Chceš přes hubu? Tak zaplať!

Zkouším si představit ty hrůzy, kdyby válka na Ukrajině skončila trvalejším mírem. Nejprve se snažím vcítit do kůže těch, kdo jsou tak dobře živi z ruského strašáka, kterého by neradi vraceli do skříně.

Kdyby totiž válka skončila, byla by to opravdu zásadní změna a mohla by nás vést k úvahám, proč nás to nepadlo dřív. Kdo všechno nás krmil smyšlenými zprávami a přitom věděl, že hrozby, které odváděly pozornost od klidného soužití, jsou vylhané. Kdo těžil z toho, že jsme se vydávali na válečné expedice do nejrůznějších koutů světa a nutili místní obyvatele, aby prchali pryč z rozvrácené země, například k nám.

Podle amerického zpravodajského týdeníku Time, technologický gigant Palantir Technologies v červnu 2022 zabudoval svůj nejmodernější analytický software s umělou inteligencí do ukrajinských vládních operací. Na Palantir nyní spoléhají třeba ministerstva obrany, digitální transformace nebo hospodářství a společnost Palantir tak má podle médií přístup prakticky ke všem ukrajinským datům, od satelitních a dronových záběrů v reálném čase až po finanční a ekonomické záznamy.

Vedle vojenských řešení umělé inteligence měl Palantir za úkol také vykořenit korupci na Ukrajině. Měl být neviditelným hlídacím psem Zelenského režimu. A teď má tato data k dispozici Elon Musk.

https://time.com/6691662/ai-ukraine-war-palantir/

Podle některých zpráv, Musk už poskytl Donaldu Trumpovi přehledné tabulky o tom, jak se kde kradlo a uplácelo. Sám Zelenskyj přece kroutil hlavou, kam všechny ty prachy zmizely, když on sám viděl všehovšudy 40 miliard dolarů. Z jiných zdrojů víme, že investice zbrojařských firem do bruselského lobbyingu se v posledních dvou letech zdvojnásobily. Určitě se to vyplatilo.

Pěkně peněz se tam tedy točilo, ale ani veřejná kapsa není bezedná. Donald Trump vidí ukrajinskou válku jako špatný obchodní případ, do kterého už se nevyplatí dát ani pětník. Naopak je třeba soustředit pozornost na to, jak něco z toho dostat zpátky, například z minerálních zdrojů. Ale tam už ho Briti asi předběhli loňskou stoletou smlouvou, kterou spěšně podepsal ještě před koncem roku Keir Starmer se Zelenským. Teď by se tam chtěli nějak vklínit také Francouzi a další Evropané.

Možná to je skrytá součást březnového summitu EU v Bruselu.  Návrh předsedkyně Evropské komise Uršuly von Lejnové, že bychom odvrácení mírové hrozby zafinancovali nějakými 800 miliardami dolarů, naznačuje, o jaké veletoky peněz se jedná. Tedy veletoky od někoho k někomu. Bohužel je to tak, že většina našich čtenářů bude muset jen přihlížet, jak peníze tečou od nich k někomu jinému.

Představa, že teď mohou tyto peníze nějak pomoci na ukrajinské frontě, je opravdu hodně mlhavá. V evropských arzenálech zbraně došly. Například německé ministerstvo obrany sděluje, že Německo už dosáhlo limitu své schopnosti poskytovat zbraně ze svých zdrojů.

“Podobné transfery zbraní již proběhly z Bundeswehru na Ukrajinu,“ odpověděl mluvčí německého ministerstva obrany Michael Stempfle na otázku týkající se možnosti poskytnutí systémů Patriot a dalších z protivzdušné obrany. Jak dodal, „dosáhli jsme přirozené hranice možností, neboť v nových podmínkách je třeba posílit vlastní obranné schopnosti Evropy a v koordinaci s ostatními zeměmi zajistit, aby byla dobře zásobována každá z nich.”

https://theeuropetoday.com/2025/03/06/germany-reaches-limit-on-military-aid-from-bundeswehr-arsenals-for-ukraine/

Vyrobit nové zbraně bude nějakou chvíli trvat. Aby to mělo smysl, musí to být zbraně útočné, aby se podařilo válku na Ukrajině znovu vyprovokovat, kdyby teď ve spolupráci Donalda Trumpa s Vladimírem Putinem nečekaně zhasla. Zcela jinou věcí by bylo, kdyby naše zbrojní plány měly vést jen k posílení evropské obrany. To by bylo nepochybně chvályhodné, ale pak by se muselo stanovit několik podmínek.

• První, zbraně jsou určeny k obraně vlastního území, k budování protivzdušné obrany, přizpůsobení nástupu dronů a budování zásob pro přežití v krizových situacích. Poctiví obranáři by toho vyjmenovali víc, ale smysl takového omezení je jasný.
• Druhá, společná obrana nezahrnuje výpady mimo Evropu, a už vůbec ne války v zájmu cizí moci. Pokud chce někdo někoho přepadnout, pak za své, a ať nepočítá s tím, že mu někdo pomůže.
• Třetí, pro agresívní války v zahraničí ať si každý opatří vlastní zbraně, ty ze společné obrany použít nesmí.

Kdyby tyto podmínky platily, bylo by to dramaticky levnější. To by uvítali bezvýznamní pytlíci, kteří mají peníze poskytnout. Jenže rozhodují ti, kdo je mají dostat. To trochu tlumí moje nadšení z vyhlídky společné obrany.

V každém případě, když zbraně, ptejme se jaké a na co.

Na takovou debatu zatím nedošlo, ale prachy na stůl máme vyvalit už teď. Dejte 800 miliard euro během několika příštích let!

Není to nic těžkého, něco už máme. Přestaneme vydávat peníze na nesmysly, jako jsou dálnice nebo nemocnice. Na zbylou částku vydáme dluhopisy. On už je někdo koupí. Pokusíme se vpravit do situace, že se nám to hoduje, když nám cizí lidi půjčujou.

Pro neinformované, státní dluhy se nesplácí. Našli se takoví blázni, jako třeba americký prezident Bill Clinton, který dostal rozpočet do přebytku a nenapadlo ho nic lepšího než z toho umořit část státního dluhu. Jak to ale v Kongresu schytal!  Takže vláda okrádala Američany zbytečně?? Proč raději nesnížila daně??

Od té doby už taková blbost nikoho nenapadla.  Když dojde na splatnost, plechovka se odkopne o kousek dál. Vydají se nové dluhopisy, kterými se splatí ty staré.

To neznamená, že věřitelé nevědí, jak na vás. Splácení starých dluhopisů novými znamená, že budete déle platit úroky z dluhu. Věčný dluh je vlastně skrytá podoba poddanství, kdy máte povinnost odevzdávat věřiteli podíl ze svých příjmů. A v současné době tento podíl roste.

Není to tak dávno, co se obsluha českého státního dluhu vešla do čtyřiceti miliard korun, zatímco teď už se hrne nad stovku. Pokud však spustí dluhopisové tsunami, o kterém se teď mluvilo v Bruselu, nabídka zahltí poptávku, takže cena dluhopisů spadne. Úrokové výnosy jdou opačným směrem, takže dluhový provoz se proklatě zdraží.

Možná by bylo namístě trochu si přiblížit tu cifru, o kterou se jedná, oněch 800 miliard nového dluhu, a k tomu ještě euro. Počítejme přes palec, ať se nezamotáme do dlouhých čísel. V Evropské unii žije přes 400 milionů obyvatel. Domácností bude tak polovina, takže to máme nějaké 4 tisíce euro na domácnost. Ne všichni platí daně, nebo aspoň takové, které stojí za řeč. Počítejte raději s 8 tisíci, když už na vás dojde. Jinými slovy, u dveří stojí nějaká bába a chce po vás 200 tisíc korun. Určitě přitom neřekne: Chceš přes hubu? Tak zaplať!

Co si za to koupíme? Máme právo na přílet nějaké zajímavé trubky s třaskavou hlavicí. Ne všechny jsou přesné, proto se dělají raději větší. Než přiletí, budeme mít dražší energii, méně obchodních partnerů a nejistou budoucnost, což nás zbaví potřeby plánování. Ušetříme za léky, protože oslabené zdravotnictví dá přednost dobrým radám a vlahé sedací koupeli. Nemusíme do hospody, na poštu, s dětmi na kroužky, nikam. Peníze přece musí mířit jinam.

Kdysi mi v Mladé frontě, když jsem tam ještě působil v zahraničním oddělení, vytýkali, že šířím chmurný obraz světa. Možná je to i tento případ. Naše země bude naopak vzkvétat, protože zbrojení jí dá hospodářský impulz, za kterým povalí dobrá pracovní místa. Ale s mou pověstí si mohu dovolit pokazit i tuhletu představu. Impulz netvoří peníze, potřebujete k tomu taky lidi, kteří umí.

Byl jsem kdysi (2003?) na návštěvě Izraele v době, kdy tam byl předsedou Svazu průmyslu ředitel místní pobočky Motoroly. Na začátku se ptal naší mezinárodní skupiny, kdo z nás je z postkomunistické země. Tak jsem zvedl ruku. Máte štěstí, pravil ten muž, vaše mládež stále ještě dobře ovládá matematiku. Rádi bychom zájem o matematiku a technické obory oživli i u nás, ale není to snadné.

Proto vytvořili spolek předních firem, americká Motorola tam patřila, který na tom spolupracoval s vládou a organizoval soutěže, propagační akce, exkurze a vůbec všechno možné, aby přitáhli pozornost mladé generace snad už od školky. Předsedou toho spolku byl premiér. Ten pak jednou za čas vystoupil na velkém stadionu před vítězi matematických a technických soutěží a vedl tam řeč, do které vždy patřila i vzpomínka, jak sám přišel na to, že jen učení a zvědavost přivedou mladého člověka vzhůru.

Tak tím bychom mohli začít. A u vchodu na stadion by mohl stát někdo s notýskem a dělat si čárky, kolik těch mladých přijde.

*

Zbyněk Fiala, Vaše Věc