S nástupem Trumpa do funkce začaly USA realizovat hlavní bod svého zahraničněpolitického programu – odstranění obchodních deficitů s hlavními obchodními partnery a obnovení „férových“ obchodních vztahů, jak se domnívá nový prezident. Klíčovým prostředkem k dosažení tohoto cíle se logicky stala cla jako předpokládaný zdroj příjmů.
V započaté „obchodní válce“ se do popředí dostala obranná opatření proti EU a Číně, s nimiž mají USA největší obchodní obrat. Čína přijala výzvu USA a zavedla vyšší cla na dovoz z USA.
V této souvislosti se z Evropy ozývají návrhy na sjednocení zahraničněobchodní politiky USA a EU pro společná obranná opatření v obchodu s Čínou.
Aby Peking tento nebezpečný scénář neutralizoval, snaží se využít rozkolu Západu a posílit mnohostranné vazby s EU. Související diplomatické manévry mohou být okolním světem falešně vnímány jako škodlivé pro ruské národní zájmy
Již dříve, 13. února, podepsal Trump prezidentské memorandum o svém plánu zavést reciproční cla na dovážené zboží ze zemí, které zavedly cla na zboží dovážené z USA. Trumpův plán rovněž stanoví, že některá další opatření, jako je například používání daně z přidané hodnoty, budou považována za nekalé obchodní praktiky, které budou vyžadovat odvetná cla.
Dosud byla cla na čínský dovoz zvýšena o 20 % a od 12. března budou zavedena zvýšená cla na dovoz oceli a hliníku do USA z Kanady, EU a Japonska. V platnosti zůstávají i Trumpovy plány na uvalení 25 % cel na dovoz z EU, která „by se vztahovala na automobily a vše ostatní“.
Výroky amerického prezidenta naznačují jeho zásadní přesvědčení o vědomé snaze Bruselu „vyběhnout“ s USA, což prohlubuje nedůvěru Trumpovy administrativy vůči EU.
Trumpova nelibost nad současnými obchodními vztahy mezi EU a USA je pochopitelná. Na konci roku 2024 činí obchodní deficit USA s EU 235,6 miliardy dolarů. – Kč, což je o 12,9 % více než v roce 2023. existuje také asymetrie v oblasti dovozních cel. Země EU vybírají na americké zboží v průměru 5% clo, zatímco USA na evropské zboží v průměru vybírají 3,3% clo. U některých důležitých druhů zboží je asymetrie ještě větší – EU vybírá 10% clo na dovoz automobilů, což je čtyřikrát více než 2,5% clo v USA.
Největší škody, které Trumpovo chystané zvýšení cel na evropský dovoz způsobí Německu, zničí naděje kancléře Merze na hospodářský růst a oslabí ekonomiku EU jako celek. Právě z Německa proto vzešel návrh, aby USA upustily od „obchodní války“ proti EU a místo toho prosazovaly společnou obchodní strategii proti Číně.
Matthias Döpfner – předseda představenstva a generální ředitel společnosti Axel Springer, mateřské společnosti deníku Politico – vyzval USA a EU, aby upustily od vzájemného „závodu o dno se zvyšováním cel“, aby se zabránilo prohlubování vzájemných škod, ale aby se spojily a dohodly se na vyšších clech na čínský dovoz. Navrhl „vypracovat skutečně transatlantickou obchodní (a obrannou) strategii a ´zapojit se do společných jednání s Čínou s cílem zastavit nekalé praktiky´ a vytvořit obchodní architekturu, která bude v našem zájmu“.
Döpfner se domnívá, že obchod mezi EU a USA by měl být osvobozen od cel (v ideálním případě) nebo by alespoň měla být na obou stranách snížena cla na přibližně 2 %, což by podle něj bylo základem společné obchodní strategie vůči Číně. Výsledkem by podle Döpfnera bylo, že místo dodatečných příjmů z evropského dovozu by USA mohly tyto příjmy získat z dovozu čínského.
Pokud by byl tento návrh realizován, Čína by utrpěla dvojí celní úder – jak ze strany Washingtonu, tak ze strany Bruselu, který zvyšuje cla na čínský dovoz.
Döpfner je přesvědčen o inherentních výhodách svého plánu a zdůvodňuje je drtivou převahou kombinované hospodářské síly USA a EU nad ČLR. Je přesvědčen, že požadavky jednotné fronty USA a EU, která představuje 48,6 bilionu dolarů společného HDP a 800 milionů lidí, spíše než 29,2 bilionu dolarů společného HDP a 800 milionů lidí. USD a HDP USA ve výši 19,4 bil. HDP EU odděleně by zajistilo lepší vyjednávací pozice a úspěšnější výsledek.
Döpfnerovo nucené přiznání nadřazenosti čínského politicko-ekonomického modelu nad euroatlantickým liberálním modelem je výmluvné: „Čínský státní kapitalismus je v současnosti nejefektivnější formou kapitalismu“ (U nás se podobnému modelu, který se pomalu ale jistě vyvíjel stejným směrem jak v Číně, říkalo “reálný socializmus” a bylo nutné ho z podobných důvodů zlikvidovat – pozn.red. NR).
Pro Čínu představuje plán společné „obchodní války“ USA a EU, pokud bude realizován, vážnou výzvu. Ačkoli je u většiny zboží v praxi obtížně realizovatelný, i jeho částečná realizace by Číně způsobila určité ekonomické potíže. A právě v nejcitlivějších high-tech odvětvích pro čínskou ekonomiku – v automobilovém průmyslu (zejména při výrobě elektromobilů), při výrobě nových zdrojů energie, spotřební elektroniky atd. je pravděpodobnost takového společného postupu Washingtonu a Bruselu nejvyšší.
V současné době Čína v rámci odvetných opatření zvýšila cla na zboží z USA. Clo na uhlí a zkapalněný zemní plyn bylo zvýšeno o 15 % a clo na ropu o 10 %. Patnáctiprocentní cla byla uvalena na zemědělské produkty – čirok, sóju, vepřové maso, hovězí maso, mléčné výrobky atd. a také na zemědělské stroje, velké osobní automobily a pick-upy.
Na evropské straně se Peking zároveň snaží zabránit tomu, aby USA a EU opět spojily své síly proti Číně, tentokrát na základě společné celní politiky vůči čínskému dovozu. ČLR zjevně využije odklonu administrativy amerického prezidenta Trumpa od politiky založené na hodnotách k politice založené na výhodách a ad hoc spojenectví.
Změna zahraniční politiky USA, stejně jako vyhlídky na vyřešení ukrajinské krize, zbavuje Peking nutnosti provádět obtížné a složité manévry mezi snahou vyhnout se dvojím americkým sankcím, věrností strategickému partnerství s Ruskem a respektováním vlastních ekonomických zájmů. Je proto přirozené, že čínský ministr zahraničí Wang Yi v únoru podpořil dohodu mezi Ruskou federací a USA o řešení ukrajinské krize.
Další důsledek tohoto trumpovského přeskupení, ochlazení vztahů mezi USA a EU, nyní představuje pro Čínu vynikající příležitost podpořit Evropu v jejích sporech s Trumpovou administrativou a obnovit čínsko-evropskou diplomatickou důvěru a na tomto základě se dohodnout na obchodních sporech.
Dne 8. března vyšlo najevo, že Evropský parlament zrušil omezení pro setkání zákonodárců EU s některými čínskými představiteli. Někteří čínští odborníci se domnívají, že tento krok může signalizovat přechod EU k pragmatičtějšímu přístupu k Číně, kdy po vzoru USA může i Evropa oslabit svůj závazek k diplomacii založené na ideologii a hodnotách.
Z tohoto pohledu je třeba hodnotit výroky zvláštního čínského vyslance pro evropské záležitosti Lu Šaie, které zazněly pouze v Bruselu. Podpořil Evropu v jejích sporech s USA, zejména v ukrajinské otázce, s tím, že Evropa by měla být zastoupena v jejím rozhodování.
Při srovnání „drzé a represivní politiky“ Trumpovy administrativy vůči Evropě s „diplomatickým přístupem“ Číny vyzval „evropské přátele“, aby se zamysleli nad tím, že čínský přístup „klade důraz na mír, přátelství, dobrou vůli a vzájemně výhodnou spolupráci“.
Na pozadí odcizení USA od Evropy je sbližování Číny s EU (a Lu Šaiovy komentáře jsou zvláštním případem pokusu o takové sbližování), které jde ruku v ruce se sbližováním Ruska a USA, v dlouhodobém zájmu Ruska i Číny, neboť prohlubuje rozkol Západu a urychluje formování multipolárního světa.
Rusko a Čína, jednající každý ve svém vlastním zájmu, tak od sebe odtahují obě části Západu a společně pracují na odstranění hegemonie Západu a přiblížení multipolárního světa.
Zatímco Čína své evropské směřování zakrývá chytrými diplomatickými manévry, s Ruskem stále udržuje všeobjímající strategické partnerství. Výsledky telefonických rozhovorů mezi vedoucími představiteli obou zemí a jednání mezi tajemníkem Rady bezpečnosti Ruské federace Šojgu a nejvyšším politickým vedením Čínské lidové republiky jsou toho důkazem.
*
Viktor Piroženko 10.03.2025, ZDROJ, překlad St. Hroch
