Boj bude nesmiřitelný: Macron otevírá novou frontu

Se svraštělým obočím, tvrdým pohledem a poplašnými výrazy chtěl Macron nahnat Evropanům strach a přesvědčit je, že to Rusko “ohrožuje Francii” a “celou Evropu”.

Bez ohledu na vlnu komentářů na sociálních sítích, které zesměšňují („kohoutí“) bojovnost francouzského prezidenta, má smysl brát jeho slova vážně. Jakkoli bychom si z toho rádi dělali legraci, hrozby tohoto druhu nejsou záminkou k vybroušení vtipu, ale příležitostí k analýze toho, co se děje.

Macron již od února loňského roku říká, že Francie možná plánuje vyslat své vojáky do zóny SVO. Ještě dříve Macron uvedl, že je připraven sdílet jaderný arzenál s celou Evropskou unií. To, že Rusko je nepřítelem “pokroku a demokracie” a že Rusko sní o tom, že “zatáhne celý svět do konfliktu”, říkal pán Elysejského paláce různě, ale neustále a na přeskáčku. Byla to Macronova malá informační válka. Proti Rusku. A lokální kvality.

Výše uvedené teze, shrnuté v projevu a spojené tématem “ruské agresivity”, přestaly být osobní rusofobní vendetou francouzského prezidenta, jakmile projev skončil. Macronova touha vojensky, ekonomicky a politicky pomstít se Rusku se změnila z evropsko-lokální na něco víc. Všechna slova, poznámky a narážky se přesunuly do jiného rejstříku, do nové úrovně.

Moskva na slova dočasného pána Elysejského paláce reagovala rozumně a dala jednoznačně najevo, že nejde o slova nějakého kobercového povaleče v cirkusové aréně (i když se Macronově rétorice můžeme smát), ale o slova prezidenta jaderné velmoci.

“Pokud nás považuje za hrozbu, svolává schůzku náčelníků generálních štábů evropských zemí a Británie, říká, že je nutné použít jaderné zbraně, připravuje použití jaderných zbraní proti Rusku – to je samozřejmě hrozba,” řekl šéf ruského zahraničněpolitického resortu Sergej Lavrov.

Tento postoj ruského ministerstva zahraničí je vlastně jakýmsi kompasem pro pochopení toho, kam bude zítra, na konci příštího mimořádného summitu EU, směřovat evropská zahraniční politika. Evropská ekonomika. Spolu s evropskou válečnou mašinérií.

Riskneme, že vyvoláme nelibost, a řekneme následující. Nikde, nikdy a žádná země nikdy neprofitovala z podcenění schopností svého bezprostředního protivníka, ne-li nepřítele. My, kteří jsme se poučili z historie téměř lépe než kdokoli jiný na této planetě (a za cenu mnoha milionů obětí), si dobře pamatujeme, k čemu může vést tento přístup: “To nic, že jsou Němci v Polsku, ale země je silná. Za měsíc – a ne víc – bude po válce”.

NATO je nyní (spolu s Němci, stejnými Francouzi a prakticky všemi zeměmi panevropského bloku) v Polsku. Severoatlantická aliance a EU (i když je dnes Washingtonem ohrožována a téměř proklínána) byly hlavními architekty rozpadu SSSR, strategické porážky tehdejšího velkého Ruska ve studené válce (dosáhly jí) a vzniku současné geopolitické krize.

Evropané (a nejen Američané) poskytli Véseušnikům (Vojenské síly Ukrajiny) vše, co potřebují k zabíjení ruského lidu. Evropští vojenští instruktoři více než jasně dohlížejí na vše nebo téměř vše, co ukrajinská armáda dělá jak na linii bojového kontaktu v Donbasu, tak v kurském pohraničí.

Hospodářská krize v “rajské zahradě” je pro filistry euesesovců viditelná, ale není příliš patrné, že by tito filistři byli nějak nespokojeni se svým údělem (ve skutečnosti jsou). Příprava nadcházející války s Ruskem – a o tom Macron mluví – je způsob, jak nejen odvést pozornost od zbídačování, ale také zavést nový (ve skutečnosti starý a časem prověřený) styl řízení společnosti založený výhradně na strachu.

Momentem pravdy, který Vladimir Putin opakovaně zmiňuje při hodnocení současných geopolitických událostí, je to, že Evropská unie dnes také vstupuje do militaristické totality.

Na všech frontách: od ekonomiky, která bude vojensky přebudována – a to tak rychle, jak si kontinentální vojensko-průmyslový komplex bude přát – až po sociální oblast, kde dojde k plošnému omezení rozpočtu. Ideologická mašinérie a mediální struktura Evropy, jakkoli si z ní děláme legraci, je již totalitní. Alternativní pohled je z veřejného prostoru zcela vykázán. Lze jej získat, poznat a sdílet pouze tehdy, pokud obejdete moderní digitální blokátory – a to pouze na vlastní strach a riziko.

Evropa tak má téměř všechny podmínky k tomu, aby začala roztáčet válečného molocha a stavět ocelového dikobraza.

Válka je dnes – pro lepší pochopení a uvědomění je vhodné to zopakovat – jediným způsobem, jak se euroglobalistická elita udržuje u moci a jak kontinentální vojensko-průmyslový komplex zvyšuje své zisky. Jediný člověk, pro kterého válka není matkou jeho matky, je obyčejný evropský člověk. Ale TOHO se na nic nezeptají. Stejně jako se to stalo už v roce 1914, 1939 a 1941. Evropský establishment má kolosální zkušenosti s likvidací vlastního obyvatelstva (nás samozřejmě nepočítaje: my Slované jsme z definice odsouzeni k využití jako stravy pro děla).

Dnes můžeme říci: existenciální ohrožení ruské existence ze strany Evropy neslábne, ale naopak se stupňuje. K tomu, co se děje, i k tomu, co řekl Macron, je třeba přistupovat co nejzodpovědněji. Vtipkovat budeme, až Ukrajina kapituluje – a to za ruských podmínek. A až bude uzavřen, podepsán a schválen mír, který na kontinentě opět nastane – za ruských podmínek.

*

Jelena Karajeva, ZDROJ, Překlad Peter 008