SLAK…

Moji pravidelní čtenáři vědí, že jsem dlouhá léta pracoval v jedné za Babišových firem na pozici investičního technika. Měl jsem na Znojemsku na starosti devět areálů. Tři sklady hnojiv a šest obilných sil. Výstavba všech proběhla mezi roky 1960 a 1980. Každý provoz byl plně samostatný, připojený na železnici, měl svou vlastní dopravu, vlastní zdroj vody, vlastní údržbářské dílny i vlastní míchárnu krmiv. Hnojivářské areály zase stály daleko od obytných sídel, zpravidla v dolíku, protože deset tisíc tun uskladněných hnojiv mohlo vybuchnout silou atomovky.

Pamětníci mi vyprávěli, že v každém takovém areálu pracovalo čtyřicet až padesát lidí. Ale když jsem tam nastoupil já, bylo už dávno všechno optimalizováno a na každém sile pracovala laborantka, účetní a tři chlapi v provozu… Údržbu dělaly externí firmy, autodopravu také, míchárny krmiv byly dávno zrušené, vlaky se nakládaly jen výjimečně. Ale ta sila tu budou stát ještě sto let, protože je to řádný kus betonu, který nás přežije všechny. Tak bohatá společnost jsme byli. Mohli jsme kvůli blbému skladování obilí stavět neuvěřitelné betonové monumenty a pojímat je jako strategické provozy.

Jednou jsem takhle v jednom z areálů nechával opravit vjezdovou komunikaci. Tomu asfaltu se už nedalo říkat asfalt a kolem vrat areálu šlo spíš o rozdrbanou šotolinu. I najela odborná firma, přivezla silniční frézu a dala se do díla.

Ukázalo se, že asfalt je kolem vrat rozdrbaný proto, že pod ním byla deset metrů dlouhá mělká betonová vana, do které někdy na začátku devadesátek kdosi nasypal trochu štěrku, nejspíš to ani nezhutnil a jen přelil novým kobercem. „A jo,“ vzpomněl jsi jeden ze starých pardálů, „to bylo na dezinfekci v případě epidemie slintavky a kulhavky.“

Ano, v osmdesátých letech byl každý zemědělský areál vybaven vanou, do které se dal nalít dezinfekční roztok a každé auto, které jelo dovnitř či ven mohlo být očištěno. Každý řidič musel vystoupit a vyráchat si v tom roztoku podrážky. I řidiči osobáků.

Slintavka a kulhavka je totiž prevít. Její nakažlivost je sto procent, nakazí víceméně cokoliv, včetně člověka, ale blbě ji snášejí především sudokopytníci. Na koni ji zpravidla ani nepoznáte a dělal se kdysi pokus „na lidech,“ kdy několik dobrovolníků pilo nepasterizované mléko nakažených krav a po několika dnech měli stejné příznaky, které ale rychle a bez následků odezněly.

Nemoc se projevuje afty a boláky v hubě, které jsou velmi bolestivé. Zvíře kvůli tomu přestává žrát a začne silně slinit. Zpravidla se podobné boláky objeví i na kopytech či kloubech, takže kráva nemůže pořádně chodit a kulhá. Smrt nastává „jen“ v pěti procentech případů a rizikovější je pro telata než pro dospělé kusy. Problém je v tom, že chované kusy po prodělané nemoci ztrácejí kus své vitality, mnohem hůř přibírají, méně dojí a vůbec mají trvalé následky. A jejich maso nikdo nekoupí…

Nemoc se přenáší velmi snadno, především pak živočichy, kteří jsou sami odolní, ale i na korbách aut, trusem… čímkoliv. Přivezete náklaďákem krmivo do kravína, naberete na gumy nějaký kravinec, přivezete ho do míchárny krmiv a je hotovo. Vydrží to mráz i sluníčko a vydrží to bohužel dlouhé hodiny i dny. Samotná inkubační doba umí být také dost dlouhá – než se projeví první nakažený kus, mají to už všechny okolo. Snadno to přeskočí i na lesní zvěř, takže tím pak trpí i jeleni, srnky i divočáci. Obecně ale platí, že divoká zvířata jsou více odolná a mají menší následky.

Na slintavku a kulhavku se neočkuje. Sice na to očkování existuje, ale zkušenosti z předchozích epidemií ukazují, že to stejně moc nepomáhalo, jen se nemoc udržela déle. Když se někde našlo ohnisko nákazy, očkovalo se nouzově v nějakém kruhu kolem… ale i očkovaný dobytek může nákazu roznášet dál, takže stejně nakonec došlo na plošnou likvidaci, protože nikdo z vás by nechtěl jíst maso z nakažené krávy nebo pít její mléko, i když se uzdravila. Navíc, v dnešní době maximalizace užitkovosti by taková uzdravená kráva stejně prodělávala, takže je jednodušší ji zabít, spálit a vzít kompenzaci za ztrátu.

Jediné, co na slintavku a kulhavku platí, je důsledná dezinfekce všeho a všech, kteří mají co dělat s živočišnou výrobou, aby se nemoc nerozšířila z ohnisek. Ale to se dělalo mnohem lépe v době, kdy krávy stály víc v kravínech než na pastvinách a každé obilné silo či zemědělské družstvo počítalo s tím, že se to může stát a mělo na to nejen betonovou vanu u vjezdu, ale i Máňu s Lojzou, kteří každé auto osprchovali dezinfekcí. Navíc, každý okres byl víceméně soběstačný, takže se nemoc nešířila tak snadno a daleko jako dneska.

Mimochodem… v této chvíli jsou všechny živočišné chovy v naší zemi v černých číslech. Dokonce i Poláci kupují maso od nás, protože tady zatím nemáme nákazu ani afrického moru prasat ani té slintavky. Zatím… Ale vzhledem k tomu, že dneska se všechno vozí sem a tam, že neexistuje žádná soběstačnost nebo uzavřený cyklus, tak je to podle mě jen otázka času. Je tedy fakt, že jsme byli jediná země světa, která se dokázala afrického moru prasat zbavit, stejně tak jsme jediná země světa bez vztekliny v lesích, takže doufám, že i ohledně slintavky a kulhavky existují ještě staré předpisy a uplatňují se už teď. Stojí to ale opravdu na důsledném dezinfikování všeho a všech a zatím jsem na hranicích žádnou dezinfekční sprchu neviděl.

Pochybuju ovšem, že by to ministr Výborný dokázal na vládě prosadit. To víte, máme volební rok… Kdysi na to stačil jeden rozkaz, dneska je to sci-fi utopie. Jsme sice ve válce s Rusem, jak říká Fiala a budeme na zbrojení dávat tři procenta HDP, ale že by naše chrabrá armáda dokázala vydezinfikovat každé auto, které vjede do republiky, na to zapomeňte. Chciválci fantazírují o bombardování Moskvy, ale realita je taková, že nedokážeme ani ostříknout auta, co vjíždějí do republiky, nějakým savem či chloraminem.

Teď, po týdnu průseru jak mraky, se snad konečně zavedl zákaz dovozu krmiv a steliv… Ale mezi námi, dneska jeden a ten samý kamion poveze na Slovensko hnojiva, ze Slovenska přiveze cihly a pak bude pro českého výrobce krmiv rozvážet žrádlo… SLAK to na pneumatikách bez problémů přežije, protože ta guma ani jednou nevjede do dezinfekce.

Moje schovanka díky té epidemii přišla o dvě maturitní otázky. Prostě je teď nikdo ke kravám nepustí a je to tak dobře.

Hospodářské ztráty na Slovensku a Maďarsku budou obrovské a bude trvat spoustu let, než se zacelí. Kráva přece jenom roste dlouho, takže to není jak kuře, které je za měsíc hotové. A že se ta nemoc projevila zrovna v neposlušných státech EU? Inu, jsou na okraji a jsou přilehlé k zemím, kde je tato nemoc vlastně úplně běžná. Stačí jedna nakažená kráva z Ukrajiny nebo z Turecka, jeden trošku toulavější jelen… a máte to doma. Než zjistíte, že vám to řádí, máte to na kolech náklaďáků roztahané po celé zemi. Krmiva se dneska nedistribuují lokálně, ale centrálně a jedna míchárna vám snadno nakazí půl státu než zjistíte, že to začalo.

A my se modleme, aby to nepřeskočilo k nám. Máme k tomu zaděláno, protože reálně se neudělalo nic doopravdy účinného, aby se tomu zabránilo. Jestli se začne plošně vybíjet i u nás, tak je to konec živočišné výroby. Náš stát už totiž není schopen ani plošné dezinfekce a má za ministra zemědělství toho největšího joudu v dějinách. Jestli přijdeme o chovy, tak ještě budeme za dovoz ze zemí MERCOSUR vlastně rádi… ale já nechci ani naznačovat.

*

Daniel Sterzik – Vidlák