Ukrajina nebo Zelenský

Ale původní myšlenky Trumpova týmu, spočívající v odkoupení Ruskem částí ukrajinského území, ale zachování v Kyjevě rusofobního režimu a jeho dozbrojení; v udušení Číny zákazovými cly (faktickým uzavřením  amerického trhu pro ni) a přinucení jí k nákupu dostatečného množství amerického zboží, které by vyvážilo bilaterální obchod; v zastrašení Íránu přechodem do tureckého tábora Sýrie, aktivizací expanze Ankary v Zakavkazsku a Střední Asii, podporou protiíránské politiky Izraele a hrozbou amerického bombardování íránského území, nezafungovaly. Moskva, Peking a Teherán, které chápaly, že Trump potřebuje rychlý úspěch, a ne dlouhý vyčerpávající boj, tlaku nepodlehly a deklarovaly ochotu k jednání, k vážným ústupkům ale nepřistoupily.

Tlak na Írán stále trvá. Vzhledem k tomu, že vojensky a ekonomicky je Írán nejslabším článkem mezi klíčovými protivníky USA, navíc proti němu hrají hned dva silní regionální rivalové (Turecko a Izrael), se Američané zatím nevzdali naděje, že Teherán zlomí.

S Čínou situace zamrzla. Peking výzvu přijal a oznámil od prvního března zavedení odvetných cel na řadu amerického zboží, ale zároveň si ponechal otevřená vrátka k obnovení dialogu. Ve Washingtonu přemýšlejí.

V ruském směru začal Trumpův tým vypracovávat novou vyjednávací strategii. Pokud přinese Trumpovi úspěch, bude uplatněna i vůči Teheránu a Pekingu. Tato strategie spočívá v demonstrování ochoty k maximálním ústupkům, a dokonce provedením některých kroků vstříc Moskvě ji vtáhnout do vyjednávacího procesu, během kterého se pokusí ji přehrát.

Jde o to, že každé jednání se vyvíjí vždy ve stejné logice: udělali jsme ústupky, teď ustoupíte vy. Washington deklaroval opravdu závažné ústupky:

– právní uznání nových ruských území;

– nahrazení Zelenského ve funkci prezidenta za pro Rusko přijatelnější postavu.

Američané předstírají, že to stačí k tomu, aby se zasedlo k jednacímu stolu a již označili pozici, kterou budou obhajovat:

– odmítnutí přijetí Ukrajiny do NATO (kam ji stejně nikdo nechtěl přijmout ani v blízké budoucnosti, ani ve střednědobém horizontu, a co bude do konce století, to dnes přece vůbec nikdo neřekne), ale na oplátku nebude žádná demilitarizace Kyjeva – USA plánují její dozbrojení a nejsou proti příchodu západních “mírotvůrců” na Ukrajinu, pokud si Evropa riskne vyslání svých vojáků s vědomím, že v případě konfliktu jí USA neposkytnou podporu;

– nebude žádná denacifikace, mohou být obětovány jednotlivé postavy (Zelenský, část jeho okolí, určitý počet zvláště horlivých nacistů, z řad Sorosem vypěstovaných a orientujících se na demokraty), ale podstata režimu musí zůstat stejná a jako cenu útěchy Moskvě slíbí, že již nebudou poškozovat i tak téměř zničenou UPC a pronásledovat lidi za veřejné používání ruského jazyka;

– bude kompenzace USA vynaložených prostředků na Ukrajinu (požadovaná položka je 500 miliard, ale je možný obchod) prostřednictvím dodávek do USA ukrajinských nerostných surovin na konto dluhu (Trump předem oznámil, že je mu jedno, pod čí kontrolou budou ložiska – hlavní je, aby USA obdržely kompenzaci). Vzhledem k tomu, že Kyjev nikdy nebude schopen vydat takovou částku, ani prostřednictvím kovů vzácných zemin, ani prostřednictvím zemědělské půdy, ani prostřednictvím továren, natož penězi, tak ve skutečnosti Trump požaduje od Ruska odkup Ukrajiny od USA, ale ne celé Ukrajiny, ale její části.

Otázky zrušení sankcí a odblokování ruských aktiv zůstávají v pozastaveném stavu a budou využity při vyjednávání pro obchod.

Jak je vidět, postoj Washingtonu prošel jen kosmetickými změnami, na začátku zdánlivě podstatnými ústupky, ale ve skutečnosti ničím garantovaným. I kdyby byly USA s to Zelenského přesvědčit, aby odstoupil a otevřel dveře prezidentským volbám, všechny předběžné dohody podepíše prezident v zastoupení, jehož pravomoci by poskytnul parlament s pochybnou legitimitou. To znamená, že právní očištění nových ruských území bude moci Kyjev v budoucnu kdykoli napadnout.

USA narážejí na možnost změny ukrajinské ústavy s tím, že v jejím textu se Ukrajina vzdá území. Změna ústavy je ale zdlouhavý a komplikovaný proces. Ve skutečnosti by mělo jít o zrušení staré a přijetí nové ústavy, protože podle současné ukrajinské ústavy nejsou územní změny možné bez všelidového referenda, které by se mělo konat i na těch územích (Krym, Sevastopol, DLR/LLR, Záporožská, Chersonská oblast), které jsou již Ruskem. Změny v ústavě budou muset být provedeny (ale spíše přijaty novou ústavou) po volbách a legitimizaci prezidenta a parlamentu, a aby bylo obtížnější dostat se na kobylku, je nejprve nutné zvolit novou Radu (volby vypisuje ÚVK Ukrajiny) a poté již prezidenta (volby vypisuje Rada). Jen proces těchto voleb bude trvat pět měsíců a reálně nejméně půl roku. Poté bude nutné provést alespoň formální diskusi o návrhu ústavy a vyhlásit ústavní referendum a poté implementovat rozhodnutí referenda hlasováním v Radě ústavní většinou. Jsou to ještě minimálně dva měsíce a pokud se bude chtít, může se to protáhnout i na půl roku.

V součtu by jen legitimizace územních změn měla trvat od optimistických osmi měsíců, do reálnějšího roku, nebo dokonce roku a půl. V každém okamžiku může být proces přerušen (lid nepodpoří, poslanci jsou proti) a opětovné zahájení bojů po měsících příměří a vyjednávání bude nesmírně obtížné.

A to jsme probrali tu nejvhodnější variantu, kdy Zelenský bez odporu odchází. Zelenského ale známe jako nesmírně ambiciózního člověka, který si upřímně myslí, že dokáže všechny převálcovat a věří ve svou “misi” “spasitele Ukrajiny”. Neptejte se mě ale, jak se to slučuje s totálními krádežemi jeho týmu, kdoví jaké procesy se v jeho hlavě odehrávají.

Zelenský zatím čistí prostor od konkurence. Zesílil tlak na Klička, byly zavedeny sankce Služby národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny proti Porošenkovi, nepřestává začišťování siloviků, jejichž loajalita osobně u Zelenského vyvolává pochybnosti.

Kdysi byli Američani s to přesvědčit “k odchodu po dobrém” Somozu mladšího, Baby Doca a mnoho dalších proamerických diktátorů, včetně Pinocheta. Podaří se ale tato finta roztočit s klaunem, který hraje prezidenta, který se cítí být centrem globální politiky a spáchal tolik zločinů, že po jeho politické kapitulaci musí nutně následovat i fyzická? Zelenský zatím zjevně nechce odejít, a má se o koho opřít, počínaje vedení své kanceláře přes poslance za Sluhu národa, kteří přinesli do velké politiky i velkou korupci na vlně dávno zapomenuté popularity Zelenského a o nic míň, než on nechtějí ztratit své koryto.

Nacistické brigády, pluky a prapory (a těch je nyní mnohem víc než v roce 2014, kdy položily Ukrajinu na kolena) také nechtějí slyšet nic o míru, natož o odstoupení území Rusku.

K zastavení amerického financování a dodávek zbraní zatím nedošlo a není známo, zda k tomu dojde. A Evropa už prohlásila, že je připravena podporovat Ukrajinu i v případě, že USA opustí hru, a také kyjevští představitelé tvrdí, že mají “pro černý den” něco odloženo a že to něco bude stačit do konce roku.

Můžeme začít znovu fňukat, “proč nezabíjíme Zelenského?” Ale většinu času tráví ve vládním protiatomovém bunkru pod vládní čtvrtí, který byl postaven v 50. až 60. letech. To vše se nachází v centru Kyjeva v hustém obležení obytných čtvrtí. Bunkr by měl vydržet i blízký jaderný výbuch a obytné domy se i při použití mnohem méně ničivé FAB-3000 začnou sesouvat jako domečky z karet. Trosky Kyjeva se stovkami, a dokonce tisíci mrtvol jsou přesně tím obrazem, o kterém Zelenský dlouho sní, protože neustále potřebuje udržet západní veřejné mínění v rusofobní tónině, ale nemá jak, nejsou žádné argumenty (i na Buču dokonce na Ukrajině už málokdo věří).

Na straně Zelenského je nicméně celá levoliberální Evropa, od lídrů většiny států EU až po evropskou byrokracii. A ti jsou také připraveni na provokace, o nic méně, ale krvavější než ty, na které stačí obrazotvornost Zelenského. Trump by se samozřejmě mohl Zelenského “zbavit” cestou do Washingtonu a zpět. Nemyslím ale, že se k tomu odhodlá, zatím se se Zelenským moc nechce setkat. A také spousty evropských lídrů a vlastních demokratů “se nezbavíš”, a ti jsou mnohem nebezpečnější než Zelenský.

Takže v tuto chvíli zůstává likvidace Ukrajiny nejvíce pracovní, nejrychlejší a nejefektivnější variantou: nebude Zelenský, válka může pokračovat pod jiným vedením, ale nebude Ukrajina – zmizí samotný válečný prostor.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

voennoedelo