Putin strhává masky divadla kolem příměří

Putin nikdy neobětuje požadavky Ruska na „nedělitelnost bezpečnosti“, které byly Washingtonu předloženy v prosinci 2021 – a na které nebylo reagováno.

Příměří“ vyhlášené s typickou bombastičností týmem Trump 2.0 je třeba považovat za laciné divadlo uvnitř laciné matrjošky.

Když se strhávají jednotlivé masky, poslední, kdo stojí uvnitř matrjošky, je probuzený transvestitní drobný tanečník: Minsk 3 in drag.

A teď si dejte repliku na „příměří“ redux: prezident Putin v uniformě teprve podruhé od začátku SMO, smrtelně vážně, navštěvuje frontu v Kursku.

A konečně, přejděme ke skutečné operaci „odtržení“: Putinova tisková konference po setkání s Lukašenkem v Moskvě.

Příměří? Samozřejmě. Podporujeme ho. A pak se ruský prezident metodicky, diplomaticky, vytasil s Caravaggiovým příkladem a do všech detailů amerického gambitu se pustil s veškerou vervou do geopolitických a vojenských detailů. Dokonalá umělecká dekonstrukce.

Konečný výsledek: míč je nyní opět na straně Donalda Trumpa. Mimochodem vůdce reorganizující se Říše chaosu, který nemá (kurzíva moje) karty.

Umění diplomatických nuancí

Tak funguje diplomacie na nejvyšší úrovni – něco, co je mimo dosah amerických hochštaplerů typu Rubia.

Putin byl natolik laskavý, že poděkoval „prezidentovi Spojených států, panu Trumpovi, za to, že věnuje tolik pozornosti řešení konfliktu“.

Koneckonců i Američané se podle všeho podílejí na „dosažení ušlechtilého poslání, poslání zastavit nepřátelství a ztráty lidských životů“.

Pak se pustil do útoku: „Toto příměří by mělo vést k dlouhodobému míru a odstranit prvotní příčiny této krize.“

Jako ve všech ruských klíčových imperativech – všeobecně známých přinejmenším od června 2024 – bude muset být splněn. Koneckonců je to Rusko, kdo vyhrává válku na bojišti, nikoli USA, – již roztříštěné – NATO a už vůbec ne Ukrajina.

Putin byl v otázce příměří neoblomný: „Jsme pro.“

Ale jsou tu nuance; opět se tomu říká diplomacie. Počínaje verifikací – pravděpodobně jádrem Putinovy argumentace:

„Těchto 30 dní – jak budou využity? K pokračování nucené mobilizace na Ukrajině? K přijetí dalších dodávek zbraní? K výcviku nově mobilizovaných jednotek? Nebo se nic z toho nestane?

Jak budou vyřešeny otázky kontroly a ověřování? Jak můžeme mít záruku, že se nic takového nestane? Jak bude kontrola organizována?

Doufám, že to všichni chápou na úrovni zdravého rozumu. To všechno jsou vážné otázky.“

Ne: kolektivní EUrokracie, utápějící se v dementní rusofobii, nerozumí „zdravému rozumu“.

Putin opět diplomaticky odkázal na „nutnost spolupracovat s našimi americkými partnery. Možná si promluvím s prezidentem Trumpem“.

Takže brzy dojde k dalšímu telefonátu.

Trump zase, věčně plující na oblacích bombastičnosti, už na jednání použil „páku“ – ještě před Putinovou podrobnou odpovědí na kabuki o příměří.

Zvýšil sankce proti ruské ropě, plynu a bankovnictví a tento týden nechal vypršet výjimku na prodej ruské ropy.

To v praxi znamená, že vazalové EU a další různí „spojenci“ již nemohou nakupovat ruskou ropu, aniž by se vyhnuli americkým sankcím.

Ještě předtím živly z kyjevské zločinecké bandy žadonily o další sankce vůči Rusku jako součást „mírového“ plánu. Trump zjevně souhlasil tím, že opět obešel základní diplomacii. Jen lidé s IQ nižším než nula mohou věřit, že Moskva podpoří příměří/„mírový proces“, v němž je sankcionována za to, že se pokouší ukončit válku, kterou na bojišti – od Donbasu po Kursk – ve skutečnosti vyhrává.

Sankce budou muset být jádrem případných americko-ruských jednání. Přinejmenším část z těch tisíců bude muset jít hned od začátku. Totéž platí pro zhruba 300 miliard dolarů „zabavených“ – jakože ukradených – ruských aktiv, z nichž většina je zaparkována v Bruselu.

Anektuji, a proto jsem

Putinův caravaggiovský obraz příměří prozrazuje, že nemá absolutně žádný zájem znepřátelit si notoricky vulkanického Trumpa nebo ohrozit možnost připravovaného americko-ruského détente.

Co se týče Kyjeva a čivav z EU, ty zůstávají na jídelním lístku, nikoli na stole.

Je předvídatelné, že západní MSM jako vlna toxického detritu dopadajícího na nedotčený břeh vytrubuje do světa, že Putin řekl na gambit o příměří „Né“ jako předehru k tomu, aby zmařil jakákoli jednání o něm.

Tito jedinci by nepochopili význam slova „diplomacie“, ani kdyby oblohu protínala kometa.

Co se týče výroku o tom, že Britové „pomáhali“ Američanům a Ukrajincům vymyslet gambit o příměří, ten se nedá kvalifikovat ani jako mizerný montypythonovský skeč.

Britské vládnoucí vrstvy, MI6, jejich média a think tanky se prostě jakéhokoli vyjednávání štítí. Jsou v přímé, frontální válce s Ruskem a jejich plán A – žádný plán B – zůstává stejný: způsobit Moskvě „strategickou porážku“, což SVR ví zevnitř.

Jádrem věci je Černé moře. Analýza Vladimira Karaseva, jak ji vysvětlil agentuře TASS, je na místě: „Britové již vstoupili do Oděsy, kterou považují za klíčové místo. Jejich speciální služby jsou tam silně angažovány. Britové se netají tím, že chtějí v Oděse zřídit námořní základnu.“

Oděsa je součástí rozsáhlého menu ukrajinských zdrojů, které již byly v rámci stínové – a zcela nezákonné – dohody uzavřené na 100 let mezi Starmerem a zpocenou mikinou v Kyjevě v diplomové práci předány Britům.

Podle této pochybné dohody a jejích poznámek pod čarou Zelenskyj již Britům předal nejrůznější druhy kontroly nad nerostnými surovinami, jadernými elektrárnami, podzemními zásobníky plynu, klíčovými přístavy (včetně Oděsy) a vodními elektrárnami.

Pokud jde o probíhající ságu o nerostných surovinách/vzácných zeminách v roce 404 – nebo o to, co z ní zbude -, Britové jsou v kruté, přímé konkurenci s Američany. CIA je očividně v obraze. Celá věc se v krátké době velmi ošklivě zvrtne.

Napříč informovanými kruhy v Moskvě probíhá seriózní diskuse o tom, že Putin za žádnou cenu nikdy neobětuje požadavky Ruska na „nedělitelnost bezpečnosti“, které byly Washingtonu předloženy v prosinci 2021 – a setkaly se s nulovou odezvou. NATO na to samozřejmě nikdy nepřistoupí. Konečné rozhodnutí bude muset vzejít od USA.

A to nás přivádí k nakonec ubohé roli NATO, kterou názorně ilustruje skutečnost, že POTU.S. v Oválné pracovně radostně rozvíjí své snahy o anexi Kanady i Grónska – obou součástí NATO – přímo před zraky ubohého nizozemského patolízala Tutti Frutti o-Ruttiho, generálního tajemníka NATO.

Ten amorfní plát zatuchlého holandského sýra gouda nejenže o anexích nevydal ani hlásku: před Trumpem se leskl jako mimino.

Takto bylo NATO svlečeno do naha: jeho páníček hlasem vládne, jak chce, a ať už rozhodne jakkoli, i „bezpečnost“ a územní celistvost členských států může být v ohrožení. Takže se vraťte ke hře na svém pískovišti. Vzhůru k dalšímu telefonátu Putina a Trumpa.

*

Pepe Escobar, Putin peels off the masks of the ceasefire kabuki, vyšel 14.3.2025 na Strategic Culture. Překlad v ceně 430 Kč Zvědavec.

4.9 16 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
6 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
standa
standa
před 11 dny

Rusko do Oděsy pošle nějak raketky, aby se Britové probrali.

mikkesh
mikkesh
před 11 dny

Sice nevím odkud Pepe je, ale přehled, informace a dedukce z nich má přesné. Smekám.

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 11 dny
Odpověď uživateli  mikkesh

Brazilec..Obcas ho ctu na Protiproudu

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 11 dny
Odpověď uživateli  mikkesh

Pepe Escobar je brazilský novinář a analytik a pro mě je už dlouho jedním z mála, jehož články jsou přesně o tom Pjakinově : “Informace znamenají moc”. On sice kope za Globalisty, o to více tím ale potvrzuje, jakou má Putin od Globalistů ochranu – oni se totiž móóc potřebují s Ruskem domlouvat, protože bez Ruska… Číst vice »

Pozorovatelka
Pozorovatelka
před 11 dny

“A teď si dejte repliku na „příměří“ redux: prezident Putin v uniformě teprve podruhé od začátku SMO, smrtelně vážně, navštěvuje frontu v Kursku.” 30 zajatých generálů NATO – chytit takovou rybu, to stálo za obléknutí uniformy!, psala jsem o tom zde Roček: Nesnesitelná lehkost krutosti v politické polévce – Nová republika A můžu doplnit, protože… Číst vice »

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 11 dny

Ja fakt silene,ze si korporace vybraly tak priblblou obsluhu