Centrum hl. města Prahy je přetížené, především intenzívním cestovním ruchem. Když jsem někdy před 25 lety seděl na pražské radnici jako náměstek primátora pro finance, přijímal jsem mj. (pokud se primátorovi nechtělo) i různé zahraniční delegace. Především z řad představitelů měst prakticky z celé Evropy. Vzpomínám si, jak jsem přijímal také delegaci radních města Münsteru, kteří mne překvapili sdělením, že centrum Prahy, tak jak jím procházeli, je na rozdíl od center německých měst, jež znají, velmi čisté a zjevně uklizené. To už dnes není pravda.
Situace se zhoršovala v průběhu let. Přiznám se, že jsem tomu zase tolik pozornosti dennodenně nevěnoval. Ale po delší době jsem přišel do své kanceláře v centru města, v Revoluční ulici se psem. A po delší době jsem se proto díval na to, jaká je čistota chodníků v centrální části města. Šel jsem ráno od parkingu hotelu Marriott do své kanceláře a odpoledne zpět. Po práci jsem šel jinou trasou podél parku na nábřeží. A pak ulicemi mně důvěrné známými z minulosti, neboť jsem jako hoch přes 20 let bydlel v Truhlářské ulici – tedy ulicí Klimentskou, Zlatnickou, Havlíčkovou. A nahlédl jsem přitom do dalších ulic – Soukenické, Truhlářské a Na Poříčí. Musím říci, že tolik špíny, co jsem viděl na chodnících, jsem viděl naposled snad jen v některých městech Orientu.
Úklid některých ulic v centru má zřejmě financovat přímo Magistrát (Revoluční a Na Poříčí). Ulice Revoluční je v současné době zubožená, s povrchy chodníků v dezolátním stavu. Měl by to být přitom jeden z hlavních bulvárů Prahy. Ale chodníky jsou pokryté vesměs asfaltovým povrchem, někde propadlé. Když už si tedy odmyslím špínu, která je již téměř neukliditelná. Přitom se jedná o velmi živou ulici, s celou řadou krásných kaváren i restaurací. Ale pokud si méně odolný host dá např. výborný oběd v gruzínské restauraci, která se nalézá v bývalé kavárně Vltava a cestou z ní narazí v Revoluční na povrch, který je potřísněn nočním blinkáním nějakého opilce, je jistě v pokušení přidat k těmto výměškům šavli vlastní.
Povrchy chodníků a jejich čistota v Revoluční zřejmě nikoho nezajímají, ani na Magistrátu, ani na radnici Prahy 1. Magistrát přitom syslí na svých účtech desítky miliard korun, a aniž bych měl přesnou představu o účetnictví MČ Prahy 1, odhaduji, že na jejím rezervním účtu je několik set milionů korun. Tedy v penězích ten neúklid není. Spíše v rozpočtové politice.
Pánům radním se zřejmě zdají peníze dané na úklid chodníků jako rozmařilost. Přitom centrem města prochází v průběhu roku několik milionů zahraničních turistů. Samozřejmě tu také žijí lidé, i když Pražanů zde bydlících silně ubylo. A za rok sem přicházejí bez nadsázky také miliony českých, mimopražských turistů. Umělecký dojem z mé cesty se psem, který se měl tendenci zastavit u každé hnusárny na chodníku, která mu půvabně voněla, nebyl zkrátka hezkým zážitkem. Jediné, co musím ocenit je, že jsme prakticky cestou „nepotkali“ žádné psí exkrementy. Zdá se, že chovatelé psů v centru za posledních 20 let změnili radikálně své návyky, protože nikde jsem nepotkal v posledním roce žádný „lejnocuc“. Takže “to” uklízejí sami majitelé psů.
Takže špína je jedna smutná stránka centra města. Ta další je naprostý chaos na chodnících. Včera jsem poprvé viděl dva městské policisty, kteří zastavili dva divoké jezdce na koloběžkách, kteří suverénně jeli po chodníku. Jezdci vypadali jako cizinci a policisté s nimi vyplňovali jakési papíry. Takže předpokládám, že to bylo potvrzení o zaplacené pokutě. Ale jinak po chodnících suverénně jezdí nejen koloběžkaři, ale také kolisté na městem pronajímaných kolech. Většina z nich jsou pochopitelně zahraniční turisté, kteří nerespektují žádná pravidla. Jen malá část z nich jezdí po vozovkách. Mimo centrum je na většině vozovek také pruh pro cyklisty a podobné sportovce. Ne tak v centru, pochopitelně. Nejagresivnějšími kolisty na chodnících bývají zaměstnanci firem, které dopravují zásilky, především pak jídla dychtivým zákazníkům. K mému překvapení tito cyklisté vyvíjejí i s velkou bednou na jídlo na zádech či s jiným nákladem (PPL) velkou rychlost.
Zajímalo by mne, kolik chodců bylo za minulý rok v Praze zraněno či se dostalo do kolize s kolistou či koloběžkařem přímo na chodníku. A Magistrát a jeho náměstek pro dopravu, je v naprostém klidu. Jako by se nechumelilo.
Podle veřejně dostupných informací zaměstnávala Praha ke konci roku 2024 již 2059 městských policistů. Tito chlapci a děvčata od policie by měli běhat stále po ulicích a měli by zabraňovat přestupkům, které jsem výše popsal. Tedy jízdám kolistů a koloběžkařů po chodnících, tedy tam, kde jezdit nemají.
Přitom by to mělo být jednoduché. Náměstek odpovědný za dopravu by měl požádat dalšího radního hl. m. Prahy odpovědného za městskou policii, aby městští policisté brali tento úkol jako prioritu. A pokud by se tato snaha městské policie projevovala, nutně by došlo na pražských ulicích časem ke zklidnění. Jak prosté, milý Watsone.
A teď k dění v městské hromadné dopravě (MHD). Jako malý chlapec jsem byl jak rodiči, tak učiteli veden k tomu, abych v tramvaji či autobusu uvolnil místo starší osobě. Tehdy byla pro mne starší osobou i mladá dáma mezi 20 až 30 lety. Když jsme snad jeli tramvají se školou či družinou, v uvolňování míst starším jsme se předháněli. Dnes to v prostředcích MHD v Praze běžné není. Zejména v centru města, kde nastupují do tramvaje zahraniční turisté anebo podobně se chovající mladí Ukrajinci, si starší člověk, pokud je tramvaj naplněná, nesedne. A většinu míst zabírají lidé mladší třiceti let. A možná bych tuto věkovou hranici ještě snížil. Nedávno jsem se seznámil se spektakulární iniciativou pražské radnice (náměstek Hřib), která vyhlásila boj proti násilí na ženách v MHD. Tehdy jsem vyjádřil pochyby, zda tento „boj“ není spíše jen marketingovým tahem. Takovéto momenty, jako je násilí na ženách, jsem v MHD za desítky let nezažil a ani jsem o nich neslyšel. Ale připouštím, že něco takového se tu a tam mohlo odehrát.
Určitě to nebyla iniciativa úplně od věci. Ale myslím, že mnohem masovějším jevem je neúcta každodenně projevovaná vůči starým lidem v prostředcích MHD.
Stejně tak jen největší znalci vědí, že existuje v MHD nějaký přepravní řád, který ukládá cestujícím mj. – pokud přicházejí do prostředku MHD s batohem na zádech – , aby tento batoh po vstupu do tohoto prostředku sejmuli ze zad a drželi jej v rukou. To naprostá většina těch, kdo mají batoh na zádech, prostě nedělá. Zahraniční, ani domácí turisté to nevědí a číst přepravní řád DP prostě nebudou. Ale chtělo by to např. jednoduché nálepky, nalepené na skla prostředků MHD, které by byly návodem k tomu, aby cestující věděl, že po vstupu do tramvaje či autobusu má sejmout svůj batoh. Tak, aby neobtěžoval další cestující v MHD. A podobné nálepky, které by v českém, anglickém a německém jazyce vybízely mladší osoby, aby uvolnily v případě potřeby místo, na němž sedí, dříve narozeným spolucestujícím. Tyto nálepky by pár set tisíc město sice stály, ale nějaký efekt by po čase mohly přinést. Tedy podobně, jako dlouhodobě trvající osvěta přinesla to, že z centrální části města prakticky vymizely psí exkrementy.
Za většinu těchto problémů, které osobně nepovažuji za banální a mohl bych k nim ještě dodat dlouhotrvající chaos na pražských ulicích plynoucích z (podle mého názoru) neplánovitého uzavírání některých ulic, resp. uzavíraní těchto ulic.
Za chaos na pražských chodnících spojený s řáděním bezohledných kolistů a koloběžkařů, jezdících po chodnících, může především jeden člen městské rady: náměstek primátora pro dopravu Hřib. Hřib se pyšní především tím, co Piráti vykonali v oblasti bydlení. V Praze nevykonali vůbec nic (konec konců nevykonali nic ani v celém státě). Bytová výstavba jim jde od ruky asi tak, jako digitalizace stavebního řízení, která v jejich režii skončila naprostým fiaskem .
V dnešní anketě MFD se hlava pirátské strany, neschopný náměstek primátora Hřib, zato dožaduje mnohem rychlejšího navyšování vojenských výdajů státu na úroveň 3 % HDP, než s jakým přišla pomatená Fialova vláda.
V čem je ovšem Hřib naprostý mistr, jsou jeho mediální úniky. Vše dokáže skvěle zdůvodnit. Rozpočet na rekonstrukci Barrandovského mostu se sice poněkud hodně prodražil, ale prý to byla – z jeho hlediska – příkladná stavba. Metodou vytírání očí pracují Piráti neustále. Věřím, že je voliči definitivně prohlédnou.
*
Jiří Paroubek – autor je bývalý předseda vlády a ČSSD, Vaše Věc
Pane Paroubku, my jsme ve válce! A vy řešíte špínu na ulicích. My dáváme zbraně a peníze na stůl! My dokážeme tu válku neukončit!