Vydržet tlak a vzepřít se

Směřování Evropy k lepším zítřkům má trhliny. To je možná slabé slovo. Doslova se hroutí. Její vedení je v situaci, kdy odtržení od reality nemůže být větší a návrat do ní se zdá být skoro nemožný. Evropská komise chrlí jednu směrnici za druhou a jejich implementace v národních státech se stává strašákem jak pro občany, tak i dokonce pro ty, kteří se zavázali být zárukou zařazení nesmyslů do našich právních norem.

Leyenová jede stále po zeleno-militantní koleji. Momentálně získala dalšího silného partnera v osobě Merze, který má v životopisu posty v Black Rocku i ve WEFu. Budoucí německý kancléř už den po volbách ukázal rozdíl mezi volební kampaní a skutečností, když místo pro migranty uzavřených hranic v Německu přistálo letadlo s dalším nákladem potencionálního zla a nebezpečí. Ve chvíli, kdy u nás Policie ČR stíhá předsedu SPD Tomia Okamuru za minulou parlamentní volební kampaň, ve které varoval před doktory ze zemí, kde místo lékařských fakult prochází později do Evropy příchozí spíše řeznickými kurzy (napovídá tomu skvělá práce s noži) či autoškolami se zaměřením na hromadnou likvidaci chodců, Němci nadále „lifrují“ na kontinent další migranty.

Proč, to už není jasné nikomu, tedy ani voličům druhé nejsilnější německé politické strany AfD. Merz nemusí zdaleka vydržet do konce volebního období, nicméně Němci opět konzervatismem nepřekvapili a ukázali, jak moc je germánský národ nepoučitelný. Bohužel je zároveň hlavní vůdčí evropskou sílou a budou tak nadále škodit. Oni ti husité měli kdysi pravdu, když je neměli rádi. Zajímavé bude také sledovat, jak se bude Merz a jeho křehká koalice držet Green Dealu. Protože být nenáviděn lidmi majícími strach o život na ulicích a i těmi, kterým zelené šílenství bere sebedestrukcí průmyslu a zemědělství sociální jistoty, to prostě nechcete. Přidáme-li měnící se náhled na Ruskou federaci a obchodování s ní u prostých občanů i velkých obchodních společností, může Merz brzy poznat, co to je být doma neoblíbeným. Jen nám není jasné, jak mohl ještě stihnout vyhrát volby, když je dopředu jasné, že bude záhy muset řešit jen těžko řešitelné. Možná Němcům dojde, že byl stejným omylem, jako Leyenová ve druhém svém volebním období v čele EU.

Vláda našeho tlampače evropských hodnot se blíží do finále a skuteční odborníci tvrdí, že náprava stavu po Fialovo odchodu bude trvat několik desetiletí. Tedy pokud vůbec začne, protože ANO je stejně liberální sebrankou s rolí, která se od té Fialovo zase tak moc neliší. Babiš ideologickou otočku sice provede, nicméně nesmíme zapomenout na jeho stále přetrvávající nenávist vůči Kremlu. Byl to on, kdo po čištění skladu zbraní ve Vrběticích schválil ruskou stopu a zahájil diplomatickou válku s Moskvou. Přiklonění se k Orbánovi a Ficovi je sice jistou nadějí, nicméně mu chybí jejich diplomatická obratnost a předvídavost. Jsme si skoro jistí, že Maďaři vyčkávají na rozpad EU, který je pro ně jednodušší než odchod spojený s bojem o budoucí vztahy. Orbán zdatně lavíruje na hraně a jde mu to. Babiš je slon v porcelánu bez diplomatického citu. Navíc Orbán má na rozdíl od Fica doma větší podporu a za léta vlády dokázal částečně umravnit opozici, neziskovky, média i uměleckou sféru. Na Slovensku i u nás tito hluční eurohujeři dělají problémů mnohem více.

Naše vládní čtyřkoalice už přibrzdila v antibabišismu a hlavním nepřítelem jsou Konečná a Turek. SPOLU pochopilo, že Babiše neporazí, ale čistě teoreticky by se s ním mohli udržet ve vládě. Liberálové se nějak dohodnou a rozvědčík z Hradu to posvětí. STAN vypadají jako samostatná jednotka, ale i oni se dokážou vetřít kamkoliv. STAČILO s nekompromisní a konstruktivní Konečnou stoupá na oblibě a díky angažovanosti nekomunistů Rédové a Sterzika (Vidláka) má nakročeno do Parlamentu. Motoristé stojící především na osobnosti Turka jsou mnohem zranitelnější a měli by usilovně rozšiřovat portfolio osobností. Jak Stačilo, tak i Turek využívají k popularizaci především sociální sítě a do televizních debat je berou spíše za účelem dehonestace nepřítele. Což se liberálům může vymstít.

Evropská unie spěje k absolutnímu krachu. Pokud bude nadále stát proti Rusku, ke kterému se přidávají Spojené státy, přičemž v závětří se na ekonomický atak připravuje čínská piraňa a globalisté vyhnaní Trumpem z USA, dopadne špatně. Momentálně Evropská komise hrdě se hlásící k obnově Ukrajiny připravuje útok na soukromé vlastnictví. Ukázkou šílenství Leyenové & spol. je blížící se pokus připravit Evropany o jejich domy. Solární panely, zateplovací systémy, energetické štítky, odpojení od plynu, energetická nenáročnost a další nesmysly mají být nutností k tomu, aby po Vás mohly Vaše děti zdědit to, co jste vybudovali. Také nemáte mít možnost opravovat nadále Vaše auto, přestože byste ho rádi zachovali jako veterána. Vypadá to na drsnou šikanu. Zároveň na spor, zda podlehnout rozhodování bláznů nebo doufat v probuzení a obrození Evropy.

My říkáme toto. Pojďme sypat písek do eurounijního lisovacího soukolí, ustojme ten tlak a přispějme k návratu normálního světa. Američané to dokázali, Rusové to praktikují dlouho, Číňané a Japonci jsou prostě jiní. Jen my si necháváme vše líbit. Nedejme se dále vydírat a zastrašovat. Vyfakujme už celou EU. Nic dobrého nám nepřináší.

*

Jindřich Kulhavý