Hostina sedmiprocentních ubožáků aneb Koryto nikdy nevyschne

Konec pohádky o nenasytných politikách, kteří si mysleli, že mohou žrát věčně. A my? My se můžeme jen smát… nebo konečně něco dělat.

Vítejte v českém politickém panoptiku, kde zatímco Evropou hýbou protesty, naši mocipáni si v klidu obědvají kaviár na účet plebsu. Když jde o platy, milé děti, není čas na hrdinství. Státní kasa je sice prázdná jak trezor chudého důchodce, ale to neznamená, že by si naši zákonodárci nemohli přidat. Vždyť oni jsou přece elita!

A tak se SPOLU rozhodlo, že si tu bídu zpříjemní – zvýší si gáže, zatímco ostatní se mohou klidně pást na trávě. Prezident Pavel sice zákon vetoval, možná si říkal, že taková do očí bijící drzost už je moc i na české voliče. Jenže SPOLU ví, že hlad je jen pro lůzu a že dobré věci si člověk musí vybojovat. A tak bojovali… za svoje výplaty.

Občané, kteří si počítají každou korunu, mohou jen tiše závidět. Místo aby se řešila inflace, státní dluh nebo důstojné životní podmínky, řeší se jediné – jak si poslat ještě tučnější výplaty a při tom se tvářit jako spasitelé národa. A jestli si myslíte, že je hanba dožene, tak jste na omylu. Oni se přece obětují pro blaho země! A to něco stojí.

Příště možná vymyslí něco ještě lepšího. Co třeba daň na kyslík, aby bylo víc na jejich diety? Nebo poplatek za pohled na státní budovy? Možností je spousta, hlavně když je komu brát.

A tak si dál hoví ve svých vyhřátých křeslech, věří, že voličská paměť je krátká a že jim to zase projde. A jestli volby nevyhrají? No co, vždycky se najde nějaká trafika.

Konec pohádky o nenasytných politikách, kteří si mysleli, že mohou žrát věčně. A my? My se můžeme jen smát… nebo konečně něco dělat.

*

Politikařina