Jako malý kluk

“Prezident Trump vyčetl Zelenskému, že se chová neuctivě, že nenávidí Putina a že s takovým přístupem je těžké se dohodnout. Začal to přitom viceprezident J. D. Vance, který se ohradil proti slovům ukrajinského prezidenta, že Putinovi se nedá věřit,“ komentoval jednání zpravodaj ČT Bohumil Vostal.

Trump Zelenskému vytknul, že hazarduje s vyvoláním třetí světové války, zatímco hlava USA zaujala neutrální postoj a snaží se spor vyřešit.

„Nejsem s nikým spojen. Jsem spojen se Spojenými státy americkými a s dobrem světa,“ citoval Trumpova slova list The Guardian.

Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan vypráví v přednášce o vlastní konverzaci s Michailem Gorbačovem, který mu vyprávěl o tom, jak byl během let 1990 až 1991 ujišťován Američany, že se vojska a hranice NATO neposunou „ani o píď“ na východ. „To tenkrát byla cena, kterou nabídli Gorbačovovi za stažení sovětských vojsk z tehdejší NDR a možné sjednocení Německa,“ vzpomínal a v souvislosti s tím poté zkritizoval tehdejší rozhodnutí Gorbačova důvěřovat západním představitelům bez zajištění dohody formální smlouvou. „Považuji od Rusů za poněkud pošetilé západním představitelům věřit a nenechat si to podepsat nějakou jasnou a nezpochybnitelnou smlouvou. Gorbačov uvěřil, že mu západní politici nelžou…“

Kavan upozornil na proměnlivou povahu mezinárodních záruk a dohod, poukazuje na to, že absolutní garance v mezinárodní politice neexistují. „To ovšem není argument pro to, se o co největší garance nepokusit. Garance, které budou mít podporu těch největších, nejmocnějších politických a vojenských sil ve světě. Ale nikdo vám nezaručí, že to, co platí dnes, bude platit zítra i pozítří.“ Expanze Severoatlantické aliance na východ byla skutečně důvodem ruské invaze na Ukrajinu. Podle Kavana je proto správné popisovat ruskou invazi na Ukrajinu coby „vyprovokovanou“.

„Bylo to porušením mezinárodního práva. Ale nespadlo to čistě z nebe,“ byla vyprovokovaná nepřímo Ukrajinou, protože ta souhlasila s tím, že by na svém území měla americké základny. Ale byla vyprovokována těmi, kteří mají tu moc rozhodovat o přibližování NATO k Rusku,“

A teď je na místě popsat, co se dělo na Ukrajině po Euromajdanu a po zvolení nového prezidenta. Porošenko byl prostřednictvím své televizní stanice Kanál 5 jedním z organizátorů Euromajdanu, který vedl v únoru 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. V prezidentských volbách 25. května 2014 pak hned v prvním kole zvítězil, když získal přes 50 % hlasů. Dne 7. června složil přísahu, a stal se tak pátým prezidentem Ukrajiny.

Až do konference čtyř státníků v Minsku v únoru 2015 a schválení druhé minské dohody o klidu zbraní prosazoval prezident Porošenko pokračování bojových operací ukrajinské armády proti proruským separatistům na východě země, které v květnu 2014 začala vláda premiéra Arsenije Jaceňuka.

Porošenko označuje východoukrajinské separatisty z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky jako „bandity“ a „ruské teroristy“ a od samého počátku ukrajinské krize odmítá vést se separatisty politický dialog. Podle Porošenka nejsou zástupci separatistických republik „jednou ze stran dialogu“, protože ozbrojenci a teroristé nemohou zastupovat Donbas. V červenci 2014 Porošenko prohlásil, že za každého ukrajinského vojáka padlého v boji „budou zlikvidovány stovky teroristů“.

Při projevu v ukrajinském parlamentu v září 2017 prohlásil, že Rusko se chystá využít vojenské cvičení Západ 2017 k napadení Ukrajiny a k rozpoutání „útočné války kontinentálního rozsahu“.

V prosinci 2018 došlo z iniciativy Porošenka ke sjednocení tří pravoslavných církví působících na Ukrajině v jedinou Pravoslavnou církev Ukrajiny, s čímž nesouhlasil Moskevský patriarchát, který disponuje největším počtem kostelů. V reakci na to provedli agenti tajné služby SBU v klášterech a budovách patřících Moskevskému patriarchátu razie a domovní prohlídky.

Koncem roku 2018 podepsal Porošenko zákon, kterým někdejší příslušníci UPA a OUN, tzv. banderovci, získají postavení válečných veteránů a s tím související sociální výhody.

V prezidentských volbách v roce 2019 získal Porošenko v prvním kole dne 31. března 16 % hlasů. Umístil se na druhém místě za Volodymyrem Zelenským, pro kterého hlasovalo více než 30 % voličů. Oba kandidáti postoupili do druhého kola voleb, které se konalo 21. dubna 2019.

Druhé kolo voleb přineslo podle očekávání vítězství Zelenského. Při volební účasti, která se předběžně pohybovala kolem 58 %, získal vítězný kandidát podle průzkumů provedených u volebních uren 74 % hlasů voličů, zatímco na dosavadního prezidenta Porošenka připadlo pouze 26 % hlasů. Porošenko svoji porážku uznal.

Volodymyr Zelenskyj se tak stal novým ukrajinským prezidentem. Zelenskyj byl jako kandidát strany Služebník lidu považován za antisystémového kandidáta, vystupujícího především proti všudypřítomné korupci. Hlásil se k podpoře členství Ukrajiny v EU i v NATO, ale o obojím by podle něj měli Ukrajinci rozhodnout formou referenda. V případě svého zvolení měl v úmyslu snažit se ukončit probíhající konflikt v Donbasu jednáním s Ruskem a nevylučoval ani uspořádání referenda o této záležitosti.

Podle jeho tehdejšího vyjádření existovaly dvě cesty pro návrat Donbasu pod kontrolu Kyjeva: První zahrnovala rozsáhlou informační válku, kterou by vyhrála ukrajinská strana, přičemž obyvatelé Donbasu by si uvědomili, že jsou Ukrajinci. Druhou cestou podle něj bylo ukázat obyvatelům konfliktních regionů, že je země stále považuje za své občany: „Měli bychom jim platit důchody. Ano, je to velká ztráta pro rozpočet země, ale Luhansk a Doněck jsou také součástí naší země“. Navrácení Krymu pod ukrajinskou kontrolu naopak označil za nereálné, jedině snad až po změně režimu v Rusku. Jako rodák z Kryvého Rohu na jihovýchodě Ukrajiny, kde žije silná ruskojazyčná menšina, hovoří Zelenskyj od narození rusky a, na rozdíl od dalších dvou favorizovaných kandidátů – Petra Porošenka a Julie Tymošenkové – zastával ve volební kampani vůči ruskojazyčné menšině na Ukrajině vstřícnější postoj.

Ihned po zvolení vyvolal kontroverzi, když nabídl všem Rusům ukrajinské občanství, čímž reagoval na ruského prezidenta Vladimira Putina, který dříve nabídl občanství Ruské federace Ukrajincům výměnou za slib věrnosti Rusku. Také se dožadoval přesunutí data své inaugurace na 19. května z původního 28. května. Kritici tvrdili, že o posun data žádá, aby mohl rozpustit parlament. To se pak i skutečně stalo a den po nastoupení do úřadu, 20. května 2019, podal premiér Volodymyr Hrojsman na nátlak Zelenského demisi. Rozpuštění parlamentu odůvodnil Zelenskyj tím, že jeho strana v něm nemá zastoupení a tudíž by nebyl schopný prosazovat změny, které chce uskutečnit.

Během svého presidentství nesplnil jediný předvolební slib a pokračoval vůči východu země v politice Arsenije Jaceňuka a Petro Porošenka. Jestli z fyzických obav o svou existenci nebo z jiných důvodů je lhostejné, protože byl v poloprezidentském systému nejvyšší hlavou a přitom odmítá nést odpovědnost za svá rozhodnutí je truc malého kluka „Já ne, to on!“ – viz jeho slova: „Putinovi nelze důvěřovat, je to vrah…“

Chci-li ukončit válku, ve které je statisíce mrtvých, už jenom z úcty k nim si nemohu dupnout a pošeptat – Přece se točí! Musím projevit respekt k protivníkovi – je silnější – a stejný respekt projevit i k zprostředkovateli případné dohody, který tím, že se toho ujal, dává v sázku také svojí vážnost a své postavení.

Vyjádření respektu má mnoho formálních a ještě více neformálních stránek. Jako nepůjdu do obřadní síně v roztrhaných džínách a vytahaném svetru, tak na státní návštěvu se rozumí buď společenský oděv nebo uniforma. Chápu, že to neví Jurečka, který si na slavnostní příležitost přichystal sice společenský oděv ale doplněný žlutými botami ale nechápu Zelenského, kterého podrobně předem instruoval J. D. Vance. Trump obvinil Zelenského, že není připraven na mír. Není. Škody na Ukrajině ani nesčetní mrtví v konfliktu nejsou pro jeho ego dostatečné. Z toho se dá soudit, že do své funkce prezidenta nedorostl.

Co říci k následujícím mezinárodním ohlasům?

… „Milý Volodymyre, stojíme za Ukrajinou v dobrých i horších časech. Nikdy nesmíme zaměňovat agresora a oběť v této hrozné válce,“ podpořil ukrajinského prezidenta vítěz voleb do německého Spolkového sněmu Friedrich Merz.

…„Vaše důstojnost ctí statečnost ukrajinského lidu. Buďte silní, odvážní, nebojácní. Nikdy nejsi sám, drahý prezidente Zelenskyj. Budeme s vámi i nadále pracovat na spravedlivém a trvalém míru,“ napsala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

…„Stojíme při Ukrajině více než kdy jindy. Je čas, aby Evropa zvýšila své úsilí,“ vyjádřil se český prezident Petr Pavel.

…„Rusko nezákonně a neoprávněně napadlo Ukrajinu. Ukrajinci už tři roky bojují s odvahou a odolností. Jejich boj za demokracii, svobodu a suverenitu je bojem, na kterém nám všem záleží. Kanada bude i nadále stát po boku Ukrajiny a Ukrajinců při dosahování spravedlivého a trvalého míru,“ uvedl kanadský premiér Justin Trudeau.

O tempora, o mores, řekl Cicero. Jaká doba, takové mravy; když místo rozumu vládne ideologie, nelze se zmíněným citátům divit. Čtete produkty otroků ideologií.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj musí zásadně změnit svůj přístup, nebo odstoupit, řekl vlivný republikánský senátor Lindsey Graham po roztržce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Zelenským v Bílém domě. V jiném momentě řekl, že Zelenskyj by měl rezignovat nebo „poslat někoho, s kým se lze domluvit, nebo odejít.“ „Většina Američanů, kteří jsou svědky toho, co dnes viděli, by nechtěla, aby byl Zelenskyj jejich obchodním partnerem, včetně mě, a já jsem byl na Ukrajině devětkrát od začátku války,“ řekl Graham. Zelenskyj se podle něj musí Trumpovi omluvit nebo „přijmout důsledky.“ Dodal, že před schůzkou byl podle něj americký prezident ohledně nerostné dohody s Ukrajinou, jejíž podpis se očekával, pozitivně naladěn.

„Myslím, že po něm chci, aby řekl: ‚Hodně jsem to ohledně své země a vztahů s USA podělal, a kdybych to měl udělat znovu, udělal bych to jinak a je mi to líto‘,“ poradil Graham Zelenskému.

„To máte tak, že pokud chcete ukončit válku, podepíšete dohodu. To bude trvat určitou dobu. Chce to čas. Já chci, aby skončila okamžitě. A myslím si, že když uzavřete příměří – bylo by to příměří, skutečné příměří, které by to ukončilo. Ale on to nechce udělat. „On říká: ‚ale já nechci příměří‘. No, a najednou je z něj velký machr, protože má na své straně Spojené státy. Buď to ukončíme, nebo ho necháme bojovat. A pokud si to vybojuje, nebude to nic pěkného. Protože bez nás nevyhraje, to vám povím, on není člověkem, který by chtěl uzavřít mír“. „Chce bojovat, bojovat, bojovat,“ uzavřel Trump.

Vybral jsem z diskuse v Novinkách tři reakce, které jasně ukazují, že tou mentalitou malých dětí a přesvědčení o své pravdě trpí i běžná populace u nás.

Jana Brant

Mně hlavně bylo včera špatně, když jsem na to koukala. A komu ne, je cynik a stejný hnus, jako Ti tři rotvajleři v jimi pošpiněné oválné pracovně. Tramp se svou smečkou především k ní nemá úctu.

A stejně to, co umíněně chtěl nedostal! On mu to jistě dá Putin!

Chtěl na Zelenskem štípat dříví, ale zlomil si na sekerce topůrko. A co jako Zelensky nezvladl? To, že se strachy nepokálel? To by jako zvládl úžasně, kdyby se tam servilně proměnil na glycerinový čípek? Kdyby ustoupil zlu a dal.mu vše, co si zamanul? Možná si to zlo ukradne, to co chce. Ale jednou si zlo hubu nabije. Ale Zelensky se nezpronevěřil. Nerozdával to, co není jeho. Jakýpak mír? O ten , v tom včera vůbec nešlo! Jen o prachsprostý diktát a pokoření a házení bláta, o to tam šlo!

No možná to bude trvat dlouho. Ale s čím kdo zachází, s tím i schází.

Chlouba Milan

Tohle, že je Amerika??? Záruka svobody??? Míru?? Trump je bezcharakterní sociopat, zahleděný jen sám do sebe, jako Putler, Kim Čong, Babiš, Orbán, Fico atd.

Václav Brom

To, co předvedli Američané vejde do učebnic o dějinách diplomacie, jako příklad ubohosti a naprostého dna.

Ještě se divíte, co je to za lidi, kteří volí Petra Fialu?

*

Leo K., Kosa Zostra, na snímku demonstrace ze Staroměstského náměstí je patrné, kolik ideologijí zhlouplých lidí u nás žije, a to nejen v Praze