Roček: Nesnesitelná lehkost krutosti v politické polévce

Několik zevšeobecňujících poznatků:

Před 13.3.2025 (jednání v saúdsko-arabské tramtárii) většina komentářů přinášela stereotypně skepsi, zda vyjednávání Trumpových USA a putinovské RSFR (Ruska) povede k něčemu konkrétnějšímu než k dalším mediálním žvástům. V obecném povědomí bylo, že příměří je spíše nepravděpodobné. V českém prostředí dva prognosticky reálné články ještě před jednáním v Moskvě, jsou na webu Prvnizpravy.cz komentáře od občana Štefce. Zbytek české mediální scény byl všedně průtokový.

Nejchutnější článek v zahraničí před jednáním jsem našel u Ukrajinců (2100 slov) pod názvem „Je příměří pro Rusko výhodné?“ (12. března 2025 – https://strana.news/news/481593-kakie-vyhody-neset-rf-sohlasie-na-peremirie.html)

Rozsáhlý článek vyzněl pesimisticky.

Článek (analýza) vycházel z politické vůně, že v Kyjevě bylo příměří vnucené od USA po dohodách v Saúdské Arábii vyhlášeno nikoli za kapitulaci, ale za vítězství, a jeho kritika prudce ustoupila. Nyní se dostává do popředí otázka reakce Ruska na návrh příměří.

Český Foltýn by asi chtěl toto médium zrušit, protože je ukázkou přísně formálně pojímaných (nenapadnutelných) informací a jejich interpretací.

V článku o tom jaké jsou možnosti ruské strany jsou popsány varianty pohledu na navrhované příměří. Např:  „…  Příměří bude pro Ukrajinu oddechem, aby nabrala sílu a zaútočila na Rusko. Je to jen pauza před novou válkou.

Za prvé, obě země během pauzy nahromadí sílu. Za druhé, pravděpodobnost ukončení příměří do 30 dnů nebo později z iniciativy Ukrajiny se blíží nule, s výjimkou případu, kdy v Ruské federaci náhle začnou nějaké velké šoky.

… Jak víte, na Ukrajině se předkládají podobné argumenty, že Rusové využijí příměří k akumulaci sil, aby pak mohli začít novou válku. Pokud však na Ukrajině nedojde k vnitřním nepokojům a ozbrojené síly Ukrajiny zůstanou bojeschopné, pak je pravděpodobnost toho malá z důvodů již popsaných výše: srovnatelný potenciál obou armád, který znemožňuje, aby jedna z nich rychle uspěla…

 
I když příměří bude trvat dlouho a nová velká válka nezačne, stále nebude žádný skutečný mír, protože žádný mír nebyl po Minských dohodách, a Ukrajina povede hybridní válku proti Rusku…“

* Související: Ukrajinští vojáci: Ústup z Kurské oblasti přerostl v chaos a horor

V ukrajinském rozsáhlém textu můžeme vycítit, že dohoda s Ruskem o příměří by byla pro ultranacionalisty, kteří mají Zelenského na vodítku, katastrofou.

Nezapomeňme, že po jednání v Saúdské Arábii, kdy Ukrajinci museli souhlasit s Trumpovými návrhy na příměří, bylo uvedeno: Spojené státy okamžitě obnoví vojenskou a zpravodajskou podporu Ukrajině poté, co Kyjev schválil dočasné příměří navržené USA, uvádí se ve společném prohlášení, které obě strany zveřejnily v úterý po rozhovorech v Saúdské Arábii.

Euro tragédie politických žvatlalů

Od 30. let 20. století víme, že tzv. evropské mocnosti (Británie a Francie) byly již tehdy dlouhodobě neschopné vyhodnotit situaci v Evropě. Situace se opakuje v nových podmínkách.

Trumpova politika se nepřímo podobá politice evropského Hitlera. Evropští politici od začátku věděli, co si Hitler a jeho soldateska myslí o budoucnosti Německa, potažmo Evropy. Nejen, že to Hitler vykřikoval, ale napsal to i ve sci-fi práci o dobytí planety, nazvané Main Kampf. Ani největší politikózní pitomec nemůže tvrdit, že v době vydání sci-fi Main Kampf nevěděli politici planety Země o co jde Hitlerově bandě.

Podobně Donald Trump zřetelně v mnoha svých výrocích zdůraznil, že pokračování války by škodilo posilování industrializace USA. Nejedná se o mír, ale aby prostředky vložené administrativou USA do války s Ruskem se vrátily formou ukrajinských dodávek důležitých nerostných surovin do USA.

Trump to zdůrazňuje, protože podobné choutky mají i státy EU. Rády by také nakupovaly z Ukrajiny nedostatkové nerostné suroviny. Proto v EU podporují i nadále válečnické úsilí současné západoukrajinské (kyjevské) administrativy.

O tom všem se píše ve světovém tisku – ale velmi málo se lze dočíst v české fialové verzi husákovin.

Na zcela provizorní závěr lze uvést jeden citát z článku „Svět, který chce Trump“ (Michael Kimmage, 25. února 2025, www.foreignaffairs.com/united-states/world-trump-wants-michael-kimmage):

„… Evropské země byly vychovávány k tomu, aby očekávaly vedoucí postavení USA v Evropě a řád založený na pravidlech (ne nutně amerického původu) mimo Evropu. Podpora tohoto řádu, který se rozpadá už léta, bude ponechána Evropě, volné konfederaci států bez armády a s malou vlastní organizovanou tvrdou silou – a jejíž země zažívají období akutně slabého vedení.“

Jaké je poučení z tohoto krizového vývoje?

Jenom několik vět: Nikdo dnes ani zítra nebude vědět co se bude dál dít. Zavládl politický (mocenský) chaos. Jenže, chaos není chaos. Jedná se o řád, který lidem není v momentální chvíli zřejmý. Je zde velmi mnoho souvislostí, které nelze vzít v potaz, protože o části z nich človíčkové ještě nevědí.

Lze předpokládat, že Rusko ze svých požadavků neustoupí. Ustoupí jenom v drobnostech. Jinak by 3 roky snahy o osvobození ruské oblasti státu Ukrajina byly k ničemu.

Od jednání Trumpa a Putina nelze očekávat asi nic převratného.

Thomas Greminger, ředitel Ženevského centra pro bezpečnostní politiku a bývalý generální tajemník Organizace pro bezpečnost v Evropě (OBSE), poskytl rozhovor China Newsweek, v němž si povzdechl:

„S největší pravděpodobností po dosažení dohody o příměří a zmrazení konfliktu budou v Evropě pokračovat hluboké rozpory, které s sebou ponesou nestabilitu a potenciální riziko války.“

Západní mocenská politika je dnes podobně nebezpečná jako politické halucinace islamistů.

*

František Roček, publicista , První Zprávy