Kocourkov…

Tak si německý (ještě ne)kancléř Merz nechal schválit povolení ústavní dluhové brzdy. Musel to udělat se starým Bundestagem, protože v novém už by díky AfD nenašel dostatečnou většinu na změnu ústavního zákona. Starý parlament to ale víceméně bez problémů odmával, protože když si stát půjčuje, tak nikdo nepřijde zkrátka. Pokud celý tento návrh neshodí německý ústavní soud, bude Německo pořádně zbrojit… na dluh.

Nedávno jsem tu psal, že oproti třicátým letům tu máme jen změnu pořadí jednotlivých kroků. Tehdy nejprve na dluh zbrojili, pak sjednotili Evropu a pak vytáhli na Rusa. Teď se nejprve pokoušeli sjednotit Evropu, pak vytáhli na Rusa a nakonec se pokoušejí zbrojit. Za pět set miliard euro!

Pokud se celý proces povede (a to už ani u Německa není jisté) bude na konci velká a silná německá armáda a dluhy. Jak se řeší dluhy, když máte armádu? Ano, přesně tak.

Fiala měl vlastně pravdu… máme čtyři až šest let… akorát na nás nebudou útočit Rusové, protože ti jsou poněkud daleko a budou mít co dělat, aby nějak obnovili zabraná území na Ukrajině. Na severu bude po zuby ozbrojené a zadlužené Polsko. Na západě bude po zuby ozbrojené a zadlužené Německo. Na východě bude rozvrácená Ukrajina plná ulic Stěpana Bandery, Romana Suchevyče a Simona Petljury…

Hele, ono to začíná vypadat jako za Druhé světové… Bývalí spojenci proti bývalým náckům. Jen Británie v tom ještě hapruje… asi proto, že není k dispozici žádný Churchill.

Když si politici schválí, že se bude utrácet, tak se bude utrácet, protože z toho je vždycky nějaké všimné. Vždycky jsou z toho dary politickým stranám, spřáteleným neziskovkám i jednotlivcům. Vždycky. Z ničeho není mezi politikáři taková radost, jako ze schválení balíku peněz. Na všechny se dostane. Koalici i opozici.

Jak to celé dopadne? Dnes mají všichni radost, že se jim podařilo odstavit „ty nácky“ z AfD. Německo se může vyzbrojit, díky tomu, že to nestihnou zablokovat. AfD si zatím pěkně poroste, lidé budou stále naštvanější a pak, až bude Německo vyzbrojené, tak AfD vyhraje volby… nejspíš slibem, že zatočí s dluhy… Krátkozrakost dnešních politiků i novinářů mě vážně fascinuje.

Na druhou stranu… ani Merz nedokázal zrušit grýndýl, takže to Němci se svými imperiálními ambicemi mohou myslet dobře (pro Němce dobře), ale dopadne to jako vždycky.

A jak pokračuje příměří na Ukrajině? Jak napsal Pavel Šik, kdo nesedí u stolu, ten je součástí jídelníčku. Ukrajinci u stolu nesedí a Evropa také ne. Nějaké drobné vstřícné kroky se učinily, prý se nebude útočit na energetickou infrastrukturu, dojde k výměně zajatců, provedou se nějaká gesta dobré vůle, obě skutečné strany konfliktu si vyjasňují, co vlastně chtějí a proč to chtějí, ale zatím se vesele střílí dál, maršál Petrla dál věří ve vítězství a samozřejmě, nikdo žádné ukrajinské vojáky v Kurské oblasti neobklíčil. Situace je nadmíru výtečná.

Mimochodem… musel jsem se podívat na zahraniční zpravodajství, abych se o telefonátu Trumpa s Putinem něco dozvěděl. V České televizi dokolečka dávali výstupy Zelenského, který u toho nebyl. Ale už dávno jsem si zvykl hledat informace kdekoliv jinde než u českého majnstrýmu. Oni neumějí napsat relevantní článek ani o hnutí STAČILO!, natož o světodějných událostech.

Mezitím Macron mluvil o vítězství před francouzskými vojáky a nechal si tam přistavit dvě stíhačky, aby vypadal nebojácně a Starmer prý na Ukrajinu vyšle třicet tisíc mužů. Samozřejmě, nikoliv britských mužů, ale z nějaké koalice ochotných. On tomu bude jenom velet. Na blbosti má Fialu s Řehkou.

Putin samozřejmě stále opakuje, že mír bude, když Ukrajina nebude v NATO, vzdá se obsazených území i Krymu, bude odzbrojena a nebudou na ní žádná cizí vojska… Jsem zvědav, kdy Trump oznámí Evropanům, že to tak mají udělat, jinak budou další cla…

Proč to celé píšu…

My prostě potřebujeme restart. Potřebujeme začít znovu. Potřebujeme vysypat to kamení, co nám za posledních třicet let byrokracie naložila na záda. Vysloveně potřebujeme obrácení a odpuštění hříchů. Potřebujeme se vzepřít směru, který podle našich liberálních elit nemá alternativu. Náhle není žádný silný protektor, který by nás nutil. Američané nemají zájem, Rusové mají své starosti, Číňané jsou daleko a Němci ještě nějakou dobu budou ekonomicky v háji.

Můžeme vyrazit sami. Na českou cestu dějinami. Můžeme si vytyčit cíl, kam chceme dojít my sami, nikoliv, kam chtějí velmoci, abychom došli. Nebude to trvat dlouho. Velcí kluci brzy zase dostanou choutky. Můžeme udělat to, co dělá Slovák už dva roky a Maďar dlouhodobě. Můžeme následovat jejich příklad a upravit si ho podle svého. Můžeme se dát do holportu nikoliv s mocnostmi, ale zeměmi podobné velikosti i podobných problémů. Srdce Evropy může být opět srdcem, nikoliv apendixem.

Můžeme opustit tento Kocourkov evropské blbosti. Mimochodem… kde je Orbán? Že o něm teď není slyšet… Kde jedná? Kde mluví? Kde pracuje? Evidentně někde jinde, než v evropském pavilonu válečného šílenství.

Za šest měsíců to buď otočíme a nebo budeme v háji.

*

Daniel Sterzik – Vidlák