nové politické strany, hnutí a seskupení. Záměr vyšel manipulátorům dokonale. Na straně skutečné opozice – kromě pevně ukotvené Okamurovy SPD – došlo k takovému rozdrobení hlasů, že vzhledem k pětiprocentní bariéře nutné pro vstup do sněmovny, milión odevzdaných platných hlasů “propadl”.

Nikoli jen mimochodem: Ta bariéra je sama o sobě naprostá zvůle popírající samotné principy demokracie, o níž ale už stejně dávno nelze v bruselské 4. říši mluvit. Názorně to opět předvedly nedávné německé parlamentní volby, které – vedle toho, že sčítání hlasů bylo zjevně zmanipulované – zabránily skutečné opozici dostat se do parlamentu. A naopak umožnily “tradičním stranám” obnovit dominanci a spojení – při okamžitém obratu o 180 stupňů vůči předvolebním slibům. Přesně jako to udělal povolebně fialový gang u nás.

Vypadá to záhadně: Tenhle model je totálně ohraný, a přece pořád funguje. Pokud se někdo diví, že na to významná část veřejnosti znovu a znovu naletí, důvod je prostý: Korporátní média sice slábnou, ale pro jistou část veřejnosti mají stále magickou moc: Co jí řeknou, to udělá. I ta část se sice už drolí a slábne, ale společně s volebními podvody (korespondenční volba, nové “sčítací programy”, zásahy “ústavních soudů” – viz naposledy Rumunsko) na udržení moci stále stačí.

S jedinou ale zcela zásadní výjimkou, kterou jako první předvedl ve Spojených státech Donald Trump: Převaha opozičních hlasů musí být taková, že ji ani všechny ty “pomocné” podvodné metody nepřetlačí.

Předstírání demokracie totiž ještě neumožňuje “natvrdo” suspendovat “nesprávné” volební výsledky. I když cestu k tomu právě prošlápli bruselští gangsteři v ústavním soudu ve zmíněném Rumunsku. A nový šéf toho našeho (Josef Baxa je zjevně ještě nestydatější než jeho předchůdce Rychetský) už dal najevo, že “za jistých okolností” proti volebním výsledkům rovněž “zasáhne”. Ale to už si zahrávají skutečně s povstáním.

A právě tím trumpovským směrem zazněl v pátek výstřel čtyř politických stran skutečné opozice: Nikdo jim to sice nenařídil – jako Chvilkaři Fialovcům – ale tím je jejich rozhodnutí cennější. Ticho, které se po výstřelu rozhostilo, nebude dlouho trvat. Vládní a mediální mafie pouze nevěřila, že k tomu skutečně dojde. Je to efekt “oka uragánu”, v němž panuje napohled nehybný klid. Než přijde smršť. A ta přijde zcela určitě. Tohle je pro bidenovské siroty unijního “hlubokého státu” totiž první skutečné nebezpečí.

Velká poklona Okamurovi

I toto nepochybně museli účastníci “memoranda” pečlivě zvažovat. Už si sice zčásti (SPD, Trikolora, PRO) spolupráci vyzkoušeli ve volbách “druhého řádu” (komunálních a senátních) – a bylo to spojení nepochybně úspěšné. Jejich zástupci se dostali do zastupitelstev v rozhodně “množství větším než malém”. Ale nyní se k nim přidali i Svobodní. A především – všeobecné volby jsou něco úplně jiného.

V komunálu nebo v krajských volbách je situace dosti jiná: Spousta kandidátek, na kterých se objeví – a “uspokojí” – dosti značná entita “zasloužilých” straníků. O tohle se obvykle rozbijí všechny “integrační” snahy. Obecně se soudí, že na vině jsou hlavně “ega” šéfů (či šéfek) stran a straniček, která si kladou přemrštěné požadavky neodpovídající reálné síle (voličské přízni) jejich uskupení.

Ve skutečnosti jsou to však právě “neviditelní zasloužilí”, kteří – svým způsobem oprávněně – chtějí být na kandidátkách. Jenže takových pozic právě ve všeobecných volbách, kdy je kandidátka jenom jedna pro celou zemi, nikdy dost není. A ještě teď postoupit v nich nějaká místa zástupcům jiných subjektů?

Chtělo to určitě velký kus diplomacie i statečného rozhodnosti od všech čtyř – ale od Okamury na místě čelném. SPD je prostě zavedená silná strana, která se v podzimních volbách o svou účast ve sněmovně obávat nemusí (různé zaplacené zfalšované “průzkumy”, které se to občas pokoušejí zpochybnit, mohou znervóznět jen skutečné neznalce). Jinými slovy – bylo především na šéfovi SPD, jestli na spolupráci kývne – a prosadí si to uvnitř strany.

Opravdu velká poklona Tomiovi – a celému vedení strany – že to dokázali. Určitě se nyní někteří “espéďáci” budou cítit ublíženě. Ale pokud, pak nerozumí zcela výjimečné situaci, v níž se nalézáme.

Půjde doslova o všechno

Andrej Babiš má své jisté. Nainvestuje nepochybně do předvolební kampaně všechno (nejen finančně). Pokud se mu podaří zvednout volební účast o dvě tři procenta svých příznivců z řad “nevolící třetiny”, dosáhne pravděpodobně na nadpoloviční většinu poslanců (minimálně 101).

I v takovém případě však bude stát před kardinální otázkou, zda riskantně vládnout sám (přeběhlíci už mu také párkrát zradu předvedli). Je tedy spíše pravděpodobné, že bude muset hledat partnery do vládní koalice.

Korporátní média se intenzivně pokoušejí vyvolat dojem, že jimi mohou být pouze Motoristé. Je to však velmi pochybná úvaha. Proč by měl volič ODS dát hlas “béčku” (moderněji se tvářící kopii) Fialovy strany, když má k dispozici originál (s pravděpodobně někým jiným než somnambulem Fialou a jeho “černošskou” gardou nejbližších)?

Ostatně soudím, že jde jen o (financemi a tváří pana Turka – který ovšem “patří” spíše Motoristy zrazenému Robertu Šlachtovi) nafouknutou bublinu, která splaskne. Je totiž orientována především na pražské (a částečně brněnské) “zpovykané” zbytky “Chvilkařů”, kteří mají k dispozici celou škálu obdobných mafiánských možností. Venkov o nich fakticky neví – ač korporát se usilovně snaží vytvořit fikci opaku. Na druhou stranu, pokud tyto hlasy propadnou, ubere to hlavně vládním stranám.

Pokud tedy vznikají dva pevné bloky – jeden kolem SPD, druhý (pro stále ještě “nenapravitelně věřící” skutečné (nikoli pirátské či stanařské) levičáky kolem sympatické Kateřiny Konečné (Stačilo!) – nastává zcela nová situace. I pro Babiše.

Memorandum čtyř je jen první krok – ale zcela zásadní. Jistě se o něm ještě dozvíme podstatně více (budou-li mít zájem, přivedeme všechny čtyři předsedy opět před kamery Protiproudu), ale už nyní lze opakovat: Zazněl startovní výstřel.

Pán Bůh zaplať!

*

Petr Hájek, Protiproud (včetně originální grafiky)