Odpovědnost má Jana Černochová

V současnosti jsou v médiích souběžně aktuální dvě témata, která zdánlivě spolu nesouvisejí.

Spolek D získává peníze z české populace pod krytím vybavování ukrajinské armády drony. Postupně se však odkrývá, že vetchý není pouze morální rámec aktivity skupiny, ale vetchý je i její právní rámec. K hlavní výtce patří, že skupina D (gen. Radek Hasala, gen. Karel Řehka, gen. Petr Pavel, Ondřej Vetchý, Mikuláš Kroupa, Martin Kroupa, Milan Mikulecký, plukovník Otakar Foltýn, Jan Veverka) pro své soukromé aktivity zneužívala armádu.

Ministryně armády Jana Černochová se od činnosti skupiny D v televizním vysílání distancovala, přičemž zdůraznila, že musí nechat aktivity skupiny D vyšetřit pro své vlastní krytí. Žádným vyšetřováním se však nemůže zbavit odpovědnosti za to, co se stalo a stát se nemuselo.

Gen. Karla Řehku prosadila či dosadila do funkce náčelníka generálního štábu ona a ona také nese odpovědnost za toto jmenování a za to, co z něho vzejde. Přitom již před jmenováním bylo zřejmé, že gen. Karel Řehka nemá osobnostní předpoklady k výkonu takové funkce.  To jednoznačně prokázal před celým národem.

V roce 2018 bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se vyjadřoval k situaci v Afganistánu a plédoval za ukončení bojů a za mír. V reakci na analýzu L. Zaorálka gen. Karel Řehka vyvrhnul do médií hysterický výblitek. „Stydím se, stydím se, stydím se. Je mi smutno, chce se mi brečet, je mi zle, chce se mi zvracet a mám vztek. Taková nuznost, ubohost, nízkost…To se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana České republiky“ (Respekt 25.10. 2018).

Tento intelektuální produkt generála má dvě roviny.  První rovina je flagrantní porušení tabu příslušníka armády být mimo politiku. V demokracii je politická aktivita vojáka nepřípustná. Pokud se začnou vojáci politicky angažovat či vyjadřovat, tak obvykle začíná vojenský převrat (Sísí, Pinochet, Franco, Papadopulos).

Druhá rovina přináší výpověď o osobnosti gen. Karla Řehky. Celý národ mohl sledovat, eufeministicky řečeno, psychickou labilitu generála, a navíc jeho vojenskou nekompetentnost, protože nevoják bez vojenského vzdělání L. Zaorálek dokázal analyticky vyvodit, že válka směřuje k míru, zatímco gen. Karel Řehka by neustále válčil. (K největším hrozbám lidstva patří generálové posedlí válčením). Místo racionality a sebeovládání, což bychom u vysokého představitele armády očekávali, v čele armády stojí psychicky labilní hysterik. Svou labilní agresivní psychiku prokazuje i v současnosti. Také svým útokem v parlamentu na poslance Pavla Růžičku, jemuž vyhrožoval „rozbitím držky“ a „rozšlapáním ksichtu“.

Očekával jsem již po úletu v roce 2018, že buď sám se vzdá vojenské funkce, anebo bude odvolán. Nestalo se ani jedno, naopak. Překvapivě po prokázané osobnostní nedostatečnosti šla jeho kariéra vzhůru. Stal se ředitelem „Národního úřadu pro kybernetickou a informatickou bezpečnost“ a následně náčelníkem generálního štábu. Komu záleželo, aby člověk takovýchto osobnostních „kvalit“, přesněji osobnostních poruch, stanul v čele české armády? Navíc, kdy prokazuje, že rozlišování mezi soukromým a veřejným majetkem není jeho silná stránka. Odpověď na tuto otázku možná nalezneme v jeho extrémním důrazu na vyzbrojování a přesunu peněz do vojenského rozpočtu.

Druhé téma současných médií je bezpečnost a navyšování vojenského rozpočtu pro nákup zbraní. Současná politická garnitura a k nim přináležící smečka novinářů vyzdvihují téma bezpečnosti a od něho odvozují nutnost zvyšování vojenského rozpočtu.  Známá je teze: „Chceš-li pochopit společenské dění, sleduj toky peněz.“ Pro války platí tato teze dvojnásob. Za každou začínající válkou a za jejím udržováním jsou toky peněz. Peníze v pohybu se lépe odklánějí, navíc ve specifické válečné atmosféře až hysterii. Miliardové toky peněz spojené s pandemií coronaviru již skončily, a tak se hodí toky peněz spojené se zbraněmi. A na to, aby se zbraně kontinuálně spotřebovávaly, je třeba válka. Tím se udrží toky peněz v pohybu.

Vnímaní bezpečnosti těchto politiků je prvoplánové až primitivní. Kategorie bezpečnosti má řadu dimenzí, které lze rozkrýt z otázek: „Jaká bezpečnost a čí bezpečnost.“  Hlouběji a komplexněji již vnímá bezpečnost americký víceprezident J. D. Vance, který reflektuje, že větší hrozba pro Evropu než Čína či Rusko vyvěrá z nitra Evropy. Podobně vedle evropské hrozby existuje vnitřní hrozba z našeho systému.

S bezpečností státu souvisí například zahraniční politika a ta současná česká je vážnou hrozbou pro stát. To, že bakaláři pirátovi – ne pirátovi nechá čtyřkoalice zahraniční politiku jako hračku, se blíží vlastizradě. Existují tři velmoci, USA, Čína a Rusko. Ani s jednou nemáme dobré vztahy, a to je vizitka naší zahraniční politiky a Jana Lipavského. Neznám druhého politika, než je Petr Pavel, který by o prezidentovi velmoci, dokonce spojenecké velmoci, říkal, že je odporná bytost, které by nepodal ruku. To je ta bída české zahraniční politiky.

K vnitřní české hrozbě patří kvalita osob v čele armády a příslušných resortů. Jaký význam pro bezpečnost má armáda vybavená drahými zbraněmi, když v čele je Jana Černochová, Jan Lipavský a gen. Karel Řehka?!

*

doc. PhDr. Petr Sak, CSc.