Sinofobní přízrak Dr. Fu Man-ču v současné české politice

O rasismu a zavedených klišé ve vztahu Západu k Orientu se toho už hodně namluvilo a napsalo. A to včetně případu Číny. Orientalizující podoba zákeřného zločince Dr. Fu Man-ču, postavy série populárních románů stvořených autorem s pseudonymem Sax Rohmer, ztělesňuje v západní Evropě iracionální sinofobii coby podvědomý děs z exotické jinakosti. U nás se obdobný přístup dostal z pokleslé pop kultury do hlavního proudu médií a politiky, zcela bez odlehčeného humoru, což možná vysvětluje fakt, že tzv. čínská hrozba je v domácím prostředí brána smrtelně vážně a smát se tomu se nenosí.

V jedné z hollywoodských předválečných verzí démonického Fu Man-ču, mocí posedlého následovníka samotného Gengischána (The Mask of Fu Manchu), ztělesnil osvědčený, hororově vážný Boris Karloff. Orientálně chladnokrevný a megalomanský zločinec se později stane předlohou pro bondovskou postavu neméně ďábelského Dr. No, míšence narozeného v Pekingu. V britském kulturním kontextu ožil Fu Man-ču znovu v poválečné parodi o jingoismu v podání komika Petera Sellerse.

Filmová adaptace The Fiendish Plot of Dr. Fu Manchu volně navazuje na styl dadaistického humoru rozhlasové série BBC Goon Show. V Čechách si na rozdíl od mezinárodně zralejších Britů, zvyklých na kulturní pestrost svých bývalých kolonií, příliš sinizující parodie zatím neužijeme, když pomineme poněkud nekorektní a ne příliš vtipné utahování si z Vietnamců v televizních skečích dvojice Miloslava Šimka a Jiřího Krampola, později v podání Zdeňka Izera. Pokud jde o jen samotné goons, v poslední době se nám i v Čechách úspěšně rojí.

Nedostatek odlehčenějšího humoru zatím lze provizorně vysvětlit tím, že tzv. čínská hrozba je v domácím prostředí brána smrtelně vážně a smát se tomu se nenosí. Že si s asijskou velmocí občas rozumět nemůžeme, je nasnadě, nicméně ideologické rámování současné Číny do představy bloku zla s Ruskem, kterým jsme syceni médii, ideologickými think tanky a českými politickými lídry je zavádějící. Bezpečnost je příliš vážná věc, aby se řešila fušersky.

Jak v Čechách vymítáme exotického démona   

Český negativní pohled na Čínu sycený iracionalitou má za západními vzory velké zpoždění, dané menší konkrétní zkušeností a přerušovanou kontinuitou kontaktů s asijskou velmocí. Zatímco rasistický podtext sinofobie u nás naštěstí příliš nezdomácněl, místo něj se od 90. let rozlila vlna generalizujícího odsuzování Číny v ideologické zkratce. Nedostatek odlehčeného humoru o našich vlastních stereotypech ve vnímání strachu ze zlého Orientu nám nahrazuje půvab nechtěného v praktickém životě. Několik příkladů stojí za zmínku.

V seznamu perel nelze nezmínit profesorku ekonomie Danuši Nerudovou, která v prezidentské kampani vyzvala „ať české firmy omezí vývoz do Číny”. Nápad, jak si zakazujeme obchod s ČLR navzdory pravidlům společné obchodní politiky Evropské unie vůči třetím zemím a úmluvám v rámci Světové obchodní organizace, je originální. Ještě zábavnější je představa, jak pardubický kolos FOXCONN majitele tchajwanského miliardáře Terryho Gou a významného politika za stranu Kuomintang zůstane bez přísunu komponentů z ČLR, které tato velkomontovna po kompletaci jako hotový výrobek prodává na evropském trhu.

Bující českou iracionalitu v pohledu na Čínu dokumentuje také případ zadrženého a posléze propuštěného tchajwanského gangu podvodníků, jejichž vydání se domáhala ČLR. Skupina osmi tchajwanských Číňanů, žijících v Čechách, vylákala podvodem na internetu na čínských státních občanech pobývajících v Austrálii milionové částky. České soudy v Praze na základě podkladů vyšetřovatelů v ČLR napřed rozhodly o vydání podvodníků do Číny, avšak jejich čeští obhájci dosáhli jejich propuštění cestou podnětu k Ústavnímu soudu a získáním tzv. doplňkové ochrany, která je osvobodila z vyšetřovací vazby. Obvinění poté okamžitě zmizeli.

Můžeme se tedy těšit z jistot právního státu a ohledů na lidská práva, mezinárodní čínský zločin si zase naši zemi zařadí k bezpečným destinacím. Na případu je nejzajímavější sledovat vliv médií, nevládních organizací a intervenujících politiků. Spleť řečí o zlých poměrech v Číně, stavu lidských práv, napětí mezi ČLR a Tchaj-wanem a dojímavých výpovědí obviněných, jak se o ně doma strachují rodiče, ovlivnila veřejnou debatu a rozhodování českých institucí.

Měla Čína skutečně nárok na vydání podezřelých? Kdyby šlo o osoby stíhané nespravedlivě, třeba z politických důvodů, starost by byla na místě. Že jsou v Asii, a nejen v Číně, obecně tvrdší sankce pro stíhání zločinů než u nás v Evropě, je důvod, proč se internetová kriminalita stěhuje do geograficky výhodnějších destinací. Jak by asi dopadli internetoví zloději v Singapuru, Japonsku, Malajsii, Indii, či v Pákistánu?

A protože má u nás Čína utrum, zrušili jsme si nedávno otevřený kozulát v Čcheng-tu a Česká národní banka vyřadila ze svých devizových rezerv čínské vládní dluhopisy v hodnotě přibližných 51 miliard juanů.

*

Rudolf Fürst, sinolog a politolog , Asiaskop