Pavel Šik: Zaslepení evropští lídři nechápou situaci

Čím dříve tahle tragická figurka zmizí, tím rychleji se Evropa dostane z Bílé nemoci, jak už Čapek krásně nazval fanatismus, slepý idealismus a oddanost ideologiím.

Posledních pár dní jen tiše zírám na ten chaos a přetvářku. Mimo pár fanatismem nakažených je všem dnes jasné, že Ukrajina prohrála tuhle válku a smutné je, že všichni od začátku věděli, že se tak stane. Ale jen lidem, kteří se o zajímají o detaily je jasné, že pokud se nedojedná mír rychle, pochopí to i poslední fanatik tak, že Rus nakonec do Kyjeva dojede. Rychlé jednání potřebuje Ukrajina a Evropa, ne Rusko. A zatím si ho naštěstí stále přejí i Spojené státy.

Už jen fanatici jako třeba Kallasová, která je už také pod palbou kritiky z evropských řad jak píše Politico, ve snu blouzní o porážce Ruska. “Čerpací stanice maskovaná jako země”, jak kdysi řekl zesnulý americký jestřáb John McCain, nebo také “benzínka s atomovkama” jak označil Rusko bývalý předseda Evropského parlamentu Joseph Borell v srpnu 23, i přes řadu neúspěchů, ve kterých se zdokonalila, se suverénním klidem převálcovala vše, co současný Západ mohl nabídnout.

Nikdo rozumný už dnes nemluví o vyhnání Rusa nebo o katastrofickém kolapsu ruského hospodářství. Evropská veřejná diskuze se posunula od vítězství nad ruskou benzínkou do stavu akceptace příměří, jako kdyby situace byla vyrovnaná a mohlo se donekonečna jednat. Ale ona není. To, že se opticky fronta hýbe jen velmi pomalu neznamená, že v určitém okamžiku nenastane její rychlý kolaps, jak se ozývá z Ukrajiny.

Naše veřejnoprávní média nám nyní po vítězství přepnula na pohádku o jakémsi nejasném otevřeném výsledku, aby obhájila evropské blouznění, ale celý zbylý svět už téma Ukrajiny uzavřel, Ukrajina prohrála a čeká se jen na konec a nějakou dohodu, která tuhle smutnou epizodu západní nabubřelosti uzavře.

Tragédii Evropy asi nejlépe zosobňují politicky slabí vůdci jako Starmer s Macronem. Se Zelenským jako maňáskem hrají divnou hru teenagerů, kteří se na oko chtějí vzpouzet a přitom ví, že veškeré složenky stejně zaplatí taťka. Celá jejich iniciativa s vojáky a všechny jejich povzbuzovací řeči jsou jen divadlo pro domácí masy a naše končící vláda se snaží na tomhle divadle parazitovat. Žádní vojáci na Ukrajinu nepůjdou, věděl to Starmer, ví to Macron a ani dalších deset summitů to nezmění. Italská Meloni nebo španělský Sánchez nesouhlasí nejen s vojáky, ale ani s Leynové miliardami na zbrojení a nesouhlasí ani s tím, že Moskva pro Evropu představuje ohrožení.

Evropskou situaci nejlépe vyjadřují aktuální slova šéfa Národního bezpečnostního úřadu jedné z nejlépe vyzbrojených evropských armád – Polska. Ten se nechal slyšet, že by se proti Rusku mohli bránit týden až dva. Šéf prezidentova úřadu dokonce zmínil munici pouze na 5 dní. Přičemž je důležité poznamenat, že v Polsku se narozdíl od Česka nikdy zdravý rozum zcela nevytratil a stát si zachoval vlastní zbrojní holding včetně inženýrského ústavu, který již tři roky jede v prioritním režimu a vyrábí pro polskou armádu zbraně. Prý možná během tří let bude situace lepší. I přes polskou rusofóbii se Poláci narozdíl od naší vlády na divadle Macrona se Starmerem od začátku nepodílí. Ví proč.

Evropa i Ukrajina potřebuje příměří co nejrychleji. Dnes se schází už zase evropští lídři v Paříži a prý budou jednat “o příměří” a zase o neexistujících zárukách. Chtějí prý odmítnout Ruskem požadované uvolnění sankcí na nějakou pitomou banku, co se stará o prodej potravin a Politico cituje české šašky v podobě Vystrčila, že prý je to nepřípustné.

Celý ten protitlak americké administrativě v jejích snahách je dechberoucí přehlídka evropské psychopatie, protože to nejhorší, co by se mohlo stát by bylo, že se americká administrativa zcela z Ukrajiny stáhne a jednat přestane. Kromě již investovaných peněz neexistuje totiž žádná smlouva, která by Ameriku v téhle válce nějak právně držela a zdá se, že Zelenský ještě ani nepodepsal tu slavnou smlouvu o nerostech, aby si udržel americkou pozornost. Vše je otázka obchodu a pokud se v určitém okamžiku budou jevit levnější americké potraviny výhodněji než návrat ztracených miliard, mohla by v tom Evropa zůstat sama. A kdo potom bude jednat, až se vše začne hroutit? Vsadím se, že nikdo, přejde se ke všedním problémům.

Evropa je nakažená fanatismem a chová se a diskutuje, jako by existovalo mnoho variant. Mám dojem, že až se evropská veřejná diskuze konečně dostane do stavu přiznání si prohry, která už dnes fakticky nastala, bude pozdě. Možná ale, že to bude opravdu jediný lék na její fanatismus.

*

Pavel Šik, FB