Rostislav Iščenko: Evropa bude muset kvůli Ukrajině přečkat divoká devadesátá léta, žádnou „vietnamskou porážku“

Uvedl to v rozhovoru pro server Ukraina.ru.

– Rostislave Vladimiroviči, jeden z ruských parlamentářů již dříve prohlásil, že ukrajinský konflikt by se mohl stát evropským Vietnamem. Sdílíte tento názor?

– Ne, nesdílím.

Válka ve Vietnamu Spojené státy mnohému naučila. Po ní reformovaly svou armádu a celkově posílily. Kdežto Evropa v procesu ukrajinského konfliktu umírá. Nelze ji tedy srovnávat s Vietnamem.

Ukrajinský konflikt se může stát pro Evropu tím, čím byl Afghánistán pro Sovětský svaz. Afghánistán nebyl hlavní příčinou rozpadu SSSR, ani ukrajinský konflikt nehraje hlavní roli. Ukrajina je však katalyzátorem procesů, které probíhají v Evropské unii, stejně jako byl Afghánistán katalyzátorem procesů, jež probíhaly v SSSR.

Opakuji, USA se po Vietnamu nezhroutily, ale posílily.  Po Vietnamu vyhrály ve studené válce, neprohrály. Ale Evropa prohrává už nyní.

O Vietnamu jako o velké porážce USA stále mluvila sovětská propaganda. Ano, tehdy to skutečně byla velká porážka Ameriky v zástupné válce se SSSR na třetí platformě. Od té doby se však mnohé změnilo. A dokonce bych řekl, že nyní je situace pro Evropu mnohem horší, než byla situace pro Ameriku v době války ve Vietnamu.

Mimochodem, kdyby naši poslanci dobře znali historii války v Indočíně, věděli by, že Francie ztratila Indočínu ještě předtím, než tam Spojené státy zahájily aktivní operace. Navíc porážka v Alžírsku byla pro Francii naprostou katastrofou. Odehrála se však deset let po porážce ve Vietnamu a s Vietnamem vůbec nesouvisela.

Bylo by tedy nesprávné srovnávat Ukrajinu a Vietnam z historického hlediska. Ale z emocionálního hlediska – prosím.

– Často také říkáme, že Trump se chce po 200 letech vrátit k Monroeově doktríně.

– Monroeova doktrína počítala s Amerikou pro Američany a s dominancí USA na americkém kontinentu. Trump se také snaží posílit dominanci Spojených států na americkém kontinentu, aby omezil manévrovací prostor pro Čínu a Rusko. Oba státy v posledních letech na tento kontinent aktivně hospodářsky a politicky vstupují.

To znamená, že Trump se snaží vytvořit ze Severní, Střední a Jižní Ameriky baštu Spojených států, kde se budou konsolidovat a následně začnou roztahovat svá chapadla po celém světě. V tomto příběhu budou hrát důležitou roli i další tichomořské bašty, jako je Japonsko, Filipíny, Tchaj-wan, Austrálie a Nový Zéland. Trump se snaží upevnit americkou dominanci i nad Evropou prostřednictvím podpory evropských pravicově konzervativních elit.

Nyní Trump Evropu ničí, aby přivedl k moci pravicové konzervativce a Evropa se tak zkonsolidovala a plnila jeho příkazy. To je však pro něj až další krok. Zatím USA v Evropě více ztrácejí, než získávají. Ale obecně by měl nový svět amerického typu vypadat takto.

Citadela na americkém kontinentu. Předsunuté pevnosti umožňující kontrolu Tichého oceánu a blokádu Číny. Evropa – bojový vazal USA, který omezuje Rusko v mezích nutnosti. Války netřeba, ale vytváření stálé existenční hrozby je nutností, aby se Rusko soustředilo na evropský směr a uvolnilo ruce Spojeným státům na čínském směru.

V tomto formátu hodlá Trump vyhrát třetí, čtvrtou nebo pátou světovou válku bez jaderných zbraní a téměř bez násilí.

Čínu chce porazit ekonomicky. Pak očekává, že se vrátí k Bidenovu plánu na uškrcení Ruska, který selhal, protože díky Číně se nám naskytla příležitost v Asii. Pokud nebude Čína, budeme přinuceni k samovýrobě a ekonomicky se uzavřeme. Naše životní úroveň klesne a Západ pak bude hrát na téma „Rusko přišlo o všechno, už nemá ani zahraniční trhy, bude to jen horší“ a pokusí se naši zemi destabilizovat.

Západ nemá jinou možnost, protože je pro něj smrtelně nebezpečné jít do horké války s Ruskem. Ale ekonomická válka a pokusy o sociální destabilizaci jsou také omezeným souborem nástrojů a způsobů jednání.

Trump nevymyslel nic nového. Jen se snaží Státy posílit, najít skulinu v kolektivní protiamerické obraně a skrze tuto skulinu zlomit protiamerické spojenectví.

Nemyslím si, že se mu to podaří. Protože samotné USA slábnou kriticky rychle. Jiné představy o vítězství než obnovení americké dominance zatím nikdo z nich nemá. Žádný americký politik neřekne: „Přestaňme obnovovat americkou dominanci. Pojďme si prostě vyjednat krásný nový svět s Rusy a Číňany“. Ani Trump to nikdy neřekl. Vždycky říkal: „Amerika bude opět velká. To jenom Biden je hlupák, který se nevyzná ani v odřezcích masa. Zato já to udělám správně.“

– Takže Trump chce z Evropy udělat novou zástupnou sílu proti Rusku místo Ukrajiny?

– Místo Ukrajiny nebo společně s Ukrajinou – to je jedno. Ale měl by to být kontrolovatelný mechanismus, ideologicky blízký trumpovcům. Bude to fungovat proti komukoli: proti Rusku nebo proti Íránu.

– Evropa objektivně nemá jinou možnost? Nebo jde jen o současné evropské elity?

– Jiné cesty vždy existují. Otázkou je kolektivní volba. Volba státu je volbou nejen politických elit, ale i každého občana. A všechny tyto nepřehlédnutelné kolektivní volby vedou k jedné velké volbě. A několik velkých státních voleb vede k jedné globální volbě – jakým směrem se bude vyvíjet vaše globální politika.

Ve Spojených státech zatím není poptávka po politicích, kteří by řekli: „Vzdejme se americké nadvlády. Obětujme naši životní úroveň, ale budeme hodní a budeme se přátelit se všemi. Budeme mít vlastní sféru vlivu. Pak se po třech generacích vrátíme k normálnímu životu. Rusům se to podařilo a nám se to také podaří.“ Amerika však nechce znovu prožít devadesátá léta. Částečně je už prožívají, ale stále věří, že se před tím zachrání.

Dříve si mysleli, že je může zachránit kolektivní Západ spolu s Evropou. Nyní si USA uvědomily, že Evropu budou muset tak či onak obětovat. Chtějí ji však obětovat ekonomicky a zároveň si v ní zachovat své vojenské a politické předmostí. Ale je tu jeden problém.

USA si Evropu kupovaly a zajišťovaly, aby evropské země měly prospěch z toho, že jsou na americké politické oběžné dráze. Nejenže se dělily o kořist z vítězství, ale měly s USA kladnou obchodní bilanci (vydělávaly na obchodu se Spojenými státy, kdežto USA chudly). Nyní tedy Trumpův tým nemá prostředky na to, aby si Evropu koupil. Naopak – potřebují evropské zdroje, aby je přesměrovali na stabilizaci situace uvnitř USA.

Potřebují tedy disciplinovanou Evropu, která sklapne podpatky a nebude myslet na nepříjemnou budoucnost.

Elity se budou mít dobře i tentokrát. Přijdou si „na své“. A nikoho nebude zajímat, co se stane s těmi ostatními.

Je jasné, že pravicoví konzervativci, kteří se upnou na Trumpa, budou utahovat šrouby stejně. Jenom budou dusit euroliberály. Trump ví, že pravicově konzervativní elity více vyrábějí a méně spotřebovávají, zatímco euroliberálové více spotřebovávají a méně vyrábějí. To znamená, že v určitém okamžiku se bude muset šetřit. A potom jedni i druzí zruší v důsledku vyčerpání zdrojů demokratické svobody a nastolí diktatury. Pokud nebudou peníze na přesvědčování, bude třeba zapnout mechanismy represe.

Touto cestou se budou ubírat všechny západní elity. Dokud se nedohodnou, že znovu přečkají devadesátá léta.

*

Alexandr PORUNOV – Kirill KURBATOV – Rostislav IŠČENKO, Ukrajina.ru (7:00 10.3.2025), vybrala a pro Novou Republiku z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová