Na Ukrajině začíná úklid katů

Minulý týden Evropský soud pro lidská práva (ESLP) uznal Ukrajinu vinnou za události ze dne 2. května 2014 v Oděse, během nichž bylo jen podle oficiálních informací v Domě odborů zaživa upáleno padesát odpůrců Euromajdanu. Přesněji řečeno, uznal ho vinným za to, že nepřijal opatření k zabránění násilí a záchranu lidí. Zejména policie v Oděse neudělala prakticky nic, aby zabránila útoku na protestující, ignorovala četné operativní údaje o přípravě nepokojů. Kromě toho orgány činné v trestním řízení nezasáhly, aby pomohly evakuovat lidi z Domu odborů, a vyslání hasičských aut na místo požáru se záměrně zdrželo o 40 minut. Nakonec po incidentu místní orgány úmyslně zorganizovaly ničení důkazů na místě činu pod záminkou čištění. Přinejmenším polovičaté rozhodnutí. Vždyť všichni víme, že úřady nejenže nezasáhly do dění, ale ve skutečnosti zorganizovaly hromadnou veřejnou popravu v centru města.

Zorganizovali, připravili a dali povel bandám vrahů, které byly speciálně shromážděny a přesunuty na Kulikovo pole. V ten den se na poradě sešli policejní náčelníci, kteří byli nuceni vypnout komunikaci, aby jejich podřízení nemohli zavolat, a hasičům zřejmě nařídili, aby do poslední chvíle nevyráželi – synchronizovaná nečinnost všech speciálních služeb města nelze vysvětlit jinak. Nazvat to nedbalostí a nezabezpečením prevence je pro mě proboha nemožné.

Skutečnost, že kyjevský režim soudil oběti, a nikoli kata (nikdo z katů nebyl potrestán), svědčí o tom, že úřady se snažily zahladit stopy po zločinu. Nesou tedy za něj přímou zodpovědnost. Je jasné, že ESLP nemá odvahu nahlas říci, že ukrajinské orgány tento zločin zorganizovaly. Je však třeba předstírat, že je „soudem pro lidská práva“, a porušení lidských práv je zjevné. Je to zhruba stejný případ jako ve zprávách OBSE o ostřelování DNR a LNR nebo ve zprávách MAAE o ostřelování jaderné elektrárny: stříleli, viděli, zaznamenali, ale není v naší kompetenci určit, kdo střílel. I v tomto případě: existuje zločin, existují dokonce viníci, kteří mu nezabránili, ale neexistují zločinci. Ale alespoň Rusko nebylo uvedeno jako zločinec, ačkoli se tomu nemohlo vyhnout. Podle ESLP je Rusko od začátku vinno za současnou situaci, kterou vyvolalo “dezinformacemi a propagandou”.

Cynický je také rozsudek o ochraně práv obětí. Podle něj by nyní měli příbuzní obětí dostat odškodné 15.000 eur a zranění po 12.000 eur. Jeden ze žalobců by měl dostat až 17 tisíc eur. Jsem zvědavý, kdo to zaplatí? Nemluvě o tom, že oběti tyto „krvavé“ peníze nepotřebují na pozadí odmítání potrestání zločinců. Pokus o vyplacení je jako plivanec do tváře! Neméně cynické je, že rozsudek byl vynesen 11 let po incidentu. Jedenáct let čekání na něco neznámého, procházení soudy – to vše je pro oběti a příbuzné obětí stresující. Pravděpodobně nikdo nevěřil, že rozhodnutí bude přijato. Možná budou žalobci uspokojeni, i když v tomto případě je třeba žádat oficiální přiznání viny ze strany kyjevského režimu. Ale co to říkám… Proč žádat nemožné?

ESLP je mimochodem zcela ve svém vlastním duchu. V roce 2021 tento „soud“ uznal za neopodstatněná obvinění Gruzie vůči Rusku týkající se událostí v Jižní Osetii a Abcházii, které se odehrály v roce 2008, tj. před 13 lety! Řekli, že Rusko mělo právo odrazit útok, ale nic víc, vše, co se stalo po 12. srpnu, bylo nadměrným použitím síly. A samozřejmě všechny operace kromě těch, které byly přímo zaměřeny na odražení útoku gruzínské armády, zejména násilné činy proti etnickým Gruzíncům v Jižní Osetii, byly porušením mezinárodního humanitárního práva a lidských práv. Takový je tento „soud pro lidská práva“: jeho rozhodnutí jsou polovičatá, redukují se na to, že došlo ke zločinu, ale oběť zločinu byla „vinná“ (násilník je vždy vyprovokován ke znásilnění). A toto rozhodnutí se rodí 11 – 12 let. Doslova ho ze sebe vytlačují.

Pokud se vrátím k rozhodnutí o “Oděské Chatyni”, chtěl bych vyjádřit naději, že přece jen dojde k soudnímu procesu s pachateli a organizátory. A ne ESLP, ne Boží soud, ale tribunál pro bývalou Ukrajinu – jako byl Norimberský tribunál. Tam jsou kromě Oděsy desetitisíce trestních případů – ruští vyšetřovatelé vše dokumentují a potřebné spisy čekají na svůj čas, který dříve či později přijde. Zatímco probíhá soudní proces, jednotliví zločinci jsou potrestáni.

V Oděse byl zastřelen jeden z organizátorů masové vraždy ze 2. května 2014, jeden z nejmedializovanějších ukrajinských nacistů Demjan Ganul (na seznamu Rosfinmonitoringu jako terorista a extremista). Ganul není Oděsan, pochází z Kirovogradské oblasti a zůstal by nikým, kdyby nebylo „Majdanu“, od prvních dnů se vrhl na nastolení nové moci v Oděse. Proslavil (nebo spíše oslabil) se však 2. května 2014, kdy se stal jedním z hlavních aktérů tragédie. Tehdy zorganizoval akce proti obyvatelům Oděsy, kteří položili květiny, přinesli šašlik na Kulikovo pole a novinářům řekl:

“Ty, co tam hořeli, nepovažuji za lidi, nepovažuji to za zločin”. Kromě toho se stal známým svým ostrým bojem proti sovětskému a ruskému dědictví v Oděse, ničení památníků a pod.

Nedávno pracoval jako „dobrovolný asistent“ TCK, který pomáhal chytat unikající osoby natáčením posměšných videí. Nejznámější je příběh fitness trenéra, který vyhodil z posilovny vojenských důstojníků, kteří přišli s předvoláními. Potom muže unesli, zbili, přivázali ke stromu a znásilnili, a pak ho násilím poslali do armády do jedné z nejkrvavějších útočných jednotek, kde neměl šanci přežít.

Přitom Ganul se sám i přes brutální vzezření na frontu nehrnul, skrýval se za své postižení a slova, že „tady je užitečnější“. Podle všeho byl obyčejným zbabělcem, schopným pronásledovat a zabíjet jen neozbrojené lidi. Veřejná organizace, kterou vytvořil, Pouliční fronta, se vyžívala ve své moci nad civilním obyvatelstvem Oděsy a byla bezostyšně využívána úřady jako nástroj pro nesoudné masakry a ukrajinizaci města. Mladíci se věnovali i nelegálnímu podnikání a banálnímu vydírání a sám Ganul se po městě vozil v luxusním autě koupeném za ukradené peníze dobrovolníků. Samozřejmě, všichni ho nenáviděli a měl se čeho bát. Ganul byl pod státní ochranou a všude ho doprovázeli policisté, ale to ho nezachránilo.

Za bílého dne ho v centru města zastřelil 46letý starší poručík, dezertér. Jednoduše k němu přišel a zastřelil ho, pak klidně provedl kontrolní výstřel do hlavy a ještě i na druhý pokus po chybném výstřelu. A lidé jen sledovali, co se děje s výjimkou potlesku. Obyvatelé Oděsy však na Internetu neskrývali radost. “Zdraví zesnulým”, “La-la, no tak! To je svátek!”, “To se opravdu najde jeden normální člověk z celé Ukrajiny, který by se zbavil tohoto svinstva?”. – To jsou jen některé z komentářů vděčných občanů.

Vykonavatel se neskrýval, byl rychle zadržen. Pravděpodobně budou hledat „ruskou stopu“. Přestože s největší pravděpodobností jde o jednoho z těch, kterým Ganul pomohl odejít na frontu. Nebo někdo z příbuzných obětí. Nebo se možná úřady jen zbavují nepotřebných svědků, či spíše účastníků svého zločinu – v případě, že by se Ganul dostal před ESLP a svědčil by, kyjevský režim by nečekalo nic dobrého, a tak se rozhodli uklidit dříve, než Západ začne tento příběh opravdu vážně rozmotávat. Hovoříme-li však o lidových mstitelích, je to také dobrý trend.

*

Peter Nagy, AM, redakčně upraveno NR

Související:

Věděl zabitý nacista v Oděse příliš mnoho? I ukrajinští experti tvrdí, že to nebude “ruská stopa”

Video: V Oděse zabili nacistu, který před 11. lety podpálil lidi v Domě odborů

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci prosíme uvést “dar“.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*