Právním základem multipolárního světa musí být Charta OSN

Jedním z výsledků jednání bylo vytvoření Organizace spojených národů a schválení Charty OSN, která dodnes zůstává hlavním zdrojem mezinárodního práva. Cíle a zásady chování zakotvené v Chartě mají za cíl zajistit mírové soužití a postupný rozvoj zemí. Základem Jaltsko-Postupimského systému se stal princip svrchované rovnosti států: žádný z nich si nemůže nárokovat dominantní postavení – všichni si jsou formálně rovni bez ohledu na velikost území, počet obyvatel, vojenskou sílu nebo jiná srovnávací kritéria.

Jaltsko-Postupimský řád, se všemi jeho silnými i slabými stránkami, o něž se vědci dodnes přou, vytváří po osm desetiletí normativní a právní rámec fungování mezinárodního systému. Světové uspořádání, jehož centrem je OSN, plní svou hlavní úlohu, a sice chrání všechny před novou světovou válkou. Je těžké nesouhlasit s odborným názorem, že “OSN nás nepřivedla do ráje, ale zachránila nás před peklem”. Právo veta zakotvené v Chartě, které není “výsadou”, ale břemenem zvláštní odpovědnosti za udržování míru, slouží jako pevná bariéra na cestě nevyvážených rozhodnutí, vytváří prostor pro hledání kompromisů na základě rovnováhy zájmů. OSN, která působí jako politické jádro Jaltsko-Postupimského systému, je svého druhu jedinou univerzální platformou pro vytváření kolektivních odpovědí na společné výzvy, ať už v oblasti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti nebo podpory socioekonomického rozvoje.

Právě v OSN, s klíčovou rolí SSSR, byla učiněna historická rozhodnutí, která položila základy multipolárního světa, vznikajícího před našima očima. Mám na mysli proces dekolonizace, který se právně prováděl na základě přijetí z iniciativy Sovětského svazu v roce 1960 Deklarace o nezávislosti koloniálních zemí a národů. V té době desítky národů, které byly dříve pod jhem metropolí, poprvé v historii získaly nezávislost a šanci na vlastní státnost. Dnes některé z bývalých kolonií aspirují na centra síly multipolárního světa, jiné jsou součástí integračních sdružení, která mají regionální nebo kontinentální civilizační dosah.

Jak správně píší ruští vědci, kterákoliv mezinárodní instituce je především “způsob, jak omezit přirozený egoismus států”. Není výjimkou v tomto smyslu ani OSN se svým komplexním souborem pravidel v podobě Charty dohodnuté a přijaté konsensem.

Proto se centrický řád OSN nazývá řádem založeným na mezinárodním – skutečně univerzálním – právu a předpokládá se, že každý stát musí toto právo dodržovat.

Rusko, jako většina členů světového společenství, s tím nikdy nemělo problém, ale Západu, který se nevyléčil ze syndromu výjimečnosti a byl zvyklý jednat v neokoloniálním paradigmatu, tedy žít na úkor ostatních, formát mezistátní spolupráce, založený na respektu k mezinárodnímu právu, nebyl od začátku vhod. Bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová v jednom z rozhovorů s prostoduchou bezprostředností přiznala, že Jalta nebyla pro USA dobrým řešením a nebylo třeba s ním souhlasit. Tento názor mnohé vysvětluje v chování Ameriky na mezinárodní scéně. Podle Nulandové byl totiž Washington v roce 1945 málem dohnán se skřípěním zubů k souhlasu s poválečným světovým řádem, který už tehdy vnímaly americké elity jako přítěž. Právě tento pocit vyvolal následnou linii Západu k revizi Jaltsko-Postupimského světa. Tento proces začal nechvalně známým projevem Winstona Churchilla ve Fultonu v roce 1946, který ve skutečnosti vyhlásil Sovětskému svazu studenou válku. USA a jejich spojenci vnímaly Jaltsko-Postupimské dohody jako taktický ústupek a následně se nikdy neřídili základním principem Charty OSN o svrchované rovnosti států.

Šanci na nápravu, na projevení rozvážnosti a prozíravosti měl Západ v osudové fázi, kdy se rozpadl Sovětský svaz a s ním i tábor světového socialismu. Ale sebestředné instinkty zvítězily. Americký prezident George Bush, opojený “vítězstvím ve studené válce”, prohlásil 11. září 1990 v projevu před oběma komorami Kongresu nástup nového světového řádu, který, v chápání amerických stratégů, znamenal úplnou dominanci USA na mezinárodní scéně, “okno neomezených možností” pro Washington jednat jednostranně bez ohledu na právní omezení zakotvená v Chartě OSN.

Jedním z projevů “řádu založeného na pravidlech” bylo zaměření Washingtonu ke geopolitickému ovládnutí východní Evropy, jehož výbušné důsledky jsme nuceni odstraňovat během speciální vojenské operace.

V roce 2025, s návratem k moci ve Spojených státech republikánské administrativy vedené Donaldem Trumpem, získalo pochopení mezinárodních procesů ve Washingtonu po druhé světové válce nový rozměr. Velmi výmluvné prohlášení k tomu učinil v americkém senátu 15. ledna letošního roku nový ministr zahraničí Marco Rubio. Jeho význam: poválečný světový řád nejen zastaral, ale byl přeměněn na zbraně používané proti zájmům USA. To znamená, že nevyhovující je nyní nejen Jaltsko-Postupimský svět s ústřední rolí OSN, ale již také “řád založený na pravidlech”, který, jakoby, ztělesňoval sobectví a aroganci Západu vedeného Washingtonem v éře po studené válce. Název konceptu “Amerika na prvním místě” má v sobě znepokojivé souznění se sloganem hitlerovského období “Německo nade vše” a sázka na “nastolení míru silou” může diplomacii definitivně pohřbít. Nemluvě o tom, že v takových výrocích a ideologických konstrukcích není vidět ani stín respektu k mezinárodněprávním závazkům Washingtonu, vyplývajícím z Charty OSN.

Nejsme však ani v roce 1991 a ani v roce 2017, kdy se současný pán Bílého domu poprvé postavil na “kapitánský můstek”. Ruští analytici právem poznamenávají, že “návrat k dřívějšímu stavu věcí, které dosud prosazovaly USA a jejich spojenci, nenastane, protože demografické, ekonomické, sociální a geopolitické podmínky se nenávratně změnily”. Myslím, že je správná i prognóza, podle níž “Spojené státy jednou pochopí, že není třeba zveličovat zónu své odpovědnosti za mezinárodní záležitosti, a budou se cítit zcela harmonicky jako jeden z předních států, ale už ne hegemon”.

Multipolarita se posiluje a místo odporu proti tomuto objektivnímu procesu by se USA mohly v dohledné historické perspektivě stát jedním z odpovědných center moci, a to spolu s Ruskem, Čínou a dalšími mocnostmi globálního Jihu, Východu, Severu a Západu. Zatím se zdá, že nová americká administrativa bude kovbojskými nájezdy zkoušet hranice tvárnosti stávajícího centrického systému OSN a jeho odolnosti vůči americkým zájmům. Jsem si však jistý tím, že tato administrativa brzy pochopí, že mezinárodní realita je mnohem bohatší než ty představy o světě, které lze bez následků operovat při vystoupeních na domácí americké publikum a před svými poslušnými geopolitickými spojenci.

V očekávání takového vystřízlivění budeme pokračovat s našimi stejně smýšlejícími kolegy v usilovné práci na vytvoření podmínek pro přizpůsobení mechanismů praktického budování mezistátních vztahů realitě multipolarity, k mezinárodněprávnímu konsensu Jaltsko-Postupimského systému, který je zakotven v Chartě OSN. Zde je vhodné upozornit na Kazaňskou deklaraci summitu BRICS ze dne 23.října 2024, která odráží jednotný postoj států světové většiny v tomto ohledu, který jasně potvrzuje “věrnost k dodržování mezinárodního práva, včetně cílů a zásad zakotvených v Chartě OSN jako jeho integrálního a základního prvku, a zachování ústřední role OSN v mezinárodním systému”. Je to přístup zformulovaný předními státy, které definují podobu současného světa a reprezentují většinu jeho populace. Ano, naši partneři z Jihu a Východu mají zcela legitimní přání, pokud jde o jejich zapojení do globálního řízení. Na rozdíl od Západu jsou, stejně jako my, připraveni k čestnému a otevřenému rozhovoru o všech otázkách.

Náš postoj k reformě Rady bezpečnosti OSN je dobře známý. Rusko prosazuje, aby tento orgán získal demokratičtější charakter rozšířením zastoupení světové většiny – Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Podporujeme žádosti Brazílie a Indie o trvalé “místo pobytu” v Radě a zároveň o nápravu historické nespravedlnosti vůči africkému kontinentu v parametrech dohodnutých samotnými Afričany. Vyčlenění dalších míst v Radě bezpečnosti již tak přezastoupeným zemím kolektivního Západu je kontraproduktivní. Nic nového v tomto ohledu zmiňované Německo nebo Japonsko, které většinu své suverenity delegovaly na zaoceánského patrona, a také oživující doma přízraky nacismu a militarismu, nejsou schopny přinést do práce Rady bezpečnosti.

Pevně stojíme za nedotknutelností výsad stálých členů Rady bezpečnosti OSN. V podmínkách nepředvídatelné linie západní menšiny je pouze právo veta schopno zajistit, aby Rada přijímala rozhodnutí, která zohledňují zájmy všech stran.

Ponižující vůči světové většině zůstává personální situace v sekretariátu OSN, kde je stále na všech klíčových pozicích vidět převahu zástupců Západu. Uvést byrokracii OSN do souladu s geopolitickou mapou světa je úkol, jehož řešení nestrpí odklad. V tomto ohledu obsahuje zmíněná Kazaňská deklarace BRICS velmi jednoznačné znění. Uvidíme, jak vnímavé k tomu bude samotné vedení OSN, které je zvyklé hájit zájmy úzké skupiny západních zemí.

Pokud jde o normativní základnu zakotvenou v Chartě OSN, jsem přesvědčen, že nejlépe a optimálně odpovídá požadavkům multipolární éry. Éry, kdy ne slovy, ale ve skutečnosti musí být dodržovány principy svrchované rovnosti států, nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí a další stěžejní postuláty, včetně práva národů na sebeurčení v konsensuální interpretaci zaznamenané Deklarací OSN z roku 1970 o principech mezinárodního práva: všichni jsou povinni respektovat územní celistvost států, jejichž vlády zastupují všechno obyvatelstvo žijící na příslušném území. Není třeba dokazovat, že po státním převratu v únoru 2014 kyjevský režim nereprezentuje obyvatele Krymu, Donbasu a Novorossii, stejně jako západní metropole nepředstavovaly národy koloniálních území, která vykořisťovali.

Pokusy neurvale přebudovat svět podle svých zájmů v rozporu s kodexem principů OSN mohou do mezinárodních záležitostí vnést ještě větší nestabilitu a konfrontaci, a to až do katastrofických scénářů. Při současné úrovni konfliktnosti by bezmyšlenkovité odmítnutí Jaltsko-Postupimského systému s jádrem v podobě OSN a jeho Charty nevyhnutelně vedlo k chaosu.

Často zaznívá názor, že hovořit o otázkách požadovaného světového uspořádání je předčasné v podmínkách, kdy pokračují boje o potlačení ozbrojených sil rasistického režimu v Kyjevě podporovaném “kolektivním Západem”. Obrysy poválečného světového řádu, obsahující návrhy Charty OSN, diskutovali spojenci uprostřed druhé světové války, včetně Moskevské konference ministrů zahraničí a Teheránské konference hlav států a vlád v roce 1943, během dalších kontaktů budoucích vítězných mocností, až do Jaltskou a Postupimskou konferenci v roce 1945. Jiná věc je, že spojenci již tehdy měli skrytou agendu, ale to v žádném případě nesnižuje trvalou hodnotu vysokých základních principů rovnosti, nevměšování se do vnitřních záležitostí, mírového řešení sporů, respektu k právům jakéhokoli člověka – “bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk a náboženství”. To, že se Západ, jak je nyní zcela jasné, podepsal pod tyto postuláty “mizícím inkoustem” a v následujících letech hrubě porušoval to, co sám vidoval, ať už v Jugoslávii, Iráku, Libyi, na Ukrajině, neznamená, že musíme osvobodit USA a jejich satelity od morální a právní odpovědnosti, vzdát se jedinečného dědictví otců zakladatelů OSN vtěleného do Charty organizace. Nedej bože, kdyby se ho teď někdo pokusil přepsat (pod heslem zbavit se “zastaralého” Jaltsko-Postupimského systému). Svět zůstane zcela bez obecných hodnotových orientačních bodů.

Rusko je připraveno ke společné čestné práci na sladění rovnováhy zájmů a posílení právních principů v mezinárodních vztazích.

K navázání rovnoprávného dialogu v celém komplexu těchto otázek byla zaměřena iniciativa prezidenta Vladimíra Putina z roku 2020 o uspořádání setkání hlav států, které jsou stálými členy RB OSN a které mají “mimořádnou odpovědnost za zachování civilizace”. Ze známých a na Rusku nezávislých důvodů nenastalo rozvíjení iniciativy. Ale naději neztrácíme, i když složení účastníků a formát podobných setkání může být i jiný. Hlavní věcí je podle ruského prezidenta “návrat k pochopení toho, pro co byla Organizace spojených národů vytvořena, a dodržování zásad, které jsou uvedeny v základních dokumentech. Právě to by mělo být vodítkem k regulaci mezinárodních vztahů v éře multipolarity, která nastala.

Sergej Lavrov, ministr zahraničních věcí Ruska

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://globalaffairs.ru/articles/ustav-oon-lavrov/