Podivné příměří – Ukrajina už může jen prohrát

Už od počátku jsme my, nezaslepení vládní propagandou a čirou nenávistí říkali, že tohle je hra velkých hráčů, a ti velcí hráči to také ukončí. Že je úplně jedno, kolik miliard tam nalejeme, kolik jich skončí v dírách ukrajinské i jiné korupce. Čím víc války, tím více peněz. Pro zbrojaře, pro všechny možné iniciativy, pro neziskovky vydělávající na utečencích, pro každého, kdo se toho bájného byznysu dotkl. Třeba jako Fialova kampelička. Lidé umírali, přicházeli o nohy a ruce, miliardy tekly, a my jsme křičeli: Zastavte to! Zastavte to, protože není co získat. Čím déle to bude trvat, tím hůř pro Ukrajinu.

Nevěřili nám, posmívali se, nenáviděli nás a aby si to usnadnili, začali nám říkat Chcimíři. Z gaučů cynicky pozorovali ta těla, která se stala jen krvavou kaší po dobře mířeném zásahu dronu. Aby si koupili vlastní svědomí, sem tam poslali na pár takových dronů peníze. Kde jsou oslavovaní hrdinové z Azovstálu, kde jsou sochy pro mrtvé od Bachmutu. Dávno se zapomnělo. Vedly se předem ztracené píárové bitvy, aby se těch peněz sypalo pořád dost. Rus používal čipy z praček, docházely mu polní lopatky, ale pořád postupoval. Mrazivě, neústupně přesně tak, jak to umí jen on. Stavěl několik linií obrany, zatímco ty námi poslané miliardy na ní, se na ukrajinské straně přetavily jen v bahno. Ti chlapi to ale zjistili až tehdy, když v tom bahně byli. Ale tady se z kaváren řvalo zpátky ni krok.

A zase jsme říkali, že jde jen o obrovské nerostné bohatství a o to, jak se rozdělí ta potenciálně bohatá zem mezi velmoci. A že až bude dostatečně vyčerpán Rus a téměř mrtvý Ukrajinec, začne se jednat. Že vyčerpaná Evropa mít smůlu a bude mít jen kliku, když do ní nikdo nevlítne, protože těžko byste hledali lepší okamžik. Volali jsme zastavte to, nebo skončí Ukrajina rozebraná a stejně svá novoruská území už ztratila. To byl ještě čas jednat. Ještě nebylo úplně pozdě.

Teď už Ukrajina jen čeká na ránu z milosti a prezident si ji možná bude muset dát sám. Evropa se ještě cuká, ale pod americkým vydíráním už je to poslední záchvěv odporu. Stalo se totiž přesně to, co jsme celou tu dobu říkali navzdory všem těm hnusům, kterým jsme za to byli vystaveni. Válku končí politici. Ne vojáci. Válku ukončí velmoci, až budou chtít válku ukončit. Rusko dostane přesně to, co chce. A Amerika schramstne ten zbytek. Ta země už umřela. A vy všichni, kteří jste to prodlužovali, posílali tam kde co, aby bylo ještě víc mrtvých hrdinů, o kterých můžete psát, máte na rukou jejich krev. To vy jste svým fanatismem a zaslepeností zničili Ukrajinu. Ano, vy.

Zničili jste životy milionům lidí tam, ale i doma. Zničili jste v cizím globálním zájmu naše zdravotnictví, sociální systém i výhody dostupných energií. A může se vám lehce stát, že jako odměnu tu budete mít další statisíce uprchlíků, protože Ukrajina už nebude k žití. Pokud byste nechtěli žít podobně jako v Africe otroci v surovinových dolech. Budete tu mít statisíce mrzáků jak fyzických, tak duševních. Budete tu mít mafie, které to provází. Zbraní a peněz budou mít dost.

A všechno jste to mohli zastavit, když ještě byl čas jednat. Nezastavili jste to. Podporovali jste to. Do posledního Ukrajince a posledního dolaru. Tak se vám to povedlo, můžete si gratulovat. Ukrajině už teď nezbyde nejspíš vůbec nic. A je úplně jedno, kdo to tenkrát začal.

*

Jana Marková, Litterate