Rostislav Iščenko: Erdogan má v Turecku příliš mnoho nepřátel, bude se držet u moci až do poslední chvíle

V rozhovoru pro Ukrajinu.ru to řekl publicista agentury RossijaSegodňa Rostislav Iščenko.

– Rostislave Vladimiroviči, izraelská armáda obnovila pozemní operaci v pásmu Gazy. Podle oficiálního prohlášení je jejím cílem rozšíření nárazníkového pásma. Zdá se, že to, co se tam děje, už nikoho nezajímá. Jedná Izrael tak drze proto, že cítí podporu Spojených států?

– Tam už to nikoho nezajímá nejmíň 100 let. Od chvíle, kdy se rozhodli vytvořit v Palestině stát Izrael, ačkoli dobře věděli, že Arabové nechtějí dát Židům ani metr čtvereční území.  Permanentní válka se tak stala nevyhnutelnou. Bylo jasné, že Židé budou bojovat, aby mohli žít, a Arabové budou bojovat, aby je odtamtud dostali. Bez boje se to udělat nedá. Izrael sice vybudoval silnou výkonnou armádu, ale žádná armáda není výkonná vždy. Dříve nebo později můžete totiž přiškrtit kohokoli.

Už při plánování bojových operací v počátečních fázích své existence musel Izrael plánovat mobilizaci i přesuny vojsk tak, aby mohl ráno bojovat na jižní hranici a večer na severní, protože na všech stranách má nepřátele a armádu jen jednu. Pokud se tlak na něj zvýší, je prakticky odsouzen k zániku. Proto se izraelský stát snaží být vždy o krok napřed. Samozřejmě také proto, že nedokázal najít nevojenské cesty.

Nyní jsou strany ve stejné pozici jako v roce 1947, v šedesátých letech, v sedmdesátých letech atd. Jen zbraně jsou silnější a nenávist větší. A tak stále bojují. Navzájem se vidí vždy jen štěrbinou zaměřovače. Většinou už nejsou jeden pro druhého lidmi.

Průměrný izraelský občan označuje Araby na sociálních sítích za něco, co nepatří k lidské rase. Nepřítel je totiž vždy dehumanizován. Arabi se chovají stejně. Neexistují dobří a zlí lidé. Dvě strany zde válčí už téměř sto let, chystají se bojovat dál a jsou ve stavu, kdy se chtějí navzájem pozabíjet. Pokud se v Palestině nestřílí, znamená to, že zbraně se znovu nabíjejí.

A tak tomu bude i v příštích desetiletích. Protože ani zainteresovaní hráči – Turecko, Írán, Spojené státy – nespěchají, nebo spíše nechtějí uzavřít mír.

Není divu, že Hamás nebo Izrael používají metody, které mezinárodní společenství mnohokrát odsoudilo. Je to válka a tu chcete vyhrát, zvlášť když obě strany vědí, že jde o válku vyhlazovací. Izrael vyhlašuje zcela oficiálně s podporou Spojených států, že Palestince je třeba poslat někam, třeba na Měsíc. Pak nebude důvod k vnější agresi. Arabové a Palestinci také říkají, že když Židy naházejí do moře, v Izraeli už nebudou a všechno bude v pořádku, protože pak nebude na koho útočit.

Samozřejmě, pokud bude v konfliktu chybět druhá strana, ta zbylá nebude bojovat sama se sebou. Ale nemůžete jen tak vyhladit miliony lidí před očima celého světa. Proto je to patová situace. Není tam možné uzavřít mír, ale ani jedna strana nemůže válku definitivně vyhrát.

V Izraeli vyrostla celá generace Židů, kteří už válku nechtěli. Už to nebyli ti, kteří bojovali o území. Narodili se do příznivě vybudovaného státu. Jenže musí žít v situaci neustálého vojenského ohrožení. Ti, kteří si to neuvědomovali, si to uvědomili během poslední invaze Hamásu. Můžete jít na nějaký festival a nevrátit se. Nebo dokonce sedíte ve svém domě, přijde nějaký terorista a z vás i z celé vaší rodiny nezůstane nic. Stejné je to u Palestinců. Už několik generací se narodilo v uprchlických táborech nebo v Gaze, která je pravidelně bombardována. Máte tam teroristy, tak my vás všechny vybombardujeme, když je podporujete. A koho jiného mají podporovat, když je vládnoucí silou Hamás?

Nemá smysl hledat vinné a nevinné. Nejedná se o pískoviště, kde můžete začít s vyšetřováním, kdo začal první. Tím spíš, že jako první si začalo světové společenství, které hledalo místo pro židovský stát. Vypadalo to asi takto: jsme tak strašní antisemité, že s námi Židé nemohou žít, tak jim zorganizujme stát, kde budou žít bez nás. Sionisté tvrdí, že Bůh jim kdysi daroval Palestinu, tak je pošleme tam. A jak to v té Palestině vlastně vypadá? Aha, britský status, ale Britové už odcházejí. Kdo tam je kromě Britů? Nějací Arabové. Aha, no tak ať si to vyřeší mezi sebou – jedni Semité s druhými Semity.

Světové společenství rozhodlo, že budou existovat dva státy, ale nedokázalo zajistit, aby tyto dva státy vznikly v hranicích, které jim vytyčilo. Bylo příliš líné na to, aby vyslalo dostatek vojáků, kteří by oddělili jedny od druhých a udrželi je v hranicích jejich rezervací, dokud si nevyřeší jejich vzájemné vztahy. To umožnilo, že už ve 40. letech začalo vzájemné vyvražďování, které se změnilo v permanentní válku. Na jedné i na druhé straně se narodilo do války již několik generací. Není tedy divu, že tam pravidelně propuká násilí. Překvapivé je, když k takovým výronům dlouho nedochází.

– V Turecku byl kvůli obvinění z korupce zadržen opoziční starosta. Nejedná se o první pokus o jeho zadržení. Současně byla provedena čistka mezi úředníky, novináři a podnikateli. To vyvolalo protesty a další pokles liry. K čemu je Erdoganovi taková totální čistka?

– Opoziční starosta byl prezidentským kandidátem. A podle průzkumů měl podporu 57%, kdežto Erdogan jen 42%. Erdogan tedy prezidentské volby jednoznačně prohrával. Kromě toho má v Turecku příliš mnoho nepřátel. A prohrou ve volbách přijde o všechno. Bývalí turečtí premiéři, před Erdoganovou reformou hlavy státu, šli mnohokrát nejen do vězení, ale dokonce je i věšeli.

Erdogan jednal s vojenskými i opozičními představiteli a novináři poměrně tvrdě. Měl k tomu důvod, protože se snažili zorganizovat proti němu puč. Nemůže tedy očekávat, že ho budou plácat po ramenou, když se nedostanou k moci. Erdogan se totiž neptá, zda to destabilizuje Turecko, ale zda se mu podaří, nebo nepodaří udržet se u moci, a to i za použití přiměřeně dávkovaného násilí.

Je to starý muž, který už nemá před sebou mnoho let života. Je možné, že se mu podaří udržet se u moci i násilím až do svého přirozeného konce. On sám i jeho okolí považují své politické názory za totožné se zájmy státu. Moci se jen tak nevzdají. Pokud odejdou pokojně, bude to znamenat, že už neměli ani tu nejmenší šanci udržet se u moci silou.

*

Rostislav Iščenko – Roman Gnaťjuk – Denis Rudomjotov,  UKRAJINA.ru (18:30 21.03.2025).

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci prosíme uvést “dar“.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*