Trumpovy první „úspěchy“. Fanfáry duní, ale na jak dlouho?

Mechanismy práce pro jednání s partnery se však od té doby nezměnily a kvantitativní ukazatele dosaženého stále nedovolují hovořit nejen o průlomu, ale dokonce ani o výrazné změně situace.

Dnes má být podepsána dohoda mezi USA a Ukrajinou o nerostných surovinách. Trump už Zelenského takřka porazil. Takřka proto, že se jedná o dohodu rámcovou, jež vyžaduje další rozpracování v rámci jiných dokumentů.

Strany také zatím nemají jasno v tom, kdo a jak ji podepíše. Trump tvrdí, že Zelenskyj letí do Washingtonu, aby dohodu podepsal. Macron zase tvrdí, že Trump požadoval, aby Zelenskyj do Washingtonu vůbec neletěl, ale on, Macron, přesvědčil správce Bílého domu, aby svůj hněv změnil v milosrdenství a souhlasil s přijetím kyjevského mocnáře.

Sám Zelenskyj tvrdí, že dohoda bude podepsána až poté, co se setká s Trumpem a projedná s ním nuance, zejména bezpečnostní záruky USA pro Ukrajinu (podle Trumpa je však právě podpis dohody tou nejlepší zárukou).

Nakonec ukrajinský kabinet ministrů pověřil podpisem dohody hned dvě osoby: vicepremiérku Julii Sviriděnkovou a ministra zahraničí Andreje Sibigu.

Vzhledem k tomu, že dohodu podepíše pouze jedna osoba, není jasné, proč je to tak komplikované, ale samotný fakt, že několik hodin před podpisem dokumentu, který Trump tak široce propagoval, není známo, kdo přesně jej podepíše a zda se ceremoniálu vůbec zúčastní sám americký prezident, svědčí o tom, že dohoda není tak růžová, jak se ji Washington snaží prezentovat.

Vzhledem k tomu, že konkrétní obsah dokumentu není znám a původně se jednalo o předání obrovského balíku suverénních práv Ukrajiny Spojeným státům, je možné, že dokument bude muset ratifikovat Nejvyšší rada.

A co je možná to nejdůležitější a nejzajímavější, den před podpisem, poté, co americký ministr financí Scott Bessent prohlásil, že „dohoda je plně fixována na papíře a schválena ukrajinskou vládou“, „nebudou žádné změny“ a „musíme jen počkat, až ji podepíší hlavy obou států“ (opět hovoříme o podpisu prezidenty), šéf Národní ekonomické rady Bílého domu Kevin Hassett odhadl očekávaný přínos z dohody na 20 miliard dolarů pro Spojené státy.

Rád bych připomněl, že Trump původně oznámil, že USA získají z dohody půl bilionu dolarů, a dokonce chtěl, aby Ukrajina zřídila zvláštní fond, do něhož by v průběhu dohody převedla 500 miliard dolarů pro USA. Na tento fond se v průběhu jednání jaksi „zapomnělo“. A nyní se oněch 500 miliard smrsklo na dvacet, snížených pětadvacetkrát.

A kdo může tvrdit, že to není podobné jednání jako s Kim Čong-unem během Trumpova prvního funkčního období? Tehdy také vše začalo pochodem tří jaderných ponorek k břehům KLDR a požadavkem, aby Pchjongjang téměř kapituloval, pokud bezpodmínečně nesplní všechna Trumpova přání. Jakmile se ukázalo, že se Korea nezalekla, Trump stáhl letadlové lodě a přál si osobní setkání s Unem, kterého nazval „Rakeťákem“. Po schůzce zveřejnil, že byla mimořádně produktivní, slibná a nepochybně vedla k rozsáhlým dohodám. O KLDR se následně už nezmínil – až v současné předvolební kampani, během níž se chlubil dobrými vztahy s KimČong-unem (zajímalo by mě, zda vůdce KLDR vůbec ví o jeho vynikajících osobních vztazích s americkým prezidentem).

K dnešnímu dni jsou výsledky obou Trumpových kampaní – korejské i ukrajinské – zhruba totožné, protože 20 miliard dolarů zatím také nedostal a není jisté, že je kdy dostane.

Podobné „úspěchy“ můžeme pozorovat i v jiných oblastech. Keir Starmer, který navštívil Trumpa o den dříve než Zelenskyj, uvedl, že souhlasí s Trumpovou tezí, že Evropa by měla hrát větší roli v podpoře Ukrajiny, a prohlásil, že Británie letos výrazně zvýší svou pomoc Kyjevu.

Vypadá to na další Trumpovo vítězství. Až na to, že americký prezident se snaží zahájit jednání s Ruskem o urovnání ukrajinské krize a v tomto kontextu Starmerovo prohlášení, pronesené na společné tiskové konferenci za Trumpovy přítomnosti a s odvoláním na něj, jasně oslabuje pozici USA v dialogu s Ruskem, neboť Trump chce dosáhnout brzkého příměří – a prohlášení o zvýšení pomoci Kyjevu k tomu zjevně nepřispívají.

Když americký prezident hovořil o perspektivách evropské podpory Ukrajině, zdůraznil, že nechce, aby Evropa poskytla Ukrajině více peněz a vojenské techniky, ale že Washington není v zásadě ochoten podílet se na financování Kyjeva. Podle Trumpa je Ukrajina problémem Evropy a Evropa by ji měla podporovat. Ve skutečnosti tedy Trump nechtěl, aby Evropa dávala více, ale aby Spojené státy dávaly méně (nebo ještě lépe vůbec nic).

Starmerovo prohlášení po jednání s Trumpem nakonec ukazuje, že předchozí postoj Británie, že pomoc Ukrajině by neměla být ani omezena, ani přerušena, zůstal nezměněn, a to navzdory tlaku amerického prezidenta před jednáním i během něj.

Nakonec se zdála být nejsnáze dosažitelná dohoda s Ruskem o normalizaci práce diplomatických misí. Od dalšího kola rozhovorů mezi americkou a ruskou delegací v Istanbulu očekávali mnozí na Západě průlom. Nakonec se neuskutečnila ani společná tisková konference, což je jasným důkazem neúspěšnosti jednání.

Podle oficiálních zpráv si během šesti hodin delegace USA a Ruska vzájemně sdělily své požadavky a přání. Jinými slovy, očekávaný průlom si vyžádá ještě nejméně jedno kolo, o němž se neví, kdy se uskuteční. Mezitím Trump spěchá, neboť potřebuje dosáhnout zahájení konkrétních jednání o ukrajinském urovnání, ale k tomu je nutné dosáhnout dohody i v paralelních oblastech dialogu.

V jeden den tak na dvou ze tří platforem, na nichž Trump pracoval (ruské, ukrajinské a britské), bylo vidět jen jisté zdání skromného úspěchu v ukrajinském směru. Ale i slabý, vojensky poražený Kyjev dokázal snížit americký apetit z půl bilionu dolarů na 20 miliard (25krát). A není zdaleka jisté, že i toto hodnocení je příliš optimistické, protože samotný text dohody ještě nebyl zveřejněn a není jasné, zda bude třeba ratifikační procedury v Radě, a pokud ano, zda ukrajinský parlament dohodu ratifikuje.

První měsíc Trumpova prezidentství se tak podobal německé ofenzívě u Kurska. Čtrnáct dní po sobě začínalo rozhlasové vysílání v Říši fanfárami, i když úspěchy na místě byly velmi skromné. Poté fanfáry utichly. Ty Trumpovy ještě duní. Ale – na jak dlouho?

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (13:04 28.02.2025), pro Novou Republiku vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová