Zemědělsky ironická elegie…

Prvního ledna zastavila Ukrajina transport ruského plynu přes své území. To víme, hodně se o tom mluvilo a každý, kdo s tím nadšeně nesouhlasil, byl ruský kolaborant a to přesně do chvíle, než se Trump ujal úřadu a začal škrtit prachy neziskovkám. Pak všichni Pánkové, Rozumkové, Kartouzové a další zjistili, že existuje něco horšího než Putinova hrozba… splátkový kalendář. Zatímco upozorňovali na hybridní válku z Moskvy, úplně zapomněli, kdo je může odstřihnout od zdrojů.

Nejvíc to tenkrát schytal Fico… Protože zlý ruský plyn samozřejmě nepotřebujeme, můžeme mít sice dražší, ale hodný americký plyn. Ruské ceny jsou totiž „politicky motivované.“ A tak se na Slovensku majdanovalo, zvali se tam gruzínští odstřelovači z Gruzínské legie, která podle jedněch pravdoláskařských médií neexistuje a ve stejné době dávala jiná média s jejím zakladatelem, Mamulašvilim, exkluzívní rozhovor (Kdybyste nevěděli, říká se tomu cvokhaus).

Výsledek nakonec nebyl valný. Nepodařilo se najít hotel, odkud by se dalo střílet a když se podíváte na nebinární Šimečko, tak je to poměrně zbabělé individuum, které si na skutečnou krev raději netrouflo (a já ho za to mám vlastně rád). Navíc jsme zjistili, že na pódiu se podávala rumová Polívka a na vše dohlížel ten matla, anděl Petronel. Hele, když Angelina Jolie dostala za lásku k Zelenskému dvacet milionů dolarů, kolik myslíte, že se vyplácí z prostředků USAID Trojanovi, aby miloval Magdu Vašáryovou?

Zkrátka a dobře, fotky sice byly krásné a Česká televize se mohla přetrhnout, aby sestříhala záběry s óóóbrovským davem, který vzápětí svrhne nenáviděného premiéra, ale dnes jsme o čtrnáct dní dál a život už jde ve všedních kolejích… Problém není ve Ficovi, problém je v tom, že USAID už neposílá výplaty.

A ještě jeden výsledek se dostavil… Zdražila průmyslová hnojiva. Ledek je zase o tisícovku na tuně dražší. Ještě nedávno stál sedm tisíc a teď už se prodává za osm. Ono jako není divu, celý ten plynovod z Ruska totiž primárně vede do Duslo Šaľa. Plynofikace tehdy ještě žádná nebyla, každý si doma pěkně topil uhlím, ale tam v Duslu se Haber-Boschovým procesem vyráběl ze zemního plynu amoniak. Je to ten nejlevnější způsob. Tuším, že za to zmínění pánové kdysi dostali Nobelovu cenu.

To prostě za vysokých teplot rozkládáte zemní plyn na vodík a uhlík, vodík pak necháte sloučit s dusíkem ze vzduchu a vznikne čpavek, což je základní surovina pro výrobu průmyslových hnojiv, trhavin a střelivin. Není to zase tak jednoduché, jak to líčím, ale je to relativně levné. Osm z deseti molekul dusíku, které jsou v potravinách jsou výsledkem právě tohoto procesu. Příroda dává sotva jednu pětinu. A ano, přesně o takové číslo vzrostla zemědělská produkce na hektar. Umělé přidání dusíku formou průmyslových hnojiv znásobilo výnosy a díky tomu planeta uživí ještě podstatně víc lidí, než těch osm miliard, co tu teď jsou.

Podle toho, kolik stojí plyn, tolik stojí i amoniak a následně zemědělská hnojiva. Když bude drahý plyn, bude nejen drahé topení, ale i drahá hnojiva, tím pádem i drahá pšenice. Tedy… pšenice nezdraží, protože v Rusku tyto problémy nemají, tuna ledku tam nestojí ani tři tisíce korun, takže první výsledek, kterého jsme dosáhli, je opět rozsáhlejší devastace našich sedláků. Duslo je fakt hodně vééélká továrna a má na zemědělský sektor celé východní Evropy docela zásadní vliv.

Naštěstí nám ministr Výborný vyjednal hentu dohodu se zeměmi MERCOSUR, takže vlastně vůbec žádné zemědělství nepotřebujeme. Jak říkal kdysi tatíček Klaus, všechno dovezeme. Levně. Aby ne, když je to plné pesticidů, hormonů a GMO krmiv. K čemu zemědělce, kteří pořád kňourají. Hovězí z Argentiny, kuřata z Brazílie… lodí přímo až do Hamburku a všechno za pakatel. Nepotřebujeme ani Duslo, ani plyn… a vlastně ani ministerstvo zemědělství… vlastně ne, to potřebujeme, aby někdo přerozděloval platby pro sklízeče dotací… Budou samá pozitiva a sociální jistoty přesně do chvíle, kdy ty lodě z Jižní ameriky nepřiplují. Třeba proto, že si tam řeknou, že nevyznáváme ty správné hodnoty a musejí se od nás odstřihnout…

Promiňte, že jsem dneska tak sžíravě ironický. Co mám dělat, když koukám na likvidaci svého milovaného oboru? Co mám dělat, když vidím, jací neumětelové nás vedou a jací idioti do toho mluví? Člověk má přímo chuť, si okovat cep a projet traktorem až do jednacího sálu poslanecké sněmovny.

Všechno ostatní, co chci říct, by bylo trestné…

*

Daniel Sterzik – Vidlák